Michal Miko: Výroky Stanislava Křečka jsou obrazem jeho nekompetentnosti

Podle vyjádření zástupce ombudsmanky Stanislava Křečka, které bylo odvysíláno ve
zprávách TV Prima dne 8. 11. 2014, by změny ve vzdělávacím systému měly vést k
snížení úrovně celého českého školství, pokud dojde ke zrušení, jak
Křeček uvádí, „zvláštních“ škol.

Zástupce ombudsmanky se nechal navíc slyšet, že společnost je
traumatizována tím, když ji z tohoto důvodu někdo označuje za rasistickou.
„Samozřejmě není problém zrušit zvláštní školy. Děti budou v normálních školách,
ale samozřejmě ta úroveň školství bude podstatně nižší. Pokud taková škola
vznikne, no tak rodiče berou děti ze škol a dávají je jinam. Rodiče nechtějí,
aby děti byly na úrovni těch dětí, které se velmi obtížně vzdělávají. Společnost
bude stále traumatizována tím, že bude označována za rasistickou přesto, že nic
takového v té společnosti není. Jenom chceme to nejlepší pro své děti. To nelze
nazvat rasismem, nelze to nazvat nepřátelstvím, ale prostě je to realita,“ uvedl
Křeček.

Mě jako Roma osobně uráží na těchto výrocích to, že jejich autor se
veřejně nestydí hovořit o romských dětech jako o velmi obtížně vzdělavatelných
jedincích. Autor tím z dětí předem a automaticky dělá aktéry patologických jevů,
což není pravda.

Křeček ovšem zapomněl na příklad na skutečnost, že (nejen) romské děti
často nenavštěvují mateřské školy, což významným způsobem ztěžuje příchod na
základní školu, mimo jiné z toho důvodu, že kapacity předškolních zařízení jsou
nedostatečné a rodiny dětí na zaplacení soukromé školky nemají dostatek financí.

S tím souvisí i to, že v roce 2013 Evropská komise v jednom ze svých sedmi
doporučení pro Českou republiku zmiňuje nutnost navýšení právě kapacity
veřejných zařízení péče o děti od tří let a také začlenění romských dětí do
tohoto systému. K tomu dle mého názoru nedošlo.

V minulosti kancelář veřejné ochrankyně práv několikrát ve svých zprávách
a výzkumech potvrdila, že k diskriminaci romských dětí v přístupu ke vzdělání
skutečně dochází. Vyjádření zástupce ombudsmanky proto shledávám jako
zpochybňování faktů a také vynaloženého pracovního úsilí pracovníků kanceláře
ombudsmanky.

Je smutné, že ještě sedm let poté, co Evropský soud pro lidská práva svým
rozsudkem ve věci D.H. versus Česká republika konstatoval diskriminaci
romských žáků v přístupu ke vzdělávání, se osoba, která navíc zastává post
zástupce ombudsmanky, veřejně v mediích prezentuje jako zastánce segregace ve
školství.

Pro mě pan Křeček není kompetentní osobou už z toho důvodu, že ve své
promluvě použil termín „zvláštní škola“, který se nepoužívá od dob, co se tyto
školy přejmenovaly na školy praktické nebo speciální.

Domnívám se, že reportáž zveřejněná ve zpravodajství TV Prima pouze
pobídne rodiče z majoritní společnosti k tomu, aby odebírali svoje děti ze škol,
které navštěvují také romské děti. Takového trendu jsme byli svědky již v
předešlých letech.

Je evidentní, že české školství delší dobu volá po reformě, k níž by měla
dopomoci připravovaná novela školského zákona. České školství stále neumí
pracovat na osobnostním rozvoji dětí, a to obzvláště s dětmi z odlišného socio-kulturního
prostředí. K výraznější proměně k lepšímu ale nedošlo ani po předešlých změnách
školského zákona, co tedy můžeme čekat nyní?

Přes můj skepticismus v tomto článku očekávám já i další jednotlivci a
organizace světlejší zítřky díky žalobě, kterou podala Evropská komise na Českou
republiku pro porušení povinnosti plynoucí z evropské legislativy – konkrétně
zákazu diskriminace ve vzdělávání – a doufám, že vláda premiéra Sobotky povede
kroky správným směrem, alespoň co se týče vzdělávání nejen romských dětí.