Karel Holomek: Naše děti, české i romské, právě teď potřebují společnou účast ve škole nejvíce

Mluvíme o termínech používaných ve vzdělávání dětí v základních školách. Avšak dopad těchto programů má zásadní a rozhodující vliv na celou společnost, až tyto děti dospějí, a to nejméně na dvě oblasti života společnosti: na ekonomiku a na občanskou gramotnost v oblasti demokracie. Toto tvrzení může být pro někoho tak nepochopitelné, že si žádá podrobnější vysvětlení.

Vítám rozhodnutí ministerstva školství a jmenovitě paní ministryně Valachové k nastolení programu inkluze na základních školách. Myslím, že každý může přijmout bez výhrad axiom: dítě a jeho práva vyznávaný paní ministryní, dík ji za to.

Právo dítěte na co nejlepší vzdělání je svaté pro každého a to, jak doufám, i pro ty, kteří o inkluzi tvrdí, že rozvrátí výuku a že zničí celé české školství.

Nebudeme jmenovat, ať se každý chytí za nos! Buďme racionální a věcní.

Nezpochybnitelné argumenty jsou tyto:

Rovnost ve vzdělávání dětí v demokratické společnosti stejně jako rovnost občanská, což je totéž, jen v jiné podobně, je jeden z principů demokratické společnosti.

Jestliže někdo se odváží tvrdit, že nastolení tohoto principu v případě romských dětí je těžké ba nemožné, protože by to poškodilo české školství, je jen podporovatelem podobného odpírání principů demokracie, které jsou poměřovány tím, zda lze ustupovat terorismu tím, že z těchto principů ustoupíme nebo je omezíme. Teď je to naprosto stejný princip setrvání na humánních principech pomoci lidem, kteří utíkají z válečných oblastí v podobě migrantů. Pořád stejné principy, kterými jsme dnes a dennodenně poměřováni, bez ohledu jakým překážkám a nebezpečenstvím jsme tím vystaveni: nastavit opatření, aby žádaný princip byl dodržen a neohrožoval bezpečnost společnosti nebo rovnováhu ve školství je ovšem tím podmiňován. To je, ve stručnosti, charakteristika současných výzev ve společnosti, kterým jsme dennodenně vystavováni.

Mám neodbytný pocit, že tohle všechno je v hlavách lidí vnímáno jen jako jakési snadné a pohodlné podléhání předsudkům a snaha lehce a jednoduše se toho problému zbavit. S ulehčením to uděláme, když nás k tomu vyzývají takoví lidé, jako prezident Zeman a jemu podobní. Kdopak by neodolal tomuto snadnému vábení, když to říká i taková veličina?

Jen málokdo poměřuje taková lehká a snadná řešení analytickým a racionálním pohledem.

Ale věci jsou složitější a neskýtají snadná a okamžitá řešení.

Připustit ovšem řešení těchto záležitostí tak, že ve svých důsledcích přináší prospěch celé společnosti nejen ekonomický, ale i v kultivaci společnosti, je přece rozumné. Nenávist, strachy, a rozdělování společnosti na ty, kteří si pohodlně žijí ve svém prostoru a nevidí limity svého počínání, a na ty, kteří si to uvědomují a hodlají se s tím vypořádat, je jen hra na schovávanou. Kdo to nechápe, je sám proti sobě. Nejhorší je, že to ani neví.

Nemusíme snad připomínat, že inkluze ve školství se ponejvíce týká romských dětí a jejich stejných šancí ve vzdělávání. O nic v podstatě nejde. Takových dětí se ve třídě normální základní školy objeví nejvíce jedno nebo dvě. Přitom to ani nebudou děti se zvláštní potřebou nebo snad lehce mentálně poškozené, na rozdíl od těch ostatních, o nichž je teď řeč v souvislosti s inkluzí. Budou to děti v určitých směrech nadané nad průměr, třeba muzikálně, pohybově, jazykově nebo výtvarně. Mohou každou třídu jen obohatit, nikoliv poškodit.Jsou jen jiné a to je dobře. Konečně si naše české dítě uvědomí, že není jen pupkem světa, ale že jsou tu i jiné děti, od kterých se dokonce mohou i něco naučit. Kéž by si toho byli vědomi i rodiče těchto dětí a rodiče těch romských, kteří by tak konečně získali i tolik potřebné sebevědomí.

Každé druhé romské dítě dnes mluví romsky – romaňi čhib. Romsky se domluvíte všude v Evropě. Kdo to má? To je naprosto unikátní znalost, kterou romské dítě překračuje o třídu každé dítě české ve svých vědomostech a přednostech. Takové romské dítě v dospělosti bude rodilým mluvčím nejen češtiny, ale i romštiny. Pro ty, kdo to netuší, je třeba říci, že romština jako jazyk se kultivovala v době, kdy český jazyk ještě tápal ve tmách středověku.

Nemohu se zbavit pocitu, že naše děti (české i romské) teď právě společnou účast ve škole potřebují nejvíce. Je proto dobré spojit proces inkluze i s procesem snižování segregace na našich školách, kde je v některých městech a místech jen romské dětské obsazení. To je zkáza a je to špatně a mohli by to pochopit i speciální pedagogové. Pokud není pochopení proč, tak bych řekl, že už nevím jaký další argument ještě přinést.