Vstávám v 6.00, protože mne čeká náročný den. V mém věku, dříve zvaném
kmetský, to nebude žádná sranda.
Nejdříve do kanceláře, kde mám počítač a musím se dovědět, jestli tam není
nějaká zpráva, která by mne mohla vybočit z mého programu.
A ovšem, musím si vytisknout tu záruku za podmíněné propuštění Štefana Žigy z
výkonu trestu, protože zítra dopoledne mám být u soudního přelíčení v té věci,
které se bude konat ve věznici v Horním Slavkově. Protože je to na druhém konci
světa a já jsem z Brna, musím jet den dopředu. Jezdím zásadně jen vlakem,
autobusem, jen když musím, a jinak pěšky.
Jsem v podstatě dobrodruh. Abych tohle mohl podniknout, musel jsem odjet ze
své chalupy zpoza Králického Sněžníku na polských hranicích, kde jsem trávil
prázdninový čas se svými vnučkami ve věku od 1 roku do 20 let a jejich matkami,
abych následujícího dne byl již brzy ráno v kanceláři v Brně a byl připraven
vykonat tu dlouhou cestu.
