romea - logo
21. září 2019 (sobota)
svátek má Matouš
Loading
rozšířené vyhledávaní

Kateřina Šedá: V rozhovoru pro iDNES.cz jsem v souvislosti s Romy nepaušalizovala, text byl zkrácen, chyběl kontext

30.12.2016 9:46
Kateřina Šedá (FOTO: Jolana Halalová)
Kateřina Šedá (FOTO: Jolana Halalová)

Na serveru iDNES.cz vyšel v pondělí rozhovor s výtvarnicí Kateřinou Šedou, která s několika spolupracovníky vydala knihu nazvanou "Brnox", průvodce po Cejlu, sociálně vyloučené lokalitě v centru Brna, které se přezdívá brněnský Bronx. Rozhovor vyvolal bouřlivou nesouhlasnou reakci nejprve od některých Čechů, kteří kritizovali autorku za to, že se prý "zastává černých hub". Po zveřejnění rozhovoru na serveru Romea.cz pak následovala silná kritika ze strany mnohých romských čtenářů, kteří se ohradili proti paušalizujícím tvrzením, že se Romové nechtějí vzdělávat ani pracovat.

Podle autorky průvodce po brněnském Cejlu byl rozhovor zveřejněný na serveru iDNES.cz zkrácen a její slova byla řečena v jiném kontextu.

Kateřina Šedá nás oslovila s tím, že by ráda některé věci z rozhovoru na iDNES.cz podrobněji vysvětlila. Poskytli jsme jí tedy prostor a čtenářům přinášíme rozhovor.

Váš rozhovor pro server iDNES.cz vyvolal bouřlivou diskuzi. O co v ní šlo?

KŠ: Jelikož se na projektu podílela řada lidí, přizvala jsem k tomuto e-mailovému rozhovoru svého nejbližšího spolupracovníka – publicistu Aleše Palána, aby mě mohl doplnit.

Přiznám se, že jsme četla jen pár příspěvků na iDNES.cz. Urážky se v nich opakovaly pořád dokola. Podobné příspěvky můžete najít pod řadou článků týkajících se Romů. Diskutující nereagovali na moji zkušenost s lokalitou, ani na naši knihu, kterou nečetli, ale v mých slovech pro iDNES.cz hledali svůj vlastní příběh a svoji zkušenost. Navíc, a to si prosím nenalhávejme, v české společnosti stačí říct slovo Rom, a řada lidí reaguje téměř hystericky.

Po zveřejnění vašich názorů na serveru Romea.cz vás začali kritizovat i romští čtenáři. Mnozí vás obvinili z paušalizace. Jak si to vysvětlujete?

Kvůli velkému rozsahu nebylo možné všechno vyřčené zveřejnit. Celkové vyznění pak na některých místech může na někoho působit poněkud nevyváženě – především v otázce vzdělávání.

KŠ: Rozhovor s novinářkou Janou Ustohalovou z MF Dnes, která se dlouhodobě a úspěšně věnuje této tématice, jsem vedla skoro dvě hodiny a mluvily jsme o řadě témat – o doučování dětí v Muzeu romské kultury, o tom, jak řada rodin, chce pro své děti vzdělání mimo lokalitu, až po moji zkušenost z jedné základní školy, kde téměř všechny z dotázaných dětí odpověděly, že po ukončení školy, chtějí jít přímo na pracovní úřad. Kvůli velkému rozsahu nebylo možné všechno vyřčené zveřejnit.

Celkové vyznění pak na některých místech může na někoho působit poněkud nevyváženě – především v otázce vzdělávání. Na podobné otázky jsem odpovídala podrobně několikrát v jiných rozhovorech, nepovažovala jsme proto při autorizaci za nutné uvádět opakovaně všechna fakta dokola.

Na druhou stranu se musím ohradit proti nařčení z paušalizace: když čtete pozorně, často říkám: „někteří, jedna část, druhá část…“ Nemluvím o všech, ale o individuálních případech nebo o skupinách. Současně mě překvapuje, že i když v rozhovoru pro iDNES na řadě míst mluvím o Romech a jejich životě pozitivně, kdy v průvodci uvádíme takové příklady, vydáváme s Romy kalendář a moje názory lze rovněž dohledat v jiných článcích, tak Romea.cz uvede, že jsem zkritizovala život Romů. Tato formulace je bohužel zobecňující a zkreslující.

Z rozhovoru pro iDNES.cz vyplývá, že většina vámi oslovených dětí vám tvrdila, že nechce studovat, a naopak chtějí jít na pracák. Ohradila jste se, že jde o vytržení z kontextu a zkrácení toho, co jste redaktorce říkala. Jak jste to tedy myslela?

Kateřina Šedá je laureátka Chalupeckého ceny. Jako jedna z mála českých umělkyň se prosadila v zahraničí. Účastnila se přehlídek v Kasselu, Benátkách, Lyonu či Moskvě. Její tvorba se vyznačuje snahou narušit stereotypy chování jednotlivců i komunit. Třeba obyvatele Bedřichovic na Brněnsku přestěhovala nakrátko do Londýna a založila jim nový obecní svátek.

KŠ: Mluvila jsem o většině z oslovených dětí v jedné třídě na jedné základní škole. Taková věc se přece nedá vztáhnout na celou lokalitu a už vůbec ne na celou romskou komunitu. V průvodci jasně uvádíme příklady talentovaných romských dětí, které naopak v různých oborech vynikají. Stejně tak uvádíme příklady rodin, které touží, aby děti měly vzdělání mimo lokalitu a je to pro ně naprostá priorita.

AP: Novinář zcela běžně vybírá ze získaných informací jen některé. Buď ty, které mu přijdou zajímavé a nosné, nebo takové – pokud je to špatný novinář – které mají potenciál čtenáře zneklidnit a zmást. Selektivně postupovala i Romea.cz, když z článku na iDNES citovala jen určité části. Jaký klíč z výše naznačených variant při tom zvolila, nechť posoudí pozorný čtenář.

Romea.cz uvedla ve svém článku odkaz na celý rozhovor na iDNES.cz. Každý čtenář si tedy může udělat svůj názor, zda Romea.cz zkreslila informace z původního rozhovoru na iDNES.cz. My jsme přesvědčeni, že jsme nic nezkreslili. Upozornili jsme na paušalizující vyjádření. Navíc vy sami říkáte, že rozhovor trval dvě hodiny, musel být tedy zkrácen a vyjádření tak ztratila kontext. Co jiného než paušalizace je věta: „Mají rodiče, kteří každý měsíc čekají, až jim přijdou peníze. Děti nechtějí jít studovat, ale na pracák, protože mají hned peníze. Ve třídě mají spolužáky, kteří to vnímají stejně, takže se těžko budou ovlivňovat jinak." Nikde se neuvádí, že hovoříte jen o dětech z jedné třídy. Měla jste možnost autorizace, přesto tam podle nás jednoznačně paušalizující věty zůstaly. Nemyslíte si, že jste vyjádřením v rozhovoru podpořila předsudky vůči Romům, že nepracují a nechtějí se vzdělávat?

KŠ: V kontextu tohoto jediného rozhovoru to tak může vyznívat. Ale myslím si, že ve srovnání s mým dvouletým fungováním v lokalitě, v kontextu řady jiných rozhovorů a v kontextu knihy se jedná o pouhé nedorozumění a nepřikládala bych tomu zásadní důležitost.

AP: Jako novinář s více než dvacetiletou praxí jsem bohužel získal dojem, že v tomto konkrétním případě postupuje redakce Romea.cz velmi jednostranně. Vytrháváním věcí z kontextu a pomíjením celku nejde dojít k pochopení. Pokud se čtenář chce dozvědět, jaký Brnox jsme viděli, doporučuji zaměřit se na naši knihu.

Křest knihy Brnox, průvodce tzv. brněnským Bronxem, proběhl 21. 12. 2016 v Brně. Vpravo Kateřina Šedá, autorka průvodce. (FOTO: Jolana Halalová)

To, že vám některé děti tvrdily, že chtějí být na pracáku, pokládáte za důsledek toho, co vidí ve vlastní rodině. Zároveň připouštíte, že často místní lidé pracují "na černo". Jak si tento rozpor vysvětlujete?

KŠ: Já v tom žádný rozpor nevidím. V lokalitě brněnského Bronxu žijí nejrůznější lidé – rodiny, kde rodiče pracují a děti studují, rodiny, kde jsou rodiče na úřadu práce, ale děti ze všech sil motivují, aby dosáhly vzdělání, rodiny, v nichž rodiče pracují načerno a děti rovněž motivují k práci. A nakonec rodiny, kde jsou rodiče na úřadu práce a děti inspirují, aby v podobné linii pokračovaly. Těch variant je opravdu celá řada a právě zobecňování těchto věcí přináší konflikty a nedorozumění.

V souvislosti s vaším projektem „adopce poštovních schránek“ na festivalu Ghettofest jste mluvila o tom, že jste přemýšlela, jak se přizpůsobit Romům. Redaktorka iDNES.cz se vás zeptala na otázku, kterou by podle ní položilo mnoho Čechů - "Proč bychom se měli přizpůsobovat nepřizpůsobivým?" Co si o takovém rozdělení občanů na přizpůsobivé a nepřizpůsobivé myslíte?

KŠ: Samozřejmě, že je to nesmysl. Pokud mluvíte o mé snaze zlepšit kvalitu poštovních schránek v lokalitě, tak místo toho, abych kritizovala vandalismus, snažím se pochopit, co k současnému leckdy neutěšenému stavu vedlo, a pokouším se na něj zareagovat.

AP: Výsledky naší dlouhodobé práce v lokalitě jsou zachyceny v téměř šesti set stránkové knize Brnox, průvodce brněnským Bronxem. Snaha zlepšit kvalitu poštovních schránek je jen jednou z mnoha. Jakékoliv řešení, pokud má být funkční, se musí přizpůsobit místním poměrům – což neplatí jen na Cejlu, ale obecně. S politicky motivovanými řečmi některých lidí o ne/přizpůsobivých to nemá nic společného.

Na adresu Ghettofestu v rozhovoru zaznělo, že se nedaří plnit jeho cíl – propojit lidi z centra města s těmi místními. Uvedla jste, že jste tam takové propojení neviděla. Kde je chyba?

KŠ: Já jsem neřekla, že se Ghetofestu nedaří plnit jeho cíl. Říkám, že já jsem to tam zpočátku neviděla. To jsou dvě úplně rozdílné věci. Zakladatelům festivalu se během pěti let podařil ohromný kus práce, ale já jsem hledala konkrétní věci, které by mi poskytly návod, jak místní lidi propojit. To jsem tam bohužel nenašla a současně to byl důvod, proč jsme začali vytvářet průvodce. Takže v tomhle Ghetoffest svou roli splnil dokonale – stal se pro mě spouštěcím motorem.

Zmínila jste se, že pomáháte desítkám rodin v lokalitě a že se chystáte na brněnské radnici podílet na schůzce věnované řešení segregovaných škol. Brno je jednou z lokalit vládní Agentury pro sociální začleňování, působí zde organizace jako IQ Roma servis, Drom nebo Muzeum romské kultury. Nesuplujete práci „odborníků“, kteří by situaci Romů v lokalitě měli řešit? Nebo je naopak podle vás pohled člověka s jiným profesním backgroundem důležitý? Pokud ano, tak v čem?

Nejsem sociální pracovník, antropolog ani nesedím na radnici v žádné funkci, ale jsem přesvědčená, že právě moje pozice mi umožňuje svobodně k lokalitě přistoupit, bez jakéhokoliv zatížení.

KŠ: Žádnou práci nesupluji, troufám si říct, že radnice i ostatní z uvedených se intenzivně těmto problémům věnují. Nejsem sociální pracovník, antropolog ani nesedím na radnici v žádné funkci, ale jsem přesvědčená, že právě moje pozice mi umožňuje svobodně k lokalitě přistoupit, bez jakéhokoliv zatížení. Pokud ke sběru informací přistupuji nepředpojatě, o což jsem se opravdu snažila, mohu prostřednictvím své práce ukázat i věci, které v kontextu vážných problémů vypadají možná banálně, ale jsou také důležité. Třeba prostý fakt, že se gadžo s Romem začne normálně na ulici bavit a spolu se zasmějí. Vnímám to jako skupinovou terapii a nepodceňovala bych její důležitost.

Jakým způsobem by se podle vás měl problém segregovaných škol řešit? Z čeho vycházíte? Navíc zmiňujete problematiku bydlení. Další problém, kterému mnozí Romové nejen v Brně čelí, je například nezaměstnanost či zadluženost. Jedná se o komplex problémů. Lze řešit jednu oblast izolovaně bez těch ostatních?

KŠ: Podle mě nelze. Ale opakuji, že nejsem odborník na tuto problematiku, ani jsme se to nesnažili v průvodci vyřešit. Vstupovala jsem do lokality s jiným cílem – otevřít toto místo lidem, kteří by tam ani nevystoupili z tramvaje.

AP: A podařilo se, myslím, i něco jiného: najít místa a zajímavé osobnosti, které nejsou široce známé ani místním. Věřím, že jsme dokázali ukázat lokalitu takovou, jaká je, respektive jakou jsme ji zažili.

A podařilo se to? Myslíte, že lidé díky průvodci teď z té tramvaje vystoupí?

KŠ: Na celkové hodnocení je příliš brzo, ale už vím o několika lidech, kteří přímo tohle podnikli a napsali mi. To ale není jediným cílem, kniha je současně mentálním průvodcem a má lidem pomoct zbavit se některých předsudků a nezáleží na tom, odkud jsou.

AP: A co si při znalosti naší knihy o tom myslí sama Romea.cz? Podařilo se nám to? Váš názor nás zajímá.

Jak dlouho se věnujete romské tematice?

KŠ: Já se nevěnuji romské tematice. Dlouhodobě se ve svých projektech věnuji tématu propojení lidí na základě hlavních překážek v daném místě. Od začátku jsem vytvářela průvodce po lokalitě, nikoliv průvodce po romské komunitě. V brněnském Bronxu žijí obyvatelé mnoha národností (Ukrajinci, Vietnamci, lidé ze Sýrie, Afghánistánu, Arménie, Angoly…) a o některých z nich toho ví většinová společnost ještě méně než o Romech.

AP: Ulicím kolem Cejlu a Francouzské se „brněnský Bronx“ neříká moc dlouho. Když jsem tam v polovině osmdesátých let bydlel, nikdy jsem takové označení neslyšel – a když jsem se nyní na stejné místo vracel, dost se mi ta slova příčila. Na Příkopě jsem žil dva roky a pak jsem se odstěhoval na Dornych (Brňáci a redakce Romea.cz vědí, co je to za ulici). Pokud má vaše otázka navodit zdání, že tým Brnoxu lokalitu nezná, tak mi dovolte podotknout, že jsem ji za dobu práce na knize poznal hlouběji, než když jsem v ní několik let bydlel.

Naše otázka nemá nic navodit. Pouze nás zajímá, jak dlouho se věnujete práci s romskou komunitou. Často se totiž stává, že do některé z vyloučených lokalit přijde někdo „z vnějšku“, udělá tzv. projekt s Romy a pak se zase jde věnovat například nadneseně řečeno „záchraně deštných pralesů“. Bude se tedy tým podílející se na knize Brnox věnovat brněnské lokalitě, kde žijí převážně Romové, nějak dál?

KŠ: Na rozdíl od vás mám zcela opačnou zkušenost. Pracovala jsem na řadě míst, kde naopak bylo přínosné, aby člověk z vnějšku přinesl úplně jiný pohled, čerstvý vzduch… Výsledky mých akcí to potvrdily, proto mě lidé na některá místa opakovaně zvou. Chystám se na projektu pokračovat, ale i kdyby tomu tak nebylo, podstatné je, co projekt způsobí v této fázi. Podle mého názoru se jedná o klišé – myslet si, že pokud chcete na nějakém místě něco podstatného udělat, musíte tam bydlet a věnovat se tomu půl života.

AP: Pojetí, že ve vyloučené lokalitě může pracovat jen insider, je podle mého mínění chybné. Vedlo by jen k další uzavřenosti daného místa. My se pokoušíme o opačný přístup.

Přečteno: 2707x
 

Nepřehlédněte:

Kam dál:

Štítky:  

Brno, Stereotypy, Sociálně vyloučené lokality, Brnox, Kateřina Šedá



HLAVNÍ ZPRÁVY

Ve Spišské nové vsi zabránil řidič Romkám nastoupit do autobusu - srpen 2019 (FOTO: Video Štefan Polák)

videoDiskriminace? Romky chtěly nastoupit do autobusu, řidič jim zavřel dveře a odjel. Není to ojedinělý případ

16.9.2019 23:00
Košický kraj brázdí linkové autobusy s názvem slovenské firmy Eurobus. Nové autobusy ale nebrání starému chování některých řidičů této firmy, které k Romům není vždy právě vstřícné. Podle firmy Eurobus jde o nedorozumění, video a svědectví však svědčí o něčem jiném.
 celý článek

Žena se sbírkou hákových křížů na krku 25. 4. 2019 během demonstrace xenofobně-populistického hnutí Svoboda a přímá demokracie (SPD) Tomia Okamury (FOTO: video Reflex, koláž: Romea.cz)

Ženu s hákovými kříži chce policie obžalovat za podporu hnutí směřujícímu k potlačení práv a svobod člověka

16.9.2019 12:10
Pražští kriminalisté navrhli obžalovat sedmačtyřicetiletou ženu, která přišla na dubnovou demonstraci hnutí SPD na Václavské náměstí s řetízkem s hákovými kříži a dalšími symboly nacistického Německa. Informaci sdělil České televizi mluvčí pražské policie Jan Daněk. Ženu viní kriminalisté z projevu sympatií k hnutí směřujícímu k potlačení práv a svobod člověka. Za to jí hrozí až tři roky vězení.
 celý článek

Prezidentka Zuzana Čaputová s romskými studenty (FOTO: Facebook)

videoVIDEO: Zuzana Čaputová posnídala s romskými studenty

13.9.2019 13:40
Páteční dopoledne strávila prezidentka Slovenské republiky, Zuzana čaputová s mladými romskými studenty. Společná snídaně a debata o budoucnosti těchto mladých talentovaných lidí byla pro mnohé z nich velmi příemným zážitkem. Čaputová si po volbách získala přízeň Romů také tím, že jim ve své děkovné řeči poděkovala v romském jazyce.
 celý článek

Další články z rubriky







..
romea - logo