Martin M. Šimečka z časopisu Respekt napsal o úvahu vztahu Čechů a Slováků k
Romům. Přinášíme ukázku, celý článek si můžete přečíst zde:
Slováci, Romové a rozdíl v čase.
„Při Revúci, blízko továren na lepenku, jsou cikánské jámy a brlohy. Ach, těm
šuhajci pokoje nedají. Vsickni plným hrdlem: úhuhú. Až se cikán, ještě i v tmavé
noci černý, polekal a z brlohu vyskočil. Cikánskou děl cosi řečí a pěstí
hrozil.“
Takto s láskou píše o slovenských šuhajcích český učitel a spisovatel Karel
Kálal v roce 1905 v knize Slovensko a Slováci. „Hej, mám rád krásné Slovensko,
mám rád jeho milý lid,“ píše v úvodu. Přestože se Slováků mnohdy štítil. Takto
popisuje svoji návštěvu kysucké vesnice v roce 1897: „Uvítala mne žena, skoro
nahá, nečistá, s vlasy rozcuchanými, hubená… Chtěl jsem otevřít okno, ale bylo
přibité, tož jsem otevřel dvéře, abych se neudusil. Stálo tu jedno lůžko, bez
peřin, jen černá sláma v něm, stolu žádného. Chorý syn leží před domem, jedno
děvče je blbé a němé, druhé jako divoch špinavé a rozcuchané“.
O sto let později se mnozí Slováci dívají se stejnou štítivostí na Romy. Ale
na rozdíl od Kálala, který měl Slováky rád a chtěl jim pomoct, většina Slováků
Romy ráda nemá a pomoct jim nechce.
O víkendu pochodovali městem Partizánske na středním Slovensku tři tisíce
lidí a protestovali proti Romům. Známý nacionalista Marián Kotleba si přivedl do
vesnice Krásna hôrka – nedaleko Revúcej, o níž píše Kálal – stovky extremistů s
cílem „uklidit odpad“, míněno romskou osadu nedaleko vesnice. V obou případech
musel Romy chránit kordon obrněných policajtů.
Bylo jen otázkou času, kdy se napětí mezi Romy a bílou většinou stane jedním
z hlavních témat společenské debaty i politiky. Právě v těchto týdnech se to
děje a už to tak na dlouhá léta zůstane.
Nejsem schopen odhadnout, jak bude tato debata vypadat za deset let, ale
vyhlídky jsou nevalné. Stačí si všímat jazyka. Politici z vlády i opozice mluví
jedním jazykem o „nepřizpůsobivých občanech“, jak to ostatně známe i z Česka.
Jelikož promlouvají výhradně k bílé většině, Romové se stávají jen nechtěným
objektem jejich zájmu, problémem, který musí být řešen a který je už dávno
odlidštěn – jako kdyby Romové nebyli stejné lidské bytosti jako všichni ostatní.
