romea - logo
25. května 2020 (pondělí)
svátek má Viola
Loading
rozšířené vyhledávaní

Markus Pape: 75 let po zřízení tábora bylo otevřeno muzeum tábora Svatobořice – proč to trvalo tak dlouho?

9.10.2017 17:54
Internační tábor Svatobořice ve stejnojmenné obci na jižní Moravě
Internační tábor Svatobořice ve stejnojmenné obci na jižní Moravě

V sobotu za účastí představitelů vlády, kraje a obce bylo slavnostně otevřeno muzeum Internačního tábora Svatobořice ve stejnojmenné obci na jižní Moravě. Přeživší i pozůstali vězňů tábora na tento den čekalo desítky let. Spousta jich ovšem mezitím zemřelo – nedočkali se. Podobný příběh jako v Letech u Písku? Ne docela. Začněme základními faty z dějin tábora.

Největší tábor celého protektorátu pro etnické Čechy – značně větší než tábor Lety u Písku – byl provozován v letech 1942 - 45 v jihomoravské vesnici Svatoboříce poblíže města Hodonín. Uvězněno v něm bylo postupně přibližně 3500 osob, včetně dětí, žen, starců, nemocných. Nejvíce týráno bylo v něm několik desítek Židů, pro něž se stál přestupní stanicí na cestě do vyhlazovacích táborů. Drtivou většinu osazenstva tábora představili příbuzní českých vojáků, kteří odešli do zahraniční bojovat za osvobození vlasti – tedy jako rukojmí nacistů. Někteří z nich zde trávili bezmála tří roky svého života.

Jak k tomu došlo? V rámci heydrichiády – tedy po atentátu československých parašutistů na německého vládce protektorátu – nacisté spustili akci E, zkratka pro emigranty. V její první fázi uvěznili od září 1942 do dubna 1943 v táboře asi 1200 osob, v průběhu dalších dvou let pak více než dva tisíce dalších. Tábor byl na rozdíl od letského podřízen gestapu, velitelé a někteří vedoucí dozorci byli Němci mluvící i česky.

Podle údajů archiváře Jiřího Mraky během dvou a půl roku zde zemřelo 30 vězňů, nejvíce v první fázi existence tábora, kde životní podmínky se podobaly těm v koncentračních táborech této doby.

Pak však nastal zlom. Začátkem druhé fáze – a to už koncem roku 1942 – vězňové si mohli nechat posílat balíky s potravinami od svých příbuzných, zavedena byla omezená školní výuka, lékařská péče se postupně zlepšila, v táboře se skládala hudba, hrálo se divadlo a podle vězňů některé mladé vězenkyně v pozdní fáze tábora psaly dokonce oslavné básně o „svých“ českých dozorcích.

A právě takové aspekty dějin tábora se nehodily do komunistického narativu dějin protektorátu, který postavil německé okupanty do role krutých a bezohledných vládců. Přece proto jsme je museli všechny vyhnat. Proto není divu, že příběh tábora byl přes celá desetiletí komunistického režimu podobně jako ten letský téměř úplně zamlčován.

Přeživší vězňové se scházeli pravidelně, ale jen soukromě, jejich příběhy zřejmě nikoho z politiků nezajímaly, žádný z nich nebyl publikován a zájemce o dějiny tábora se museli spokojit se stručnými zmínkami o existenci tábora v knihách o perzekuce Čechů za druhé světové války.

Příběh svatobořického tábora v době druhé světové války se nedá pochopit bez ohledu na činnost Jiřího Letova, referenta pro hospodářskou správu protektorátních táborů na protektorátním ministerstvu vnitra. Znalci dějin letského lágru se určitě vzpomenou, že právě on nechal vyhodit Josefa Janovského, prvního velitele letského tábora, když zjistil, jak se Janovský v roce 1942 snažil likvidovat vězně hladem, neposkytnutím lékařské péče, tepla a šatstva.

Ve stejné době Letov jezdil i na inspekce do svatobořického tábora, prosadil odvolání prvního velitele Františka Cisaře, který si krátce předtím poněmčil své jméno a přijal německé občanství, zvýšení potravinových přídělů pro vězně a dalšími opatření ulehčující život v táboře. Historici prozatím roli Letova zcela přehlížejí. A proto i příběh vězňů se nadále potkává s nepochopitelným přehlížením.

VIDEO

Jaký byl předválečný a poválečný příběh tábora

Uprchlický tábor s několika dřevěnými baráky vznikl ve Svatobořicích po vypuknutí první světové války v roce 1914 za účelem internace běženců z Haliče a Bukoviny.

Do konce roku 1920 v něm bylo vězněno kolem sedmi tisíc osob ukrajinské, rusínské, polské národnosti a židovského vyznání, ze kterých několik bylo odsouzeno na smrt za vlastizradu. V letech 1921 - 1933 sběrný tábor postupně ubytoval více než sto tisíc osob ze Slovenska a Podkarpatské Rusi, jejichž další pobyt v ČSR nebyl z hlediska zájmů státu žádoucí, v táboře byli podrobeni lékařským vyšetřením a poté zde museli čekat na přidělení vystěhovaleckého víza do zámoří. Zároveň v menší části tábora provozovalo město Brno až do roku 1935 starobinec a chorobinec. Od začátku roku 1936 zde působila četnická stanice i s ubytováním.

V roce 1937 česká policie umístila v táboře přívržence sudetoněmeckého politika a separatisty Konrada Henleina podezřele z vlastizrady, od října 1938 do července 1942 pak české rodiny uprchlé před německými okupanti anebo vyhnané z obsazených hraničních oblasti, včetně německých emigrantů z Rakouska anebo ze Sudet, odděleni plotem od zmíněných německých vězňů.

Po válce už od 15. května 1945 zde byli zavřené osoby podezřelé z kolaborace, vlastizrady a další zajištěné osoby, včetně německých válečných zajatců, českých členů „Vlajky“ a dalších nacistických organizací.

Od 1. ledna 1946 zde československá vláda zřídila Internační středisko Svatobořice pro Němce. Od ledna 1947 do srpna 1948 pak Nemocniční středisko Svatobořice se stavem okolo tisíce většinou nepohyblivých Němců. Podle historika Tomáš Staňka během jednoho roku v něm zemřelo více než 250 lidí za nelidských podmínek, podle četníků z vedení tábora příčinou jejich smrti byl jejich vysoký věk. V dalších dvou letech zde žili řecké rodiny uprchlé z občanské války, než byly rozptýlení po celé republice.

Přečteno: 1366x
 

Nepřehlédněte:

Kam dál:

Štítky:  

Nacismus, Historie, Lety u Písku, koncentrační tábor, Německo, Druhá světová válka



HLAVNÍ ZPRÁVY

Starostka obce Veltěže Věra Posledníková a vyhořelý dům rodiny Přibylových (FOTO: ROMEA TV)

videoVIDEO: Obec Veltěže na Lounsku vyhlásí veřejnou sbírku jako pomoc romské rodině, které vyhořela v pátek část domu

19.5.2020 15:02
Obec Veltěže na Lounsku vyhlásí veřejnou sbírku jako pomoc pro romskou rodinu, které vyhořela v pátek 15. 5. 2020 velká část domu. Obec na sbírkový účet vloží počáteční vklad 5 tisíc korun. Uvedla to v rozhovoru pro romskou internetovou televizi ROMEA TV starostka obce Věra Posledníková.
 celý článek

Jan Cina

Herec Jan Cina kvůli romskému příjmení narazil při hledání bydlení. „Byl to šok,” říká

19.5.2020 13:25
Jan Cina je dvaatřicetiletý populární český herec. Jeho otec je Rom, rodina z části pochází z východního Slovenska. Přestože on sám říká, že se svým romstvím nikdy neměl problém - zejména proto, že to na něm není na první pohled poznat - setkal se nedávno s tím, čemu v Česku čelí řada Romů. Při hledání bydlení se ho totiž realitní makléř na základě jeho příjmení zeptal, zda není Rom a dodal, že by s tím mohli mít majitelé problém.
 celý článek

Obyvatelé ubytovny v ulici Klíšská. (FOTO: ROMEA TV)

Romská rodina z ústecké ubytovny uspěla u Nejvyššího správního soudu, spor se po dvou letech vrací před krajský soud

19.5.2020 11:15
Nejvyšší správní soud (NSS) zrušil rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem, na který se v létě 2018 obrátila jedna z romských rodin vystěhovaných z ústecké ubytovny, která byla uzavřena po vyhlášení tzv. "bezdoplatkové zóny" na území města Ústí nad Labem. Žalobou namířenou proti městu rodina namítala, že došlo k nezákonnému zásahu do jejich práv, a rovněž požádala soud o zrušení opatření, kterým byla "bezdoplatková zóna" vyhlášena. Krajský soud žalobu odmítl, Nejvyšší správní soud nyní rozhodl, že to bylo nezákonné.
 celý článek

 
www.iROZHLAS.cz

Další články z rubriky







..
romea - logo