Michal Mižigár: 8. duben, Mezinárodní den Romů - Co o tomto svátku víme? Jaké mýty o něm kolují?

8. duben nám připomíná historický milník v historii Romů po celém světě. Mezinárodní den Romů se slaví každoročně čím dál tím více po světě. Pojďme se ohlédnout za tím, co nám tento svátek připomíná, jenž je v naší republice již relativně povědomý. Co o tomto svátku víme, či nevíme a jaké mýty o něm kolují.

Mezinárodní den Romů nám připomíná sjezd Romů z různých zemí Evropy v Orpingtonu u Londýna, který se konal ve dnech 7. – 12. dubna 1971. 8. dubna 1971 se konalo to důležité jednání, které si každoročně připomínáme. V rámci tohoto kongresu se blízkém Hampsteadu konal i mezinárodní romský hudební festival.

Za Československo dle zprávy publikované v Romano Ľil romští delegáti z Československa se aktivně zapojili do dění. Jejich dorozumívací jazyk byla ruština a různé dialekty romštiny.

Již při prvním světovém romském kongresu vznikly různé pracovní skupiny: sociální, školská, společensko-právní pro odškodnění obětí nacismu za 2. světové války. Mějme na paměti, že 1. kongres se konal v roce 1971, kdy holocaust Romů ještě nebyl uznán. Mimo to Romové v různých zemích čelili asimilaci, jejich děti neměly přístup ke vzdělání a byli značněji sociálně znevýhodnění ve srovnání majoritními společnostmi v  zemích, v nichž žili. Na tyto problémy právě tento kongres chtěl reagovat.

Kromě výše uvedených pracovních skupin se na 1. kongresu byly také schváleny tři následující výstupy: mezinárodní romská hymna, romská vlajka a používání označení slovo Rom.

Označení slova Rom

Označení Rom, které je původní a vychází indického Dom (obsahující cerebrální D), které se později přirozenou lingvistickou přeměnou proměnilo na Lom (Lomové dnes žijí hlavně v Arménii) až později v Byzantské říši na evropské půdě se toto L přeměnilo nejprve na Rrom (používají kalderašští Romové) a poté do dnešní nejrozšířenější používané verze Rom.

Samotné to označení slovo Rom je doposud sporné pro různé etnické skupiny patřící do romského společenství, protože v Evropě žijí skupiny, které si neříkají Rom, ale třeba Romanichal (Velká Británie) nebo Sinti (zejména německy mluvící země) a Manušové (Francie). Mimo jiné, jsou tu i další skupiny, které třeba nemluví romsky a trvají na svých označení, na příklad Bejášové a Rudárové v jihovýchodní Evropě, kteří se dělí od ostatních etnických skupin Romů podle svého tradičního řemesla.

Romští delegáti z různých zemí chtěli, aby se přestala používat urážlivá označení Romů jako je na příklad Cikán (česky), Cigán (slovanské jazyky), Gypsy (anglicky) či Gitano (španělsky) a nebo  Zigeuner (německy). Tyto pojmy vychází z již z Byzantské říše v době 8. – 10. století, kdy Athinganoi byla nenáviděná skupina lidí považovaná za sektu. Byzanťanům Romové připomínali Athinganoi tím, že byli podobně na okraji společnosti a věnovali se světským věcem, na příklad věštění, což v tehdejší křesťanské společnosti bylo zakázané z toho důvodu, že je to v křesťanství vnímané jako hřích. Druhé slovo, které se stalo základem pro Gypsy a Gitano vychází z označení Egyptoi (Egypťan) z oblasti Malého Egypta (dnešní Řecko), což bývá mylně interpretován dnešní Egypt. Nyní vidíme, že obě označení se Romů vůbec netýká. Jelikož Romové byli na okraji společnosti, neměli nikdy pozici, aby mohli rozhodovat o sebeurčení.

Druhým důvodem používat slovo Rom bylo úsilí o uznání Romů jako národnostní menšinu v těch zemích, kde Romové žili, aby mohli podporovat svou kulturu, jazyk, historii, ale i domoci se základních lidských práv, na příklad získat občanství, což doposud se v některých zemích ještě nevyřešilo.

V české republice Romové byli uznáni jako národnostní menšina po roce 1989, ale například ve Španělsku se tomu ještě doposud nestalo.

Romská vlajka

Účastníci a organizátoři použili původní romskou vlajku schválenou z kongresu Romů v Bukurešti z roku 1933. Romská vlajka původně sestávala jen modrého a zeleného pruhu. V horní části modrá barva představovala nebe a zelená barva ve spodní zemi. Červené kolo uprostřed, tzv. Ašókova čakra, bylo přidáno až účastníky kongresu v roce 1971 jako odkaz na původní pravlast Romů. Ovšem, přidání této čakry bylo motivací plynoucí díky pozitivním vztahům Romů s indickými diplomaty ve Velké Británii.

Romský prapor mohou lidé spatřit při příležitosti Mezinárodního dne Romů či Památného dne obětí romského holokaustu (2. srpna) či na různých romských festivalech. Přestože je romská vlajka uznána mezinárodními institucemi, stále Romové nemohou najít svou vlajku na sociálních sítích.

Hymna gelem, Gelem

Gelem gelem – název mezinárodní romské hymny, která byla přijata na kongresu, jejíž melodie vychází z lidových písní rumunských Romů a text zpracoval romský hudebník z bývalé Jugoslávie Žarko Jovanović.

V Československu trvalo pár dekád od 1. světového romského kongresu než se tato hymna dostala do povědomí široké veřejnosti. Zezačátku většina Romů tuto hymnu nevítala, protože v bývalém československém prostoru byla vnímána za romskou hymnu píseň z koncentračních táborů Čhajori Romaňi a za druhé po zrušení státem Svazu Cikánů-Romů  emancipační úsilí bylo potlačováno bývalým režimem, který měl za cíl Romy asimilovat. Důsledkem toho postupem času se Gelem gelem dostávala více do pozadí až do roku 1989.

Závěrem bych chtěl ještě připomenout dva nejčastější mýty o tomto dni. Mezinárodní romská unie (International Romani Union, IRU) nevznikla v roce 1971, ale až těsně před druhým romským kongresem ve švýcarské Ženevě v roce 1978. Už na druhém světovém romském kongresu byla poprvé prezentována myšlenka, že 8. duben bude připomínkou 1. světového romského kongresu, což bylo později schváleno na 4. Světovém romském kongresu v roce 1990 ve Varšavě.

VIDEO

Původní verze tohoto článku vyšla v Romano Hangos