Okurková sezóna letos nějak nehrozí. Povodně už
sice opadly a náprava škod není už mediálně tak zajímavá, ale jsou tu onačejší
zprávy. Premiér Nečas sice nevčas ale přece jen rezignoval. Avšak čeká nás
poutavé hledání jeho nástupce nebo nástupkyně (ano, skutečně je podle zákona
teoreticky možné, že by to byla žena).
I Nečasův vzestup a pád bude ještě nějaký čas předmětem úvah. To je vždycky
vděčné téma, zvlášť u člověka, který nikdy nepůsobil jako nadaný politik, ale
prokázal značnou vytrvalost a vůli k moci, a kterému se navíc dařilo budit dojem
jakési morální autority (pan Čistý, který napraví pověst ODS, věřící katolík,
premiér vlády odpovědnosti a boje proti korupci). Autorita ovšem vypadá jinak,
natož morální.
Protahovaná rezignace provázená zatloukáním a výmluvami, kterou celému národu
trapně předvedl, ho ukázala v jiném světle. Jako absurdní drama by to ovšem
možná prošlo: milenka, která angažuje vojenskou rozvědku na ochranu téměř bývalé
manželky svého konzervativně katolického milence před zhoubným působením státem
registrované náboženské společnosti Svědkové Jehovovi, to nemá chybu. Ještě
chybí postava zpovědníka. Však bývalý premiér zřejmě potřeboval celou tu dobu,
co byl po vypuknutí skandálu nezvěstný, aby něco takového vymyslel. Ostatně
podobným způsobem vládl, stačí vzpomenout na jeho obsazování ministerských
postů.
Co po něm zůstane? Výsledky vládnutí vlády, nesoucí Nečasovo jméno, jsou
bohužel po všech stránkách ubohé, ať už posuzujeme hospodaření země, fungování
státu, sociální situaci nebo kulturu. Zkrátka nikomu se nebude stýskat.
Vrcholoví politici stále ještě vládnoucích stran jako Schwarzenberg, Peak,
Kalousek či obětavý Kuba, který se jen třese na to aby mohl „převzít
odpovědnost“, vymýšlejí další resuscitaci už tolikrát klinicky mrtvé koalice.
Udělají pro to všechno, tím si můžeme být jisti. Jsou už takoví. Možná se jim to
zase podaří. Ani pan prezident si prý nepřeje předčasné volby. Odstupující
premiér si chválí, jaký je to ukázkový demokrat. Jedno oko nezůstává suché. Jak
to asi dopadne?
Političtí analytici se snaží jak šachisté myslet několik tahů dopředu, aniž
ovšem tuší, kolik hraje na šachovnici hráčů a jaké mají figury. Vždyť se pořád
čeká, koho policie ještě zatkne.
A co my ostatní? Máme už co oslavovat? Můžeme doufat v prozíravost a ve
svědomí poslanců vládních stran, kterým Lubomír Zaorálek ve svém projevu ve
Poslanecké sněmovně, poté, co Petr Nečas vystoupil z ilegality a pronesl svoje
bramboračkové exposé, doporučil aby o víkendu jeli domů a ptali se lidí, jestli
mají dál držet tuhle s přehledem nejhorší vládu posledních dvaceti let při
životě? Je to asi naivní, ale co jiného zbývá, než apelovat na jakousi základní
slušnost. Vždyť opravdu snad v každé rodně nebo nejbližším okolí je někdo, koho
vyhodili z práce, na koho přišel exekutor, nějaký důchodce, co nemá na léky.
Zajímá to naše vládní zastupitele?
No pár se jich možná najde a na pád vlády by to stačilo, ale vláda už padla.
Na rozpuštění parlamentu to s vysokou pravděpodobností stačit nebude. Tolik
svědomí na parlamentním trhu asi k mání není. Má být naší nadějí , že si
předčasné volby usmyslí Kalousek, který se má k Nečasovi asi jako Satanáš k
Trepifajkslovi?
Mezitím ti, které vytopila voda, dál uklízejí, vysušují a starají se, jak
obnovit své domácnosti. Do toho se rodí děti. Romská rodina, do níž se narodila
paterčata, investovala darované peníze do ochranných fólií na okna. Je to
opravdu hnusná představa, jak nějací naši spoluobčané vyťukávají své nenávistné
příspěvky do internetových diskusí, smolí své anonymní dopisy a připravují si
zápalné láhve. I růst rasismu je plodem Nečasovy a hlavně Kalouskovy asociální a
cynické politiky. I kašlání na dopady našich nadměrných emisí skleníkových plynů
a zanedbávání úprav s cílem zvýšení kapacity krajiny zadržovat vodu patří k
dědictví této politiky. Ty souvislosti jsou nepřímé a dlouhodobé, ale jsou velmi
reálné.
Povodňové zábrany nebo ochranné fólie na okna jsou lepší než nic, ale
nejlepší je začít u příčin. Nejlepší by bylo tuhle partu co nejdřív zbavit moci
a začít uklízet.
Autor je duchovním Církve československé husitské, překladatelem,
publicistou a pedagogem, studoval teologii v Praze a Berlíně. V minulosti
pracoval jako zemědělský dělník, v současné době je ředitelem Ekumenické
akademie. Je aktivním účastníkem několika kampaní a mezinárodních sítích
zaměřených na problémy rozvoje a udržitelné budoucnosti.
Článek vyšel na serveru Deník referendum.
