romea - logo
18. ledna 2019 (pátek)
svátek má Vladislav
Loading
rozšířené vyhledávaní

Můžeme spolu: Lidem z majority bych přál zkušenost „těch druhých“, říká Petr Čáp

6.3.2017 15:11
Petr Čáp (vpravo)
Petr Čáp (vpravo)

Od ledna 2017 pravidelně přinášíme rozhovory s lidmi, kteří dělají zajímavé věci, které zároveň pomáhají k tomu, aby se nám společně žilo dobře. Když jsme hledali název rubriky, tak nás oslovilo motto letošního Mezinárodního dne Romů „Můžeme spolu“. Se souhlasem jeho organizátorů uvádíme rubriku pod stejným názvem.

Rozhovor s Petrem Čápem

Petra Čápa znám jako člověka, který propojuje několik světů dohromady. V Ostravě je členem spolku Aslido, jehož cílem je podpořit lidi bez domova v zapojování do řešení jejich obtížné situace. Pracují na tom také metodou divadla utlačovaných. V poslední době působí v Agentuře pro sociální začleňování. Když jsem se ho ptala, co ho k práci, která propojuje lidi z rozdílných prostředí, vede, vzpomněl na moment, který rozhodl, že se tímto směrem vydal. Tehdy odjel asi na tři roky do Afriky, kde na vlastní kůži zažil, že když se člověk ocitne v pozici menšiny, „není už najednou tím, kým chce být, nýbrž tím, co mu diktuje společnost“.  Po návratu se rozhodl začít pracovat na tom, aby to takhle v České republice nebylo.

Co je podle tebe potřeba k tomu, aby se nám společně žilo dobře?

Já si myslím, že narodit se jako Rom nebo jako etnický Čech znamená, že budeš mít úplně jinou životní zkušenost. A ta životní zkušenost je nepřenositelná. Aby se nám spolu žilo dobře, musíme znát životní zkušenost těch druhých lidí, snažit se ji pochopit a poznat. Samozřejmě ideálně i zažít. Ať už to člověk z majority zažije tak, že vyjede někam, kde bude sám v menšině, nebo tak, že spolupracuje s druhými a vzájemně sdílí svoje osudy. Skrze sdílení a úzkou spolupráci se můžu přiblížit životní zkušenosti druhého člověka.

Aby se nám spolu dobře žilo, musíme společně vytvářet budoucnost, mít vizi lepší budoucnosti. To je ten hnací motor. Aby budoucnost byla společná pro všechny, musíme ji ale také společně tvořit. Protože když ji bude tvořit jen majorita – teď myslím takové ty projekty z majority, které mají za cíl pomoci minoritám – tak bez poznání životní zkušenosti druhé strany může tato snaha sklouznout k paternalismu a nebude efektivní. Není totiž dobré říkat z pozice hegemonické nadřazenosti, co je pro koho dobré. Když bude taková snaha naopak vycházet jenom z minority, není to sice špatné, ale může to vést k určitému vytváření paralelních struktur, které jsou důležité pro komunitu jako takovou, pro skupinový empowerment –  zplnomocnění. Podle mě ale z celospolečenského hlediska tahle fragmentarizace na paralelní struktury společnost jako takovou spíše oslabuje. Paralelní struktury jsou jeden krok k finální spolupráci. Ale neměl by být poslední.

Zažíváš v některých prostředích tohle společné tvoření budoucnosti?

Třeba když jsem pracoval s divadlem utlačovaných. Vím, jaké je pracovat jen s cílovou skupinou a vím, jaké je pracovat se smíšenou skupinou. Moje zkušenost je, že kdykoli jsem pracoval se smíšenou skupinou, nejen že byl samotný dialog edukativní pro obě strany a obě strany dokázal posouvat, ale i náš výstup byl víc akceptovatelný jak ze strany majority, tak i minority. A pro mě bylo důležité, že jsme nastínili budoucnost, která vychází z toho, že jsme se navzájem poznali.

Ty teď pracuješ v Agentuře pro sociální začleňování. Zažíváš tam něco podobného?

My jsme malé oddělení v rámci agentury, pracují u nás tři Romové. Všichni tři pocházejí z měst s velkou měrou sociálního vyloučení a vypracovali se tak, že pracují až na Úřadu vlády a jsou respektovanými odborníky v dané oblasti. Takže mně se zdá, že se moje teorie osvědčuje, protože jsou to právě oni, kdo přinášejí onu nepřenositelnou a nepoznanou životní zkušenost. Jaké to je narodit se jako Rom v Chánově, v Postoloprtech nebo na Slovensku. Už jenom tím, že spolu o tomhle mluvíme uvnitř instituce Úřadu vlády, máme mnohem blíž k tomu, jak se otevírat vyloučeným, marginalizovaným, diskriminovaným Romům. Protože jsou tady s námi a vždycky nám řeknou, jak je možné na věc nazírat z jiného úhlu pohledu, způsobem, který by nás třeba ani nenapadl nebo bychom ho jen odhadovali, a často třeba chybně. V minulých evaluacích nám bylo jako agentuře vyčítáno, že v lokalitách málo spolupracujeme se samotnými sociálně vyloučenými Romy. Že je málo zapojujeme do tvorby programů na lokální úrovni. Jedním z průřezových témat je tudíž participace těchto lidí na naší činnosti. A participace ještě není vždycky spolupráce, ale je to první krok k tomu přetnout právě ten paternalismus.

Máš naopak zkušenost, že ses o něco společně snažil a nepovedlo se to?

Mám, ale moje největší životní zkušenost je, že kdykoli tahle spolupráce selhala, tak to nikdy nebylo o tom, kdo je z jaké etnické skupiny nebo socioekonomické vrstvy, ale vždycky to bylo o tom, jaký je to člověk. Takže to neselhalo na základě sociálních atributů, ale osobnostních charakteristik toho člověka.

Máš nějaké sny? Kdybys měl kouzelnou hůlku, co bys vyčaroval?

To se odvozuje od první otázky. Já si opravdu myslím, že bychom spolu mohli líp žít, kdybychom se lidsky znali, poznávali, že bychom se zbavili veškerého balastu mediálního nánosu, historických generalizací a všeho, co je nám předkládáno různými báchorkami o těch druhých a dělením světa na „my“ a „oni“. Toho všeho se zbavíme jen tehdy, když získáme životní zkušenost s lidmi, které máme původně v hlavě označené jako „ty druhé“.  Pak člověk zjistí, že to nejsou ti druzí, ale že je to konkrétní člověk, který je stejný jako on, řeší stejné problémy, ale protože je jiný třeba barvou kůže a příjmením, zažívá systémovou diskriminaci. Když ho poznáte a zjistíte, že je to člověk, jako jste vy,  najednou vznikne nějaké porozumění, a vy se můžete zbavit všech nánosů a bludů, které zaplevelují mysl. Proto bych si moc přál, aby každý člověk během života mohl v různých rovinách žít, být, spolupracovat a lidsky se potkat s někým z romské komunity, a aby naopak Romové mohli poznat také nás, gadže, kteří nejsou jen z majority, která je chce ponižovat a chovat se k nim zle. To bych si asi přál.

Napadá tě, co bychom mohli dělat pro to, abychom takový sen „stáhli na zem“?

Já si myslím, že tohle je výsostný zájem státu i samospráv na národní i regionální úrovni. Nečekat na euro dotace a tohle podporovat, podporovat sousedství, spolupráci, doučování, navštěvování. Je potřeba vytvářet místa, kde se můžeme setkávat v tomhle širším pojetí a to vše maximálně politicky podporovat. Můžeme se k tomuhle programu přihlásit jako v zahraničí. Komunitní soužití. A my pro tohle něco dělat můžeme, tohle není nedosažitelná vize, je to politické rozhodnutí, které je jednoduché a ani nestojí moc peněz.

 

 

Přečteno: 2572x

 

Nepřehlédněte:

Kam dál:

Štítky:  

Soužití, Romové, Předsudky, divadlo utlačovaných



HLAVNÍ ZPRÁVY

Jaromír Balda, obžalovaný ze dvou teroristických útoků na vlaky, 7. 1. 2019 (FOTO: repro Česká televize)

videoTerorista obdivující Okamurovu SPD dostal 4 roky vězení. Podle soudce byl ovlivněn lidmi, kteří veřejně šíří extremismus

(AKTUALIZOVÁNO), 14.1.2019 13:00, (AKTUALIZOVÁNO 20:15)
Za způsobení nehod dvou osobních vlaků na Mladoboleslavsku dnes poslal soud seniora Jaromíra Baldu na čtyři roky do vězení a nařídil mu ambulantní psychiatrické léčení.




 celý článek

Obvodní soud pro Prahu 10 začal 6. 9. 2018 projednávat případ trojice fotbalových fanoušků, kteří podle obžaloby napadli v tramvaji muže tmavé pleti. Za ublížení na zdraví a další trestné činy hrozí mladíkům až osmileté vězení. Na snímku obžalovaní Štěpán Černín (vlevo) a Tomáš Satora přicházejí k soudu. (FOTO: ČTK)

V kauze napadeného Afričana v tramvaji nechtějí svědci vypovídat. Bojí se o život.

11.1.2019 10:21
Obvodní soud pro Prahu 10, pokračuje v řešení rasistického zločinu, který se stal předloni na podzim. Svědci nechtějí vypovídat na soudu, mají strach o vlastní život. Informoval o tom zpravodajský server Seznam.cz
 celý článek

Ilustrační foto (FOTO: pixabay.com)

Dva lidé byli odsouzeni za nenávistné výroky vůči novorozenci. Další tři jsou stále ve vyšetřování

10.1.2019 11:55
Soudy loni v listopadu potrestaly dva z pěti vyšetřovaných v kauze nenávistných komentářů vyřčených na adresu novorozeného chlapce, který se narodil v roce 2017 v Třinci české matce a kurdskému otci. Další podezřelí jsou stále v šetření. Informoval o tom týdeník Respekt.
 celý článek

Další články z rubriky







..
romea - logo