Ukazuje se, že
popírání genocidy a rasismus jsou spojené nádoby. Etnická skupina,
jejíž genocida je popírána, zároveň bývá terčem rasismu. Uznání
genocidy může nastartovat ve společnosti léčivý proces pomocí kterého
může rasismus překonat.
Romský holokaust, romsky "porajmos"
(zničení) je dnes zapomenutou, nebo dokonce popíranou částí historie.
Mnoho toho o něm nevíme. Existuje jen málo historických výzkumů,
knih…
Některé zapomenuté části romského holokaustu opravdu
stojí za to, aby byly připomínány. Romové nebyli vždy jen v roli
pasivních obětí…
Co se stalo 16. května 1944?
Ve
vyhlazovacím táboře Osvětim II – Březinka (Auschwitz II – Birkenau)
existovala část BIIe , nazývaná "Cikánský tábor" (Zigeuner Lager). Část
Romů, kteří byli přivezeni do osvětimského pekla nacisté nezplynovali
hned po příjezdu, ale umístili do tohoto tábora. Tábor BIIe byl
smíšený, byli v něm uvězněni romští muži, ale i ženy a děti. Zde byli
pozorováni, zkoumáni, mučeni a nuceni k otrocké práci. "Anděl smrti",
sadistický psychopat, lékař SS Josef Mengele si mězi nimi vybíral
jednotlivce, které podroboval zvráceným pokusům, většinou děti.
V
noci z 2. na 3. srpna 1944 byli všichni vězni tábora beze zbytku
zavražděni v plynové komoře. Druhý srpen je od té doby připomínán jako
Den romského holokaustu. Tolik oficiální a známá historie.
Ve
skutečnosti chtěli nacisté tábor BIIe uzavřít a jeho romské vězně
povraždit v plynových komorách už 16. května 1944. V té době bylo v
táboře více než 6 000 romských vězňů. Den předem, tedy 15.5., byli Romové
o tom, co nacisté chystají, varováni podzemním táborovým odbojovým
hnutím.
Ráno 16. května nenastoupili romští vězni na
pravidelný ranní nástup a vypověděli dozorcům SS poslušnost.
Zabarikádovali se v barácích. Vypáčili skladiště s pracovním nářadím a
ozbrojili se lopatami, krumpáči a kladivy; začali rozebírat dřevěné
části paland na kterých spali a získali tak dřevěné tyče. Děti sbíraly
kameny.
Když v podvečer vstoupili do tábora dozorci SS , aby
Romy odvedli do plynových komor, začali Romové o své životy bojovat.
Na život a na smrt. Bojovali muži, ženy i děti. Něco takového, nikdy
předtím, ani potom, Osvětim nezažila.
Ztráty byly na obou
stranách, na straně Romů i dozorců. Esesáci byli v šoku, nic takového
nečekali. Z obav před dalším ztrátami i z toho, aby se povstání
nerozšířilo do dalších částí Osvětimi, se z tábora BIIe stáhli. V
plynových komorách ten den žádný z Romů nezemřel.
Dohra
V
následujících dnech nacisté razantně snížili vězňům tábora BIIe příděly
potravin. 23.5. přesunuli 1500 nejsilnějších vězňů do tábora Osvětim I
a mnoho z nich následně převezli do koncentračního tábora Buchenwald.
25. května převezli 82 romských mužů do koncentračního tábora
Flossenburg a 144 mladých romských žen do koncentračního tábora
Ravensbrück.
V rodinném táboře BIIe tak zůstalo méně než 3000 romských vězňů z nich podstatnou část tvořily romské děti.
V noci z 2. na 3. srpen 1944 je nacisté bezezbytku zplynovali v plynové komoře č.V . Romové bojovali i v tuto temnou noc.
Čest a sláva památce romských hrdinů!
Další informace najdete na stránkách Documentation und Kulturzentrum a také na Everyone
Poznámka redakce Romea.cz: Na základě konzultace s historiky a studiem
odborných pramenů nelze doložit, že 16. května 1944 došlo k otevřenému střetu
mezi vězni tábora a dozorci.
