Monika Kokyová ze show MasterChef: Chci všem ukázat, co umím v kuchyni, moje recepty, chutě i nápady

Monika pochází z Nosislavi a je jednou z účastnic soutěže MasterChef Česko. Je vyučená kuchařka, ale kvůli jejímu romskému původu se ji zatím nepodařilo najít stálou práci v oboru gastronomie. Na castingu uspěla, ale musela slíbit, že v dalších kolech uvaří něco ze své kuchyně. Prozatím se jí v soutěži daří a má za sebou i jeden úspěšný rozstřel. Rozhovor s Monikou Kokyovou vám přináší zpravodajský server Romea.cz.

Proč jste se přihlásila do soutěže MasterChef? Jaká byla vaše motivace?

Viděla jsem upoutávku v TV a ještě ten večer jsem se přihlásila. Přihlásila jsem se ze zvědavosti. Položila jsem otázku sama sobě…Na co vůbec mám? Motivace byla taková, že často přemýšlím o tom, že chci vařit, ale ne jen někde v závodní jídelně. Chci se posunout za své hranice, co se vaření týká.

A co na to říkala Vaše rodina, když jste jim oznámila svou účast v soutěži?

Nejdřív se divili, co mě to napadlo. Ptali se proč, tak z ničeho nic. Mysleli si, že mě do takové soutěže nemůžou vybrat. Ale teď mě obdivují a chtějí, abych vařila samé speciality, až mi jde z toho hlava kolem.

Co pro Vás znamená vaření? A co romská kuchyně?

Vaření pro mě znamená teplo domova, ale i nové chutě a prostor k učení a zlepšování se. Když někomu dám své jídlo, musí ten člověk odejít spokojený a chtít to znovu a znovu. Z romské kuchyně ráda vařím pišota. U nás doma jsou spíš specialitou krevety a těstoviny.

Jaké jsou vaše cíle v oblasti gastronomie?

Mým cílem je předat ostatním to co umím v kuchyni, moje recepty, chutě i nápady. A zároveň se stále vzdělávat a učit se novým věcem. A proto mám v plánu dělat kurzy vaření v Brně.

Překvapilo Vás něco během soutěže? A jak moc vám zasáhla účast v MasterChef do vašeho běžného života?

Překvapilo mě, jak moc je to stresující. Do té doby jsem nevěděla co je pořádný stres. Můj život se rozhodně zlepšil. Hlavně v soukromém životě. Můj partner si mě víc váží, děti najednou doma pomáhají s úklidem a vařením. Zjistili jsme, jak moc se potřebujeme a nejsme si všední. Vždy se na sebe moc těšíme.