romea - logo
22. října 2017 (neděle)
svátek má Sabina
Zprávy e-mailem - Nemáte čas číst naše zprávy každý den? Nechte si posílat souhrn toho nejdůležitějšího tak často, jak  chcete Vy.
Loading
rozšířené vyhledávaní

Lety byly horší než Osvětim: Variace na recenzi knihy Paula Polanského, Tábor smrti Lety: Vyšetřování začíná. 1992 ̶ 1995

Praha, 16.12.2014 0:01, (ROMEA)
Tábor smrti Lety: Vyšetřování začíná. 1992 ̶ 1995
Tábor smrti Lety: Vyšetřování začíná. 1992 ̶ 1995

V pondělí, 15. prosince, proběhl křest knihy Paula Polanského Tábor smrti Lety. Kniha pojednávající o odkrývání tajemství koncentračního tábora v Letech s jistotou rozvíří diskusi.

Čím se nacistická rétorika liší od té dnešní? Snad jen záměnou dnes politicky nekorektního označení cikán za Rom?

Přestože vyšetřování probíhalo v první polovině 90. let, dodnes se daří udržet naživu mýty, které existenci tábora, a tím i nutnost důstojného památníku a likvidaci vepřína bagatelizují. I dnes převládá přesvědčení, že nešlo o tábor likvidační, ale pouze o jeho odlehčenou, kárnou verzi, která měla nedisciplinované romské obyvatelstvo naučit pracovním návykům a převychovat je. Čím se nacistická rétorika liší od té dnešní? Snad jen záměnou dnes politicky nekorektního označení cikán za Rom? Stejně by většina Čechů i dnes odkývala, že Romy patří vyhnat, zřídit pro ně rezervaci či provést nějaké jiné, radikální řešení. I v dnešní době se daří zastírat, že vepřín stojí přímo na místě tehdejšího tábora smrti. Právě tak se jak vládě, tak společnosti hodí do krámu smyšlenka, že vězni zemřeli povětšinou na epidemii tyfu, což opět potvrzuje hluboce zakořeněné přesvědčení, že Romové jsou národ nečistotný.

Polanského kniha vychází v době, kdy do ulic vycházejí takzvaní slušní občané, připojují se k extremistům a demonstrují proti svým sousedům. Cokoliv, co je jiné, je nebezpečné a nepřátelské. V tomto státě mohou žít jen „etničtí křesťané“, ať už to má znamenat cokoliv. Snad se od 90. let přece jen něco změnilo – když v srpnu Tomio Okamura popřel romský holocaust, zvedla se vlna odporu. Přesto – za popírání holocaustu souzen nebude. Zatímco sousední Německo si nepřestává sypat popel na hlavu za zvěrstva spáchaná během druhé světové války, Češi se neustále brání a zdráhají svou vinu přijmout. V Terezíně nebo v Lidicích, kde byly spáchány zločiny proti československým občanům, stojí pomníky tak, jak jsme se zavázali v mezinárodních úmluvách o důstojném udržování památky rasových obětí z druhé světové války. V Letech tomu tak dodnes není.

V tomto smyslu je kniha obviněním české vlády. A to nejen vlády 90. let, která dělala vše pro to, aby se pravda o koncentračním táboře nedostala na veřejnost. Je zároveň i obviněním současné vlády a všech vlád předchozích, že dosud neodstranily vepřín. Čtenáři běhá mráz po zádech, když mu dochází, jak podle a rafinovaně tehdejší vláda jednala – nejdříve deklamovala spolupráci, pak ale Polanskému začala házet klacky pod nohy. Ukončení komunikace se shoduje s momentem, kdy byl vepřín prodán českým státem soukromé společnosti…

Polanského deník, jak by mohla být kniha označena, je však i velkým obviněním prezidenta Havla. Polansky, který byl Havlovým velkým zastáncem a obdivovatelem, ztrácí veškeré iluze o prezidentově morální integritě. Nedokáže pochopit, jak může někdo, kdo vyčítal komunistické vládě nedodržování lidských práv, svou osobností poskytovat garanci zkorumpované vládě. Kvůli obviněním obdivovaného prezidenta měl autor problémy vůbec knihu vydat. Jiná nakladatelství souhlasila s uveřejněním až po vyškrtání těchto kritických pasáží. I v dnešní době se nám nedaří pohlížet na Václava Havla s kritickým odstupem. A stejně jako tenkrát budou kritikové knize vyčítat právě tento bod. Další skupina oponentů se vrhne na obvinění Karla Schwarzenberga – jak Polansky dokládá, využíval jeho otec otrockou práci vězňů tábora v Letech. Zároveň autor získal vyjádření, že byl Schwarzenberg ještě jako kancléř ustanoven, aby romskou otázku prozkoumal. To, že se od doby zápisků, tj. první poloviny 90. let, zřídil pouze nedůstojný památník a o Letech se nadále vyprávějí zlehčující legendy a pohádky, je zjevné.

Nechtěli jsme a nechceme vidět bezpráví, přitom tak rádi zdůrazňujeme německé zločiny za druhé světové války

V neposlední řadě je kniha obviněním Čechů. Češi se tradičně staví do role obětí, vlastně všech režimů. Nebo slovy jedné z aktérek knihy: „Češi nikdy nechtějí připustit, že by někdy něco udělali špatně.“ Nechtěli jsme a nechceme vidět bezpráví, přitom tak rádi zdůrazňujeme německé zločiny za druhé světové války a kroutíme hlavou, jak mohli říšští Němci tvrdit, že nic netušili. Ale když už se začíná mluvit o tom, že v Letech byli pouze čeští dozorci, odvoláváme se na protektorátní nařízení a řízení shora.

Kniha je vystavěna jako deník, jako zápisky o objevení a vyšetřování Letů. Popisuje podezřelé snahy o zatajení a vývoj postoje představitelů státu – nejdřív delegáti souhlasí, že vytvoří pracovní skupinu, která prošetří historii Letů, pomůže s pořízením mikrofilmů, aby 40 000 dokumentů o Letech z třeboňského archivu nevzal čas. Náhle však komunikace končí, vláda operuje s vlastní verzí o počtu uvězněných a zavražděných, odmítá přijmout fakt, že tábor spravovali Češi, vyrukuje s tvrzením, že vepřín stojí pouze na části bývalého tábora a neustále opakuje, že vězni zemřeli na tyfus. Je to nepochopitelné vhledem ke skutečnosti, že Polansky má kopie dokumentů, které všechny tyto lži vyvracejí. Jak je možné lhát tváří v tvář faktům? Čtenář se zděšením pozoruje praktiky, které se od minulého režimu téměř nezměnily – zastrašování médií, vyšetřování zaměstnanců archivu, kdo z nich s badatelem spolupracoval… Polansky chtěl, aby byla pravda o Letech zveřejněna. Když se tak nestalo ani po vystavění rádoby památníku, rozhodl se pro sepsání této knihy. Příběh nekončí na poslední stránce. I to, že čekala na své vydání tak dlouho a to bylo umožněno až díky Antifašistické akci, mluví samo za sebe.

Na knihu se dozajista snese záplava kritiky. Některé body zde již byly naznačeny. Určitě bude zpochybněna metodologie práce a vzdělání Polanského. Jak jinak. Opět se jistě najdou tací, kteří mu vyčtou, že neumí pořádně česky, takže dokumentům nemůže pořádně rozumět. Nehledě na to, že jako cizinec samozřejmě nemůže poučovat Čechy, jak mají správně přistupovat ke své minulosti a současnosti. Opět se budou slavní historikové ohánět jinými daty, oficiálními daty. Polanského výpověď se však ubrání sama – nejsilnějším argumentem jsou tvrdá data, dokumenty z archivu a jejich kopie v rukou Polanského. A přestože se někdo velmi snažil, aby se Polansky nedostal k přeživším, dokázal je najít a udělat s nimi rozhovory. Slovy Barbary Richterové, která prošla nejen Lety, ale i řadou dalších koncentračních táborů: „ Lety byly horší než Osvětim.“

Paul Polansky. Tábor smrti Lety: Vyšetřování začíná. 1992 ̶1995.
Antifašistická akce, Československá anarchistická federace a Institut kritických studií 2014.
Přeložili Jan Votřel, Jana Kavalírová, Dagmar Magincová, Čestmír Pelikán.

Zuzana Schwarzová
Přečteno: 3187x

Nepřehlédněte:

Kam dál:

Štítky:  

Lety u Písku, Polansky, Knihy



HLAVNÍ ZPRÁVY

Romové kandidující ve volbách 2017, zleva: David Tišer, Karel Karika, Martin Bajger, David Beňák a Anna Chválová (Koláž: Romea.cz)

Ve volbách do Poslanecké sněmovny kandiduje 6 Romů a 1 Romka

19.10.2017 21:15
O hlasy voličů se už zítra a v sobotu bude ucházet jednatřicet stran a hnutí, které usilují o získání křesel v Poslanecké sněmovně Parlamentu české republiky. Tentokrát nekandiduje žádná strana, která by jako hlavní cíl měla zájem některé z národnostních menšin. V minulosti se přitom o hlasy voličů vždy ucházela Romská demokratická strana (RDS) a v minulých volbách v roce 2013 byli kandidáti Strany rovných příležitostí (SRP) na kandidátce Strany zelených (SZ).
 celý článek

Kamila Plachetková (FOTO: Archiv Kamily Plachetkové)

Ve škole i v práci zažila šikanu, začala proto znovu v Británii. A daří se jí

18.10.2017 16:30
Kamila Plachetková se narodila a vystudovala v Brně. Její otec je Rom, což do značné míry předznamenalo její další životní dráhu, aniž by to sama kdy předpokládala. Po klidném dětství nastal první šok po nástupu do první třídy, kde se stala kvůli svému původu terčem šikany. Tehdy si také poprvé uvědomila svou odlišnost. „Spolužáci mi začali nadávat do černých sviní a držek, a já jsem vůbec nechápala, co se děje,“ vzpomíná Kamila. V dospělosti se pak opakovaně setkala se šikanou ze strany zaměstnavatele a kolegů, rozhodla se proto před pěti lety Česko opustit a nyní žije se svým synem v Manchesteru. Živí se online marketingem a IT podporou pro několik britských společností. Přestože pro ni není jako pro samoživitelku výchova syna, kterému nedávno diagnostikovali autismus, snadná, do Česka se vrátit nechce, i když ho stále považuje za svůj domov. „Už si to vůbec nedokážu představit,“ říká.
 celý článek

Jana Horváthová, ředitelka Muzea romské kultury. (FOTO: Igor Zehl)

Muzeum romské kultury: K podpisu smlouvy o výkupu vepřína dojde zřejmě do konce října

18.10.2017 11:47
Muzeum romské kultury v Brně dnes vydalo tiskové vyhlášení ohledně termínu podepsání smlouvy o výkupu vepřína v Letech u Písku. Server Romea.cz ho zveřejňuje v plném znění.
 celý článek

Diskuse:

Každý diskutující musí dodržovat PRAVIDLA DISKUZE SERVERU Romea.cz. Moderátoři serveru Romea.cz si vyhrazují právo bez předchozího upozornění odstranit nevhodné příspěvky z diskuse na Romea.cz. Při opakovaném porušení pravidel mohou moderátoři diskutéra zablokovat.

Další články z rubriky







..
romea - logo