Týdeník Respekt se ptá slavného dánského novináře na „svobodu pro šíření nenávisti“

Týdeník Respekt přináší rozhovor s dánským novinářem Flemmingem Rosem, který se v roce 2005 v dánském deníku Jyllands – Posten zasazoval za zveřejnění karikatur proroka Mohameda. Od té doby žije pod neustálou bezpečnostní ochranou. Je obhájcem svobody projevu a svoje názory shrnul
v knize Tyranny of Silence (Tyranie mlčení).

Autorka rozhovoru Lucie Kavanová se mimo jiné ptá:

Ale co záměrné šíření lží, například v Česku oblíbené nepravdy o Romech – že jenom kradou a beztrestně přepadají bílé občany a zneužívají sociální dávky. Jak se může proti tomuto zcela nenásilnému, čistě slovnímu šíření nenávisti bránit příslušník menšiny, která jde navíc rozpoznat na ulici? Co si s tím má počít?

Specifika situace v Česku neznám, ale obecně – on sám s tím moc nezmůže, proto je nutné, aby je veřejně odsoudili příslušníci většiny a její elity. Aby se o nich debatovalo a společnost se zabývala argumenty a myšlenkami, které za nimi stojí. A toto se stává tím důležitější, čím diverzifikovanější evropská společnost je. Protože když si vezmete dnešní západní Evropu a procento těch, kdo popírají například holocaust, je to mnohem častější mezi muslimy než většinovou společností. V multikulturní společnosti se normy toho, co je a není správné říkat, mezi jednotlivými skupinami značně liší, není dost dobře možné chránit jen práva jedné skupiny – jako jsou právě třeba odpůrci popíračů holocaustu. Máme imigranty z jiných částí světa, kde platí jiné normy – a touto cestou se budou cítit vyloučeni. A považuji za velmi nešťastné, abychom, pokud chceme muslimy integrovat, na jedné straně povolovali publikaci karikatur proroka Muhammada a jeho zesměšňování, ale na druhou zakazovali šíření jakýchkoli, třeba i nenávistných názorů na Židy a holocaust.

Jinými slovy – voláte tedy po širší svobodě pro šíření nenávisti?

Zakazováním projevu se společnost ocitá nejblíže kontrole myšlenek svých členů, jak jen může být. Proto je, myslím, nutné rozlišovat slova a činy. Všichni jsme odpovědni za svoje interpretace toho, co říkají ostatní, a jen my sami převádíme naše reakce do akcí. Mezi tím, co říkáme, a tím, co děláme, stojí myslící jedinec se schopností posoudit, co je správné, a co ne. Slova sama o sobě nikdy nikdy neprovedou reakci, jako by někdo zmáčkl nějaký knoflík. Slova mají následky, jen pokud se rozhodneme, že by je měla mít. Není zakázáno myslet si, že černoši jsou méněcenní, že nemuslimové jsou podřadní muslimům nebo například že ženy jsou méně inteligentní než muži. Ale pokud se na základě takových názorů někdo rozhodne reálně diskriminovat černochy, nemuslimy nebo ženy, neuznat jim rovná práva jako ostatním, budou zastánci liberální demokracie včetně mě zajedno v tom, že jsou porušeny základní demokratické principy.

Celý rozhovor si můžete přečíst v Respektu 37/2015