Stanovisko české vlády na názor Evropské komise, že Česká republika ve
školách utiskuje Romy, je překvapivě ostré. Nejenom odmítá, že by se něco
takového dělo, ale skoro otevřeně vyčítá Bruselu, že se do takových věcí vůbec
plete. Proč taková hysterie a nabubřelost? Vždyť Brusel správně připomněl, že se
u nás příliš nezměnila situace od doby před sedmi lety, kdy Evropský soud pro
lidská práva tuto diskriminaci poprvé potvrdil – v případu osmnácti romských
dětí z Ostravy.
Sobotka a jeho ministři se ohradili proti tomu, aby se tím komise vůbec
zabývala, protože školství nespadá do kompetence Evropské unie. Jenže když stát
dál bez příčiny posílá zdravé romské děti do škol určených výhradně pro mentálně
postižené, pak jde o porušování lidských práv, do něhož má co mluvit každý
slušný člověk ať z Evropy, nebo od nás.
Kabinet tvrdí, že Brusel nemá správné údaje. Ale čísla, která uvádí samotná
Česká školní inspekce, jsou výmluvná: Třetinu žáků a žákyň ve zvláštních školách
tvoří zdravé romské děti. Což je v zemi, kde se k romské komunitě hlásí asi
čtrnáct tisíc lidí, pořád ještě alarmující zjištění.
