Žiji v malé zemi, kterou mám moc rád a jsem tady doma. Jen mi vadí par
drobností. Žiji v zemi, ve které vládnou lidé, kteří přijímají zákony, jež
umožňují a podporují dluhový byznys. V Česku žilo v roce 2014 odhadem zhruba 150
tisíc dětí, po kterých obce vymáhají poplatky za odpad, dopravní podniky
nezaplacené jízdné nebo telefonní společnosti účet za volání. Chtěl bych věřit,
že v souvislosti se změnami těchto zákonů je to již minulost.
Někteří Romové, a nejen ti, nýbrž mnoho českých domácností, trpí předlužením. Za
současného stavu zadluženosti části Romů je pro ně téměř nemožné legální
zaměstnávání. Jsou nuceni pracovat nelegálně, neboť ve chvíli, kdy získají
legální příjem, je okamžitě obestaven exekucemi. Důvody zadlužení nejsou jen
spotřebitelské úvěry.
V souvislosti s řešením otázek, které se týkají určitého okruhu Romů, často
slýchám, že je potřeba mít a uplatňovat stejná pravidla pro všechny (myšleno
celou společnost). Proto bych rád připomenul, že společnosti NWR, která vlastní
OKD, jen na dividendách odteklo majitelům více než 65 miliard korun. Skoro
dvojnásobek, než kolik doly vydělaly. K miliardám do vlastní kapsy si majitelé
pomohli tím, že firmu prostě zadlužili. A naši vládnoucí lidé jim místo toho,
aby peníze vymáhali, chtějí opět miliardu věnovat.
Neměla by tedy vláda uvažovat o podobném kroku také v případě pomoci zadluženým
domácnostem „obyčejných“ lidí?
Jsem moc rád, že v naší zemi jsou nadšení altruisté, kteří sbírají víčka od
pet lahví pro nemocné děti. Současně se ale dozvídám, že přes 450 milionů korun
údajně uniklo kvůli projektu elektronických zdravotních knížek IZIP. Podle Mladé
fronty DNES si např. devět zaměstnanců VZP mělo v roce 2009 rozdělit odměny ve
výši 59 milionů Kč.
Mám hlubokou úctu k lidem, kteří finančně pomohli částkou 3 mil. korun romským
dětem ve studiu na středních a vysokých školách. Ale vadí mi, že se u nás staví
„kvalitní dálnice“ za dvojnásobnou cenu než v sousední zemi. Korupce a mrhání
veřejnými penězi v souvislosti s dálnicemi naplno vypluly na povrch po analýze
firmy Mott MacDonald v roce 2006. Ta ukázala, že velké stavební firmy v ČR
inkasují miliardové částky za zakázky, jejichž realizace například v sousedním
Německu stojí polovinu.
Existuje celá řada dalších kauz, které svědčí o tom, jak nám vládnoucí lidé
„zvelebují“ naší zemi. Jak nám naše země vzkvétá a přitom nejsou peníze na
školství, zdravotnictví a další potřebné věci.
Ale na druhé straně existují úžasní lidé, kteří ve svém volnu a za svoje peníze
staví dům ve slovenské osadě.
Vepřín v Letech u Písku rušíme již od roku 1993, tedy více než 20 let. Z pohledu
těžkých sociálních problémů, které jsou před námi skutečně k řešení, pokládám
tento problém za nejjednodušší, ale současně za principiálně výchozí proto,
abychom pokračovali dále. Stačí uznat, že byly spáchány zločiny a zaplatit
přestěhování vepřína.
V rozhovoru pro Mladou Frontu uvedl Jan Čech, místopředseda představenstva
společnosti Agpi Písek, která vepřín v Letech vlastní, že problém tkví hlavně v
tom, že firmě vláda nenabízí nic konkrétního. Když bude nabídnuto adekvátní
místo pro přesun provozu, jsou ochotni vepřín přestěhovat. Jsou ochotni mluvit o
výměně, ale nechtějí si areál sami stavět, nechtějí peníze do ruky, jak nabízí
vláda.
Ministr Dienstbier v této souvislosti uvedl, že jednání s majiteli vepřína
nepřinesla žádný konkrétní posun, jelikož dochází ke střetu různých zájmů. Na
jedné straně je potřeba zajistit důstojnost pietního místa, na druhé straně je
záměr pokračovat v zemědělském podnikání. Jistě to chápu. Ale nejde spíš jen o
liknavost a neochotu ze strany vládních činitelů?
Co je ve srovnání s miliardami na odměny manažerů krachující firmy čtyři sta
milionů na uctění důstojné památky obětí nacismu a odstěhování vepřína v Letech
u Písku?
Stále si kladu otázku, zda neexistuje cesta, jak z těch „ukradených“ peněz
získat alespoň část zpět? Pro horníky, pro učitele, pro nemocné, pro vyrovnání
se s minulostí…
