"Být Romem až příliš často znamená žít ve vyloučené lokalitě. Žít v ghettu
zase znamená být nablízku narkomafiím, lichvářům, spekulantům se sociálním
bydlením a být v hledáčku byznysu s chudobou. Znamená to každodenně zakoušet
zmar, beznaděj, bezvýchodnost a rezignaci. V takové situaci je i pouhé nalezení
vůle k úniku malým zázrakem," píše v
článku
pro server A2larm.cz Martin Vrba.
Podle Vrby však vůle ale nestačí: "Poté, co ji naleznete, zjistíte to, co už jste jako Romové dávno věděli – společnost „tam venku“ vás chce hezky držet tam, kde se právě nacházíte. Nebo ideálně ještě někde dál, abyste nebyli na očích a na obtíž slušným lidem. Už dávno jste si byli nuceni přiznat, že by vás majorita viděla nejradši někde za zdí nebo se dívala v televizi na vaši deportaci do Indie."
Martin Vrba dále uvádí, že jakkoliv je česká společnost zarputile přesvědčena o opaku, je možná na čase, aby si uvědomila, že narodit se jako Rom vážně není žádná výhra. A nejenom to – je to dokonce dost nezáviděníhodná pozice.
"Představte si, že máte startovací čáru posunutou o pár kilometrů za hlavními běžci v maratonu, kterého se účastní celá společnost.
Zatímco běžci na privilegovaných předních místech, ověnčení tituly z
prestižních univerzit a s rodinným kapitálem v zádech, si takovou hru
užívají plnými doušky, je docela pravděpodobné, že vy si ji vychutnáte o
poznání méně," píše v článku Martin Vrba.
- Celý článek najdete
zde.
