Julius Zajac: Slavili Romové výročí vzniku republiky?

Slavili Romové výročí vzniku republiky? Myslím, že bohužel ne. Jak bychom také mohli, když je nám od dětství vtloukána do hlavy myšlenka, že tato republika není naše, že jsme „přitáhli“ z Indie, která je naší skutečnou vlastí.

Ačkoli mluvíme česky a naše rody tu žijí stovky let, nejsme většinou vnímáni jako občané České republiky, ale spíše jako občané druhé kategorie, se kterými je majorita nucena žít v jednom státě.

Proč to tak je? Romové se nedovedli plně integrovat do české společnosti, která předsudky doslova žije. Romové znamenají pro českou společnost jen tíhu pro stát, hlavně v podobě sociálních dávek. Hned za tímto problémem je bezpečnost, protože partičky mladých Romů někdy chtějí cigaretu, a když někdo odmítne, nezřídka bývá napaden. Nový soused Rom, vyvolává neklidné reakce ostatních sousedů. Znáte ten vtip, kdy vám řekne Rom „dobrý den, sousede!“? Každý někdy viděl v médiích byty, které zdemolovali Romové. Stejně tak snad každý viděl tmavé zlodějíčky v obchodě.

A podle takových individuí jsme byli majoritou odsouzeni všichni. V diskusích na internetu se dočteme, že za rasistické nebo xenofobní chování většinové společnosti si můžeme sami. Jak humánně vysvětleno a omluveno v jedné větě, že?

Myslel jsem si, že vzděláním dětí můžeme toto vše zlomit a utnout ten špat-ný obraz, ale existuje spousta Romů, kteří jsou přesvědčeni o tom, že tudy cesta nevede. Jejich skepse je na takové úrovni, že jsou přesvědčení o tom, že i kdyby měli doktorský titul, budou se k nim lidé chovat pořád stejně a prvotně je budou vnímat podle původu. Ano, do jisté míry pravdu mají, ale nechápou, že nejde o ně samotné, ale o příští generace. Myslím si totiž, že tento problém se dá změnit či vyřešit jen budoucími vzdělanými generacemi, kterým se povede ten špatný obraz Romů rozbít.

Je v Česku rasismus?

Ano, všude rasismus existuje, někde více, jinde méně. Pravdou je, že Rom se cítí v jiné zemi obvykle lépe, než v ČR. Důvod je jednoduchý, v zahraničí ten romský obraz nefunguje, takže Rom je považován za cizince, ale ne za českého Roma, před kterým je dobré si v tramvaji lépe hlídat kabelku. Já se s rasismem setkal (jako každý Rom) už jako dítě. Školní rasismus vyvrcholil řvaním pana Krupky před nastoupenou třídou: „Tvoji rodinu bych poslal k Hitlerovi!“ Reakce učitelky byla taková, že kývala hlavou a řekla: „Vidíš, vidíš, Julku.“

Většinou ty předsudky vnímám i dnes, ale daří se mi je bořit. Jako každému normálnímu Romovi mi lidé říkají: „Kdyby byli všichni jako ty, tak žádné problémy nejsou.“ Někdy je to ale unavující, když musíte „dokazovat“, že jste slušný člověk, který si doma netopí podlahou a nepřepadává manželské páry. Zkrátka, že žijete podobně jako většina Čechů. Chtěl jsem napsat jako Čech, ale...

Nechci končit tak pesimisticky. Myslím, že by bylo dobré, aby Romové státní svátky slavili stejně jako ostatní. Můžeme tak rozbít tu stokrát opakovanou lež, že tu nejsme doma. A z nepochopení si v tak názorově rozpolcené společnosti nic nedělejte.