Nenávist k Romům opět sílí. Vyhrožují i mé rodině, říká šéf organizace ROMEA

Podle Zdeňka Ryšavého, ředitele romské mediální agentury ROMEA, se nenávistné
projevy vůči Romům po krátké odmlce vracejí a jsou o to intenzivnější. Současně
se podle něj posouvá laťka takových projevů i jejich tolerance.

„Když si
vzpomeneme, tak v roce 2010 byli Tomáš Vandas a jeho spolustraníci odsouzeni za
výrok, že nás čeká ‚ničivá imigrantská vlna tsunami‘. A obdobné výroky v roce
2015 říkal Miloš Zeman,“ uvádí v rozhovoru. „Je tedy otázkou, zda ta rezignace
na trestání šíření verbální nenávisti zapříčinila to, že dnes jsou takové útoky
mnohem horší – jak proti uprchlíkům, tak proti Romům. Protože zákony se
nezměnily,“ dodává. Měla by se podle něj hate speech trestat? Existuje rasismus
ze strany Romů? Jsou stipendia pro romské studenty diskriminační? A proč je
potřeba mít romská periodika?

Občas se říká, že se v souvislosti s uprchlickou krizí nenávist vůči Romům
snižuje, protože lidi více pálí uprchlíci nebo muslimové. Máš i ty ten pocit?

Tohle platilo, když probíhala takzvaná uprchlická krize. Je fakt, že rok 2015
byl tím, kdy Romové z médií v podstatě zmizeli. Nahradili je uprchlíci a řešila
se v podstatě každá hloupost s nimi spojená. V druhé polovině roku 2016 se
začala média opět vracet, nejčastěji skrz politiky, k Romům. Je to vidět na
webech, které zveřejňovaly nenávistné články proti uprchlíkům. Ty teď řeší zase
Romy.

Například na Parlamentních Listech se objevuje spousta protiromských
článků skrze výroky některých politiků. A někteří politici to téma živí, protože
uprchlíci tu žádní nejsou. Podle mě se to vrací, a to s dvojnásobnou intenzitou.
Respektive ty výroky jsou mnohem horší, než před těmi dvěma nebo třemi lety.

Čím si to vysvětluješ?

Ty protiuprchlické výroky postupně sílily. A začali je říkat nejen ti
politici a ta média, od kterých jsme na to byli zvyklí, ale i další, od kterých
nic takového dříve nezaznívalo. A k tomu všemu stál prezident na jednom pódiu s
Martinem Konvičkou.

Myslím, že někteří lidé získali pocit, že říkat takové věci
je normální a plynule v tomto trendu přešli na Romy.

Když si vzpomeneme, tak v
roce 2010 byli Tomáš Vandas a jeho spolustraníci z Dělnické strany
odsouzeni za
výrok, že nás čeká „ničivá imigrantská vlna tsunami“. A
obdobné výroky v roce
2015 říkal Miloš Zeman. Je tedy otázkou, zda ta rezignace na trestání šíření
verbální nenávisti zapříčinila to, že dnes jsou takové útoky mnohem horší – jak
proti uprchlíkům, tak proti Romům. Protože zákony se nezměnily. A pokud v roce
2010 byl někdo odsouzený za takovýto výrok, zatímco dneska procházejí o hodně
horší prohlášení, bylo buď něco špatně před tím, nebo teď.

A má se podle tebe takzvaná hate speech, neboli verbální nenávistné projevy,
trestat? A co si obecně myslíš o mazání takových komentářů?

To je přesně ta otázka. Bylo to dobře tehdy, nebo je to dobře teď? Každý
výrok se musí samozřejmě posuzovat individuálně. Podle mě například Vandas za
tento konkrétní výrok být odsouzený neměl.

Pokud už ale někdo konkrétně
vyhrožuje – například tím, že nám vypálí kancelář – je to přeci něco úplně
jiného.

My jsme podávali například
11 trestních oznámení na ty komentáře, kde
skutečně někdo někomu vyhrožoval buď zabitím, nebo jiným útokem. A nic. Podle
státního zastupitelství nešlo ani o trestné činy, ani o přestupky.

U některých
mediálně více viditelných případů je to jiné, například posprejování míst
zapojených do sítě HateFree Zone. V mnoha dalších případech je to ale shazované
ze stolu. Otázkou samozřejmě pak je, jak to případně trestat. Myslím, že u
některých výroků úplně stačí, když je začne policie vyšetřovat a pisatelé
zjistí, že ani na internetu nelze překračovat určitá pravidla. I to má podle mě
na ty lidi výchovným efekt.

Není to cenzura?

Platí nějaké zákony. Ty, když přijdeš do hospody a začneš vykřikovat: Já vás
tady všechny pozabíjím; tak na tebe asi někdo zavolá policii a nějak se to řeší.
A nikoho nenapadne debatovat o tom, zda jde o svobodu projevu. Na Facebooku je
to podobné. Tím, že někomu vyhrožuješ, omezuješ jeho svobodu. Ten člověk se může
bát o svůj život, může to mít pro něj psychické následky. Bude se třeba bát
chodit po ulici, bude se bát o svou rodinu.

V diskusích na naší facebookové stránce často zaznívají názory některých
diskutérů, že se na Facebooku Romey objevují rasistické komentáře ze strany Romů
vůči majoritě, které se ale na rozdíl od těch opačných neřeší. Je to tak?

Můžu říct, že se s tím samozřejmě setkáváme. Je normální, že v každé komunitě
je určité procento rasistů, kteří v tomto případě třeba nemají rádi Čechy. A
můžeme se bavit o těch důvodech, proč k tomu dochází. Může to být například tím,
že jde o obranný mechanismus, protože tady v Česku podle průzkumů až 80 % lidí
nemá Romy rádo a dává jim to najevo.

Je také zajímavé sledovat, jak takové
komentáře vznikají. Velmi často jde o reakce na nějaké negativní chování vůči
Romům – když třeba máme článek, že někdo někoho například někam nepustil, nebo
napadl, případně jim z důvodu původu nepronajal byt. Pak se tam takové komentáře
objevují.

Mnohdy jde také o vyhrocené reakce na nějaké jiné rasistické komentáře
vůči Romům od ostatních diskutérů. A pak po internetu kolují screeny těchto
rasistických komentářů od Romů, aniž by ale zahrnovaly to, na co reagují.

Co s takovými komentáři děláte?

My jsme proti rasismu jakémukoliv. Je nám proto jedno, jestli takový komentář
napíše Rom, nebo Nerom. My se to snažíme všechno mazat. Je otázkou, jak se nám
to daří. Pod některými posty, jako byl například přímý přenos z demonstrace v
Žatci, se objeví tisíce komentářů. My prostě nejsme schopni to projít, každý
komentář přečíst a ten rasistický smazat. I proto, že Facebook nemá pro tyto
případy administrativně příjemné prostředí, aby to člověk mohl systematicky
procházet.

Na druhou stranu primární odpovědnost toho, co se objevuje na
Facebooku, nese tato sociální síť. My jsme zodpovědní za to, co se objeví na
zpravodajském serveru Romea.cz a tam jsme schopni diskuzi uhlídat.

Zmiňoval jsi, že může jít o reakci na určité příkoří a rasismus. Nedá se tedy
na ten rasismus ze strany většiny vůči Romům nahlížet stejně? Jako na reakci na
určité chování některých Romů?

Chtěl bych jen zdůraznit, že tím ten rasismu rozhodně neomlouvám. Rasismus ze
strany majority k Romům může určitě být reakcí na nějakou osobní zkušenost. Na
druhou stranu velkou roli hrají média, kdy mnoho lidí žádnou zkušenost s Romy
nemá a přebírá své názory z médií.

Když se podíváš na vývoj grafu, jak Češi
vnímají soužití s Romy, je v nich přesně vidět, že tu je určitá skupiny lidí,
kteří se rozhodují podle toho, jak se o Romech píše. Když se o Romech v době
takzvané uprchlické krize přestalo psát, tak „oblíbenost“ Romů u veřejnosti
stoupala, protože klesal počet lidí, kteří vnímali soužití s Romy jako
negativní.

I z těch průzkumů CVVM vlastně vyplývá, že lépe hodnotí soužití s
Romy ti, kteří s nimi mají nějakou zkušenost. Takže ten rasismus může mít celou
řadu důvodů – od osobních zkušeností, přes historky kamarádů po to, co se píše v
novinách.

Jak na to reagujete?

Snažíme se podporovat mladé Romy a Romky ve vzdělání. Máme
stipendijní
program, který je zaměřený přímo na Romy s tím, že tady nějaká diskriminace Romů
ve vzdělávání objektivně existuje. Stejně jako existuje například diskriminace
svobodných matek s dětmi na trhu práce. Pak nastupuje někdo, kdo tyto skupiny
obyvatel podporuje. A matky samoživitelky takovou podporovanou skupinou jsou.

My zase speciálně podporujeme mladé Romy, aby studovali. Protože podle nás je
jednou z těch cest právě vzdělání. Pokud budou Romové vzdělaní, povedou i další
generaci ke vzdělání. To není o tom, že někomu dáváme něco navíc. Vyrovnáváme
jen jejich startovní pozici.

Podle tebe tedy o diskriminaci majority nejde? Řada lidí to tak může cítit.

Kdyby mělo jít o diskriminaci většiny, tak bychom museli někomu činit nějaké
příkoří. Ano, někdo to může označit jako pozitivní diskriminaci, ale my tady
někomu dáváme šanci, aby se jeho podmínky při studiu vyrovnaly ostatním. Nikomu
v ničem nebráníme, naopak. Snažíme se, aby se tato skupina lidí dostala na
stejnou pozici jako děti z většinové společnosti.

A nejde jen o stipendia. Našim
studentům nabízíme také doučování, které jim mnohdy nemůžou rodiče poskytnout.
Jsou to totiž většinou lidé se základním vzděláním. Studenti, které podporujeme,
jsou nezřídka prvními v rodině, kdo studují. A těžko jim v tom pomůže rodič,
který má základní vzdělání, protože ty znalosti prostě nemá a nemá ani finance
na zaplacení doučování.

Je přeci jedině dobře, když tady vyroste nová generace,
pro které bude vzdělání normální a své děti bude ke vzdělávání vychovávat. Kam
jinam už by ta podpora měla jít?

A co kdyby to bylo naopak? Kdyby byla stipendia jen pro neromské studenty?
Nazíral bys na to jako diskriminaci?

Existují tu třeba stipendia pro sociálně slabé. Je to opět nějaká skupina,
která potřebuje vyrovnat šance oproti těm, kteří mají to štěstí, že se narodili
do rodiny, kde mají dobré zázemí. Nebo jiný příklad. Nevidomí mají také nárok na
speciální podporu a nejde přeci o diskriminaci těch, co mají zrak v pořádku.

Spíš může být pro některé sporný ten etnický přístup. Člověk dostane peníze
proto, že patří k určitému etniku. Když patří k jinému, nedostane nic.

Bavíme se tu o Romech kvůli tomu, že tam objektivně k diskriminaci dochází.
Nejen v přístupu ke vzdělání, ale například i k bydlení nebo zaměstnání.

My máme
mnoho případů studentů, kteří chtěli jít na brigádu do světově známých značek
rychlého občerstvení, aby si ke studiu přivydělali, a nebyli přijatí. Protože si
údajně zákazníci nepřejí, aby je obsluhoval Rom. A tohle se tomu studentovi,
který je bílý, nestane.

Nemusí obejít deset nebo patnáct podnájmů, jako ten
romský, a nemusí pak třeba platit o hodně větší nájem. My tu opravdu mluvíme o
specifické skupině, která má specifický problém s diskriminací, který ti ostatní
sociálně slabí nemají. A proto podporujeme konkrétní romské studenty. A
zahrnujeme tam právě i to kritérium, že většinou pochází ze sociálně slabých
rodin.

Je potřeba, aby takový server jako Romea.cz, tedy založen na etnické bázi,
existoval?

Média vytvářejí o romské menšině nějaký obraz. Podle nás je velmi pokřivený.
O Romech se píše v momentě, kdy s nimi má většina problém. Média samozřejmě
informují o problémech a konfliktech, je to logické. My se však snažíme přinášet
i ten druhý pohled. Píšeme o Romech, kteří něco dokázali. Přinášíme názory
samotných Romů na různé věci.

Média totiž často v případě konfliktů píší jako o
konfliktech „Romové versus Češi“. Vidí to strašně černobíle. Když si jako
příklad vzpomeneme Duchcov, měla mnohá média jasno. Romové napadli neromský pár.
Hotovo, vyřízeno. Už mezi těmi Romy málokdo rozlišoval. Ve skutečnosti došlo k
napadení českého páru čtyřmi Romy. Nebylo to ale tak, že tam bylo deset romských
agresorů, ale vedle čtyř útočníků bylo ve skutečnosti dalších několik Romů,
kteří se tomu snažili zabránit. A to ta média už nezachytí, přestože jde o
podstatnou informaci.

Proto se v takových konfliktních situacích snažíme přinést
i pohled Romů, aby oni sami řekli, jak to vnímají. Protože se jich málokdo
zeptá, přestože se jich to týká. Romů se mnohdy nikdo neptá ani na další věci,
jako je například zvýšení nebo snížení daní. I oni takové věci ale řeší.

Jak se to dá změnit?

Snažíme se dávat prostor Romům – jak na straně autorů, tak respondentů.
Snažíme se také skrz naše mediální kurzy pro mladé Romy a Romky vychovávat
generace Romů, kteří budou pracovat v médiích. Richard Samko je v České televizi
řadu let a dneska už nedělá pouze romská témata, ale funguje jako „normální“
novinář. To stejné Tomáš Bystrý na Radiožurnálu. Ono totiž někdy, když přijde
Rom do nějaké redakce, mají nadřízení tendenci mu dávat převážně romská témata.
Ten člověk přitom může být odborník na něco jiného.

Daří se podle tebe pohled společnosti na Romy těmito příklady úspěšných Romů
posouvat?

Občas dochází k paradoxu, že když je nějaký Rom, který neodpovídá obecné
představě – tedy nežije ve vybydleném domě, není špinavý a na sociálních
dávkách, tak ho ta společnost jako Roma neidentifikuje. Mám mnoho zkušeností,
kdy takové Romy nebo Romky lidé považují za cizince. Vůbec je nenapadne, že by
mohli být Romové.

Na serveru jsme měli například
rozhovor s psycholožkou Andreou Tibenskou, která říká, že když jí lidé potkají na ulici, tak vědí, že je Romka a
podle toho s ní i jednají. Když k ní však přijdou do ordinace, nenapadne snad
nikoho, že jsou u romské lékařky. Protože tam tu Romku nečekají. Ptají se jí,
zda není Řekyně nebo Brazilka, a následně jsou překvapení.

Tito Romové se pak
velmi často setkávají s takovým tím tvrzením: „No jo, vždyť ty ale vlastně nejsi
Rom. Ty nejsi jako oni.“ Je důležité, aby tihle lidé řekli, že oni ale Romové
jsou a takových jako oni je velké množství. Samozřejmě je pochopitelné, že je do
toho nikdo nemůže nutit, to vysvětlování je pro ně určitě vyčerpávající.

Často slýcháme, že na provoz serveru Romea.cz jdou nemalé peníze daňových
poplatníků. Jak je tedy financován ve skutečnosti?

Zpravodajský server Romea.cz vznikl už v roce 2003. My jsme na začátku, někdy
v roce 2005 a 2006, dostali od tehdejšího Ministerstva informatiky při
rozdělování dotací na internetové projekty podvakrát asi 300 000 korun. Na část
serveru – konkrétně na videa a dokumentaci romské kultury – stále dostáváme od
Ministerstva kultury grant mezi 100 až 200 tisíc ročně. To je všechno. Od státu
tedy na ten server přichází minimum peněz.

Další prostředky pochází v současné
době od soukromé americké nadace Bader Philantropies nebo od německé nadace EVZ.

Vždy je velmi těžké získat peníze na samaotné fungování toho serveru. Peníze se
dají získat na určité nadstavbové projekty, například na mediální watchdog, nebo
mediální kurzy pro studenty, od nichž pak vznikne několik textů i pro web. Menší
příjem máme také z reklamy a teď také
spouštíme kampaň směrem k veřejnosti, aby
nám menšími dary s financováním pomohla.

Je nutné říct, že tisk národnostních
menšin je v Česku podporovaný speciálním programem Ministerstva kultury, kam se
server nehlásí, jelikož je v jeho rámci podporovaný náš časopis
Romano voďi. Tam
ale třeba mnohem větší peníze získávají například polská média, což mnoho lidí
ani neví.

Bereš si nenávist vůči Romům i osobně?

Já nejsem Rom, ale mám romskou přítelkyni a mám s ní dvě děti. Takže pro mě
už to vlastně osobní je, protože se s tím občas setkáváme. A jelikož mám kluka,
kterému je šest a půl roku a šel do školy, a je tmavší, tak mám obavy z toho,
jak se s tím vyrovná.

Přítelkyně je vystudovaná zdravotní sestra, pracuje v
oboru, a má zážitky, kdy jede v metru a někdo na ní plivne. Jen tak. Měli jsme
také problém se sháněním bytu. Občas se nám to stane. A kromě toho mi
vyhrožovali, že mi zabijí děti. Což tehdy policie odložila, protože pachatele
nedopadla.

Publikováno na

serveru HateFree.cz