romea - logo
25. března 2019 (pondělí)
svátek má Marián
Loading
rozšířené vyhledávaní

Martin Šimáček: Kde domov můj? V České republice ne!

Praha, 22.7.2014 10:14, (ROMEA)
Z manifestace Platformy pro sociální bydlení u Hlavního nádraží v Praze. (FOTO: Jan Čonka)
Z manifestace Platformy pro sociální bydlení u Hlavního nádraží v Praze. (FOTO: Jan Čonka)

Minulý čtvrtek a pátek proběhlo v Praze Národní setkání lidí v bytové nouzi. Chudí lidé bez domova, o jejichž názory mnozí lidé běžně nestojí, za dva dny soustředěné práce přinesli zajímavé návrhy, o které by se nepřekvapivě mohlo opírat řešení problému sociálního bydlení.

Dvě desítky bezdomovců nejen naformulovaly problémy, ale přidaly i možná řešení. Bezdomovci se přitom opřeli o své příběhy. Ty před pěti, deseti či dvaceti lety začínaly často velmi podobně: obyčejným rozvodem, ztrátou zaměstnání, těžkou nemocí, exekucí, přesunem na ubytovnu a … nezájmem okolí jim pomoci. Tím okolím byla nejprve rodina, po ní často i úředník, tedy obec a stát.

Když jsem seděl mezi těmito lidmi, znovu jsem si uvědomil, jak krátkozrace reaguje společnost na chudobu. Totiž jejím odstraněním z dohledu. Frkneme lidem nálepku nepřizpůsobivých, líných a hloupých a necháme je potloukat se po světě od desíti k nule.

Přitom toto setkání ukázalo, že ti, kteří našli odvahu mluvit o svých životních selháních, chudobě, která je často spojena se studem, si ponechali anebo ještě dále rozvinuli životní nadhled a jistou moudrost. Takovou, kterou člověk někdy získá, když musí řešit existenciální otázky, ve kterých jde o život, rodinu a děti. Třeba jak uživit děti za pět stovek měsíčně, když všechno ostatní spolyká majitel ubytovny za jednu místnost bez vody, topení a vařiče.

Co možná mnohé překvapí, tito chudí lidé často nemysleli především na sebe (jak řekla jedna z dam: „Každému bych přála, aby se měl jako já – mám se dobře, miluju svého muže a on mě“). Mysleli na další lidí, protože vlastní zážitek chudoby jim vytvořil jiné zázemí pro vnímání života a společnosti: neberou ho jako soutěž proti ostatním, ale jako spolupráci.

Nejde jen o ubytovny

Gigantický meziroční nárůst výplat doplatku na bydlení a situace na ubytovnách, ve kterých se před několika lety roztočil supervýnosný byznys, který je na tomto doplatku vystavěn, dopomohly k veřejnému a tím i politickému konsensu, že s tím je tedy třeba něco dělat (na doplatky na bydlení bylo v prvním čtvrtletí roku vyplaceno 797,3 milionů korun, v loňském roce to bylo 603,1 milionu a předloni 353,5 milionu korun).

Stranou pozornosti zůstávají další, pravděpodobně stejně závažná zjištění, mj. téměř stejně gigantický nárůst výplaty příspěvku na bydlení (na příspěvky na bydlení stát v 1. čtvrtletí vyplatil 2,12 miliardy korun, o 440 milionů více než ve stejném období loni a o víc než 770 milionů víc než předloni).

To znamená, že problémy s placením bydlení mají nejen lidé bez nájemních smluv na ubytovnách, ale také nájemníci v relativně běžném bydlení – senioři, neúplné rodiny, nízkopříjmové domácnosti v bytech. Bez nějakého druhu sociální dávky, a často právě na bydlení, by se do chudoby propadlo i okolo milionu chudých pracujících, tedy těch, kteří pobírají mzdu, ale ta nestačí pokrýt jejich oprávněné výdaje na bydlení.

Co to tedy znamená? Že v České republice již funguje jakýsi systém sociálního bydlení, ale je zcela nedokonalý a mimořádně rizikový, založený pouze na sociálních dávkách a nikoliv na dalších nezbytných pilířích, totiž samotných sociálních (obecních, či jak tomu kdo chce říkat) bytech a dobré sociální práci, která musí být oporou těm, kteří se bez pomoci profesionála v tíživé situaci sami neorientují.

Tento systém je poddolován důsledky přesunu výplatního místa části dávek z obcí na úřady práce. Nikdo dnes nedokáže říci, kolik procent z nárůstu dávky doplatku na bydlení je způsobeno objektivním zvýšením počtu lidí v riziku ztráty bydlení, a za kolika procenty tohoto navýšení stojí byznysmeni s ubytováním, kteří si všimli, že stát nedokáže přesunem agendy na úřady práce zkontrolovat, k čemu dávky slouží.

Žádných šest set nových pracovníků úřadů práce, kteří budou běhat v terénu a kontrolovat, do které kapsy dávky putují, ani celkem užitečné zastropování dávky doplatku na bydlení současnou situaci nevyřeší. To jsou jen zásahy z kosmetického salónu.

Vyřeší ji jen využití politické shody nad tím, čemu se možná příliš zjednodušeně říká sociální bydlení, ale co prakticky znamená, že v ČR bude legislativní a finanční opora pro: za prvé, existenci sociálních bytů, za druhé, vyplácení nediskriminačních sociálních dávek na podporu bydlení, za třetí, poskytováni sociální práce, která bude k dispozici bez výjimky komukoliv, kdy ji v bytové krizi bude potřebovat.

A že zároveň budou odstraňovány jiné legislativní zmetky umožňující další zadlužování již zadlužených (mj. advokátní odměny) či ústní uzavírání smluv o bydlení třeba ve sklepě či garáži (občanský zákoník).

Kolik to stát bude stát?

Ta otázka je samozřejmě na místě. Stejně jako v řadě podobných případů brzy dojdeme ke zjištění, že řešení bude nákladné, ale jistě nebude nákladnější než současný stav. Stačí začít počítat: úniky na dávkách, náklady na sanaci rozpadlých rodin a zajištění výchovy dětí, řešení sociálního vyloučení či sociálních ghett, atd. K návrhům řešení samozřejmě musí vzniknout standardní ekonomická rozvaha, která na jednu stranu položí náklady a na druhou úspory z řešení, tzv. RIA.

Po volbách jsou politické karty rozdány jinak, přívětivěji. Ministerstvo práce má za úkol připravit do dvou let legislativní řešení sociálního bydlení, ministerstva pro místní rozvoj a pro lidská práva mu v tom mají pomoci.

Za zády mají silnou podporu ombudsmanky, ale také vládní Agentury pro sociální začleňování nebo třech desítek expertů a zástupců občanské společnosti sdružených v Platformě pro sociální bydlení. A stále více obcí, které nahlas říkají: dejte nám více povinností v sociálním bydlení, jen nás už dál nenechávejte bez skutečné finanční i legislativní pomoci, ať si s tím poradíme samy.

Je to spíše otázka managementu celé změny, než vůle. Je třeba dobře zorganizovat legislativní práci a nepromarnit ojedinělou příležitost problém nebydlení v Česku řešit.

Neděláme to jen pro chudé, ale pro společnost jako takovou. Ve většině západních zemí už podobný krok udělali, zdárné nakročení bychom měli dokončit i zde. Hlas těch, kterých se problém týká, by přitom neměl zaniknout.

Martin Šimáček, ředitel Agentury pro sociální začleňování
Přečteno: 1596x

 

Nepřehlédněte:

Kam dál:

Štítky:  

Bydlení, sociální bydlení, sociální bydlení, Sociální dávky, Sociální vyloučení, sociální vyloučení, sociální vyloučení, sociální začleňování



HLAVNÍ ZPRÁVY

V Rokycanech se 23. 3. 2019 v kostele a na hřbitově naposledy rozloučilo s romskou zpěvačkou Věrou Bílou téměř 2000 lidí. (FOTO: ROMEA TV)

videoZÁZNAM: 2000 lidí se v Rokycanech rozloučilo s královnou romské hudby Věrou Bílou

22.3.2019 20:51, (AKTUALIZOVÁNO 13:40)
V Rokycanech se dnes v kostele a na hřbitově naposledy rozloučilo s romskou zpěvačkou Věrou Bílou téměř 2000 lidí, většinou Romů. Obřad v kostele na náměstí začal v 11:00, poté šly a jely stovky lidí na hřbitov na okraji města. Cestou se lidé zastavili u obchodního střediska Žďár, kde zpěvačka sedávala na lavičce a kde chtějí příbuzní a známí vytvořit pietní místo. Na hřbitově hrála desítky minut čtyřčlenná kapela synovce Bílé a houslisty Jiřího Gini. Na závěr uvedl její oblíbené písně včetně moravské Dobrú noc a sladké sny. Zpěv ale podle regulí romských pohřbů nezazněl ani k jedné melodii.
 celý článek

Andrej Kiska, prezident Slovenské republiky (FOTO: Katarzyna Czerwińska, Wikimedia Commons)

videoZÁZNAM: Evropskou cenu Sintů a Romů za lidská práva získal slovenský prezident Andrej Kiska

15.3.2019 15:15
Od 18. do 21. března 2019 probíhá již čtvrtý ročník Romského týdne na půdě Evropského parlamentu v Bruselu. Dnes byla v rámci programu udělena také Evropská cena Sintů a Romů za lidská práva - získal ji slovenský prezident Andrej Kiska. Server Romea.cz udělení ceny přenášel živě přímo z Bruselu.
 celý článek

Radek banga

Radek Banga k reakcím na útok na Novém Zélandu: Neklesejte na lidské dno

19.3.2019 15:00
„Radikalizující společnost je pokaždé následkem ekonomického nebo společenského napětí a v historii lidstva není ničím novým. Klesnout ovšem na tak hluboké lidské dno a souhlasit s útokem na Novém Zélandu může skutečně jen totální psychická troska a hnusná odporná mentální bestie,“ uvedl k teroristickému útoku z pátku 15.března, při kterém došlo k masakru ve dvou mešitách ve městě Christchurch.
 celý článek

Další články z rubriky







..
romea - logo