Nemohu se nevyjádřit
k článku Zdeňka Jičínského v pondělním Právu dne 8. září, kde se snaží
odpovídat na shora položenou otázku.
Samozřejmě, že je Rusko v současné době a za současné mezinárodní situace
nepřítelem Česka a Západu.
Samozřejmě, že je Rusko v současné době a za současné mezinárodní situace
nepřítelem Česka a Západu. Jinak by nemohlo připustit, aby její prezident se
choval naprosto zločinně a bezohledně z pohledu dalších důsledků nejen pro celou
Evropu i svět, ale Rusko samotné. Musíme ovšem rozlišovat Rusko jako stát a
Rusko jako občanskou společnost, je-li tam vůbec jaká. O jakém Rusku pan
Jičínský mluvil?
Vždy jsem toleroval názory pana Jičínského, byť jsem s nimi měl někdy docela
problémy. Ale co se nám snaží tvrdit v pondělním Právu, je už opravdu dost silná
káva.
Pan Jičínský se snaží srovnávat úroveň viny v konfliktu mezi EU a NATO s
Ruskem a Putinem. Můj Bože, to už zavání ztrátou naprosté soudnosti. Připomeňme
si Putinovu hrozbu jadernými zbraněmi a přímou agresí Krymu bez jakýchkoliv
zábran a ohledů na mezinárodní bezpečnost. To přece nelze srovnávat s postojem
EU a NATO, které jsou spíše úhybné a směřují jen do oblasti hospodářských
sankcí.
Ani úvahy o tom, že přece nebudeme odmítat ruskou kulturu, nejsou na místě.
Mimochodem, tu nikdo neodmítá. Ruští umělci rádi i za této situace do Evropy
jezdit budou, protože i nadále budou zváni.
Názory pana Jičínského mohly mít své oprávnění před obsazením Krymu. Ale
taková situace teď není. Elementární zásady politické kultury, po nichž pan
Jičínský volá, teď vůči Rusku může uplatňovat jen nenapravitelný idealista.
