romea - logo
26. června 2022 (neděle)
svátek má Adriana

 

VYHLEDÁVÁNÍ
 

Milan Pešta alias Brian Prince, bývalý člen Roma Boyz: Za tři generace bude romština mrtvý jazyk, víc mě baví slang

25.2.2022 10:15
Milan Pešta, vystupující pod uměleckým jménem Brian Prince, v jednom z klipů chlapecké skupiny Roma Boyz (FOTO: repro Yuutube.com)
Milan Pešta, vystupující pod uměleckým jménem Brian Prince, v jednom z klipů chlapecké skupiny Roma Boyz (FOTO: repro Yuutube.com)

Milan Pešta, vystupující pod uměleckým jménem Brian Prince, je bývalým členem prvního romského boybandu u nás - skupiny Roma Boyz. Mezi jejich nejznámější hity patří písně Vzpomínám a Hej Romale. „V Liberci mě poznával skoro každý. Hodně lidí si to neuvědomuje, ale Romů je fakt dost a ta kultura je všude a je hodně lidí, kteří žijí mezi tím. Proto jsme taky měli takovou sledovanost,“ říká v rozhovoru.

Co tě v hudební tvorbě inspiruje, popřípadě hraje v tom roli i romská hudba?

Z romské hudby mám rád hlavně její prvky a rytmy. Do vlastní tvorby si většinou beru jen ty určité prvky, ať už z romské hudby, jazzu nebo z RnB. Hodně rád experimentuji s žánry, takže když si poslechneš mojí hudbu, zjistíš, že ty žánry tam jsou hodně promíchané. V hudební tvorbě nejsem nijak vyhraněný. Řekl bych, že jsem hlavně takový snílek.

Roma Boyz

Spolu s Milanem Peštou v Roma Boyz vystupoval Thomas, Romi a Marcell Bendig. Jako producenti za nimi stáli Lukáš Rejmon a Jan Bendig. Skupina byla aktivní v letech 2016 – 2018.

Jak ses ke zpěvu a hudbě vůbec dostal?

Já jsem z muzikantské rodiny, takže celý život to kolem mě hraje. Asi do 14 let mě to vůbec nezajímalo a pak měla máma narozeniny, kde byla kapela. Tam jsem z ničeho nic řekl, že chci jít zpívat, a fakt jsem zazpíval a bylo to dobrý. Všem se to líbilo, všichni brečeli a já si v tu chvíli řekl, že to je asi to, co chci dělat.

Byl jsi členem skupiny Roma Boyz. Jak ses k Roma Boyz dostal?

Na YouTube vyšla jedna písnička a u ní bylo, že hledají kluky do romského boybandu. Já jsem tam napsal a nikdo mi neodpověděl. Asi po půl roce jsem na facebooku viděl, že pořád někoho shání, tak jsem jim poslal video, kde zpívám, a třeba týden se mi nikdo neozval. Myslel jsem si, že to asi tak dobře neumím, ale nedalo mi to a napsal jsem jejich manažerovi, jestli jim to video přišlo. On odpověděl, že ne, ať jim to pošlu ještě jednou. Tak jsem to poslal znovu a on mi asi do 5 minut odpověděl, ať o víkendu přijedu, že mě berou.

Jaké pro tebe bylo v této skupině působit?

Byl to splněný sen. Když jsem chtěl do Roma Boyz, tak jsem si představoval, že tam budu a bral to tak, že tam v podstatě už jsem. Fakt jsem věřil tomu, že tam jednou budu, a potom to bylo jedno z nejlepších období mého života. Jeden člen skupiny, Roman, se kterým se znám od malička, se tam dostal taky a já to vůbec nevěděl. Takže jsme se tam potkali. A zkoušeli jsme a zpívali pořád, od rána do večera. Potom začaly koncerty, které jsme jezdili skoro každý týden. Vůbec mi to nedocházelo, v Liberci mě poznával skoro každý. Hodně lidí si to neuvědomuje, ale Romů je fakt dost a ta kultura je všude a je hodně lidí, kteří žijí mezi tím. Proto jsme taky měli takovou sledovanost.

V té době jsi byl žákem střední školy, jak jsi zvládal skloubit hudbu a studium zároveň?

K Roma Boyz jsem se přidal na konci prváku a v tu dobu to nikdo ze spolužáků nebral vážně. Potom jsme vydali písničku „Vzpomínám,“ a tím to začalo. V tu chvíli šla pro mě škola stranou. Bylo to v pohodě, protože jsem neměl špatné známky, ale myslel jsem si, že ta kapela bude napořád. Člověk to pak bere jako samozřejmost a ono to napořád nebylo, bylo to na dva nebo na tři roky.

VIDEO

Co vnímáš jako největší úspěch vaší bývalé skupiny?

Co si vzpomenu, tak to pro mě bylo vystoupení v Liberci. Tam jsem se cítil jako na nějakém obrovském koncertě. Bylo tam tolik lidí, že ani nedokážu spočítat kolik, a většina přišla hlavně na nás. V té době jsem si říkal, že to lidi zajímá, že to je paráda. A dalším úspěchem byly klasicky počty zhlédnutí na YouTube. Ale mě nejvíc bavilo, že jsme skoro každý týden jezdili na vystoupení. To byl pro mě největší úspěch. Měli jsme být i na galavečeru festivalu Khamoro a dokonce ho i uzavřít, ale nakonec to nevyšlo.

Setkal ses někdy s „hejtem“ nebo nenávistnými komentáři souvisejícími např. s tvou národností?

Psali různé věci, ale bylo to spíš srandovní. Já si to nikdy nebral osobně. I na ulici na mě pokřikovali, asi tak jak to má každý, ale nikdy jsem s tím velký problém neměl. V životě jsem se naštěstí nesetkal s nějakou diskriminací nebo podobně.

VIDEO

Některé texty vašich písniček byly v romštině. Co pro tebe romština jako jazyk znamená a používáš ji i v běžném životě?

Já žiju v podstatě dva životy. Jeden tady v Praze, kde se mluví normálně česky, a pak o víkendu jezdím k nám na vesnici, kde se mluví romsky. Romštinu neovládám až tak, že bych se úplně domluvil, ale rozumím jí. Mám ji spojenou spíš s dětstvím, protože u prarodičů se mluvilo jen romsky.

Popravdě mi ten jazyk nepřijde nijak zajímavý, mnohem důležitější je pro mě romský slang. Dneska už to je mezi naší generací v podstatě jen slang. Myslím si, že za tři generace to bude mrtvý jazyk. Velkou roli v tom hraje to, že se Romové hodně promíchávají s ostatními, dneska už je to normální. Hodně Romů se, myslím, začlenilo dobře. 

„V hudbě je člověk student pořád, celý život, i když mu je třeba 60.“

Vaše skupina se již rozpadla. Co vedlo k rozpadu a jsi s bývalými členy stále v kontaktu?

Já jsem vlastně odešel jako první. Nikdo mě nevyhazoval, ale odešel jsem, protože se mi přestalo líbit takové to zacházení. Pořád jsme byli v něčím stínu a naše písničky nebyly brány ani jako naše. Po mém odchodu se to začalo rozpadat nějak samo. A s klukama jsem pořád v kontaktu, nejvíc s Thomasem.

Co děláš v současné době? Věnuješ se stále muzice a jaké máš plány do budoucna?

V současné době spolupracuji v hudební skupině Paranoya Society. Pracuji na nahrávacím studiu a hudbu dělám pořád. Není to tak, že bych přímo něco vydával, ale teď už chci fakt zabrat a dělat kvalitní věci. Doufám, že tak za 3 roky by mohli lidi vědět, kdo jsme. Doufám v to. Myslím si, že děláme dobrou hudbu, ale chce to na tom pořád pracovat a pracovat. Hudba se nejde naučit. V hudbě je člověk student pořád, celý život, i když mu je třeba 60.

Ty jsi teď ve vlastní tvorbě změnil žánr a děláš spíš hip hop, co tě k tomu vedlo?

S Roma Boyz jsme dělali pop a takovou kolotočářskou hudbu, hráli hodně na poutích. Teď spolupracuji s klukama, co dělají hip hop a rap, ale těžko říct, jestli jsem raper nebo zpěvák. Já jsem prostě hudebník. Ten pop mě už moc nebere a nechci, aby mě pak jednou hráli někde ve Šlágru. Chci dělat hudbu pro mladé lidi, plus minus ve svém věku, a chci to dělat víc vážně, ne jako pro děti. Roma Boyz  totiž byli většinou pro děti. I když nás znali i starší, hráli jsme dost pro děti. Řekl jsem si, že teď chci dělat hudbu, která mi dává smysl a dělat ji víc profesionálně.

Tento článek vznikl v rámci projektu AndroMedia, který je financován z Fondů EHP 2014-2021, program Kultura. Organizátorem je Slovo 21, z.s.
Anna Hrušková
Přečteno: 1480x
 

Kam dál:

Štítky:  

Hudba, Kultura, Mládež, Móda



HLAVNÍ ZPRÁVY

 

Další články z rubriky







..
romea - logo