Často slýchám názory, že u nás rasismus ani xenofobie není a my Romové jsme
beztrestná, zákonem chráněná pakáž. K tomu se vyjadřovat nechci, respektive
nechci se vyjadřovat ke každému slovu vyřčenému z úst xenofoba, nebo hloupého
rasisty.
Ale chci se pozastavit nad tím slůvkem „beztrestní“. Nevím, kde lidé čerpají
informace, že tomu tak je.
Když proběhlo to nechvalně známé napadení českého manželského páru Romy,
dělaly se kvůli tomu demonstrace a město Duchcov zažívalo nepokoje. Proč se ale
nedělají podobné demonstrace řekněme obráceně, tedy kvůli majoritní části
obyvatel?
Proč se nekonají demonstrace za ztlučeného zpěváka Hrůzu, nebo proč se
neprotestuje kvůli propuštění aktérů z kauzy Kuřim? A mohl bych pokračovat v
případech, kdy nám, veřejnosti, se nelíbí rozsudky soudů a propouštění trestanců
za dobré chování. Nelíbí se nám malé, někdy až směšné tresty za vraždy. Ale
pokud jde o Romy, je to prý rasismus naruby, zvýhodňování atd. To mi přijde
velmi nespravedlivé. Většinou mají takoví lidé plnou pusu stejného metru, což je
absurdní.
Četl jsem několik článků, které se zabývají rasismem a xenofobií při
pronájmech bytů. Z většiny názorů v diskusích pod článkem je mi špatně, ostatně
jako vždy. Dokonce i vysokoškolsky vzdělaní lidé obhajují diskriminaci špatnými
zkušenostmi s Romy a nestydí se přidat slavnou frázi „a kdo za to může? Lze se
tomu divit?“
Rasová nesnášenlivost se neobjevuje jen u pronájmů bytů, ale všude. Ač je
někdy tichá a mlčící, přesto je. Občas mě někdo řekne „ty jsi ale světlá
výjimka“, já však bohužel musím konstatovat, že světlá výjimka je někdo z
majority, kdo má skutečně stejný metr, bez předsudků.
Nikdy jsem nebyl toho názoru, že u nás jsou „rasové problémy“ jen čistě
rasistické. Podle mě hraje hlavní roli xenofobie.
Budu se opakovat, ale sním o tom, že romské děti budou mít ve školách dobrý
prospěch a začnou lepší život a udrží si ho až do konce života. Sním o tom, že
naše romské etnikum se zvedne právě tímhle, neboť ten, kdo má vzdělání a práci,
si byt koupí.
Znamenalo by to konec ubytoven a začátek normálního života. (Tím netvrdím, že
všichni Romové žijí v ubytovnách, já jen aby to opět někdo nebral moc osobně.)
