Na hysterické reakce části české společnosti v “šátkové kauze” studentek střední zdravotnické školy reaguje novinář Petr Honzejk komentářem pro
Hospodářské noviny. Vzpomínka na léta dospívání v komunistickém Československu jej přivádí ke srovnání myšlení v tehdejší totalitní společnosti s tou dnešní.
“Každý, komu je přes čtyřicet, si pamatuje ze školy situaci, kdy žák přišel v tričku s anglickým nápisem a soudružka učitelka ho poslala, ať se jde převléknout. "Kentucky", "Cambridge", nebo dokonce "USA". Takové textilní provokace socialistické školství nestrpělo. Byla to asi vůbec nejdokonalejší demonstrace slabosti a trapnosti režimu. Soudruzi se klepali před nápisem na pubescentově tričku. S odstupem se tomu po zásluze smějeme. Pozoruhodné ale je, že když se nyní u soudu řeší jiná textilní otázka, konkrétně jestli smí, nebo nesmí přijít do školy děvče v šátku, nasadíme smrtelně vážné výrazy. Ohrožení identity, invaze, barbarství, teror, hrůza! Takže: Přátelé, zadržme, vždyť je to směšné…,” píše Honzejk.
“Lze si jistě teoreticky představit, že se nošení šátků stane politickou
demonstrací, jejímž smyslem bude vyvolat tenzi za účelem prosazení zájmů, které
jsou v rozporu s hodnotami demokratického právního státu. Pokud by se to stalo,
bylo by legitimní přemýšlet, zda nepřikročit k represi − tedy k zákazům. Abychom
ale mohli o takové situaci hovořit, bylo by potřeba splnit dvě podmínky.
Především by muselo být jasné, že šátkařkám jde o útok na naše hodnoty a náš
způsob života, a za druhé by jich muselo být tolik, aby byly způsobilé naše
hodnoty ohrozit,” domnívá se komentátor Hospodářských novin
Domnívá se však, že “v případě dvou děvčat vyhozených ze Střední zdravotnické školy v Praze 10
kvůli pokrývce hlavy ani jedna podmínka naplněna není”. Podle něj je “strach ze šátků na
nezletilých hlavách je v lepším případě směšný, v horším nebezpečný”.
