V úterý 18. října v pizzerii, za ne tak docela jasných okolností, došlo k usmrcení mladého Roma. Není podstatné, kdo zavinil tragické vyústění vzájemného nedorozumění mezi hosty a personálem restaurace a Romem. Tragické je to, že v podstatě banální obtěžování hostů a personálu restaurace, které se jindy obejde vyhazovem takového návštěvníka, doprovázené několika fackami, skončilo smrtí.
V době, kdy tento člověk již ležel na zemi, skupina asi 4 lidí do něj brutálně kopala a pravděpodobně jeden kop do oblasti krku byl smrtelný. Jaká nenávist musela v těch lidech být, že vyústila v tak brutální a nelidské chování.
Není pochyb, že v podtónu této brutality bylo vybíjení si hluboké a neukojené nenávisti vůči příslušníku jiné skupiny obyvatelstva než té pravé české. Incident, který by v případě jiného „obtížisty“ skončil maximálně vyhazovem bez další úhony.
Laskavý čtenář řekne: nic nového pod sluncem. Toto všichni známe.
Jak se ale mohlo stát, že v průběhu let – a až za budování demokratické a někdy říkáme, že i humánní společnosti, došly věci až do takové nelidské brutality?
Smutnou pravdou zůstává ukázka toho, jak dokážeme být vůči sobě nenávistní. Jasně! K takovým případům usmrcení Romů v minulosti došlo již několikrát, ale nikdy ne za okolností, které vyvolaly veřejný vztek dovršený smrtí.
Jednu dobu jsem, nikoliv s uspokojením, ale pouhým konstatováním faktu usoudil, že nyní muslimové přebrali roli Romů v obecném sdílení nenávisti a Romové si tak mohli chvíli oddechnout. Migranti ani muslimové se tu neobjevili, tak jsou na pořadu opět Romové?
Podstata věci je jiná. V zásadě se nic nezměnilo.
Jestliže kdokoliv dává do společnosti signály o nebezpečných migrantech, muslimech, jedněmi ústy do stejné řady řadí i ty, kteří jsou jiní a mohli by také být nebezpeční: Romové.
Místo kultivace vzájemných vztahů občanstva, které tu žije pospolu už hezkou řádku let, zasévání nesváru a nenávisti. Všichni zažíváme to, co by před nějakými deseti léty bylo považováno za nechutné a při nejmenším nemístné. Dnes norma a nikomu to příliš nevadí.
V čele těch, kteří nám tady v tomto směru udávají ten nechutný tón, neváhám ani na chvíli to říci, stojí prezident Zeman. Těch přešlapů právě vůči Romům měl už přespříliš, kromě jiného. To není jen neškodná rétorika z úst někoho, kdo je slyšen a viděn. To je návod: vše je dovoleno!
Dnes jsem byl svědkem jakési pietní akce za mrtvého Miroslava Demetera , tak se ten nešťastný člověk jmenuje, za jeho děti a rodinu v brněnském středisku Drom (Cesta). Sešlo se tu snad 150 lidí, z 90 % Romů: přiměřený akt vzájemné solidarity.
Kdyby takhle houfně Romové dokázali vyjádřit svůj názor v klidu a spontánně při jiných příležitostech, považoval bych to z jejich strany za dobrý, občansky angažovaný postoj. Třeba účastí ve volbách, kdy svým hlasem dají průchod adresně dobré politice a lidem, kteří si zaslouží jejich důvěru.
A naopak: zavrhnou ty, kteří si jejich důvěru nezaslouží. Budou mít k tomu brzy příležitost v nastávajících volbách do Sněmovny a volbě prezidenta následně. Snad už by mohli mít jasno v tom, komu dát svůj hlas a komu už v žádném případě ne.
Komentář Karla Holomka byl uveřejněn na blogu zpravodajského serveru Aktualně.cz.
