romea - logo
19. května 2019 (neděle)
svátek má Ivo
Loading
rozšířené vyhledávaní

Ondřej Mrázek: Lekce Ukrajina aneb Jak se vyvarovat násilí a fašismu

Kyjev/Praha, 27.1.2014 11:30, (ROMEA)
Demonstrace v ukrajinském Kyjevě (1. prosince 2013). (FOTO: Nessa Gnatoush, Wikimedia Commons)
Demonstrace v ukrajinském Kyjevě (1. prosince 2013). (FOTO: Nessa Gnatoush, Wikimedia Commons)

(Zamyšlení nad posledním vývojem událostí na Ukrajině a jejich souvislostmi s českou realitou)

Kdo se dozvídá o dění na Ukrajině z českých sdělovacích prostředků – čest výjimkám –musí mít pocit, že tamní revoluce je bojem dobra proti zlu, za evropské hodnoty, demokracii, svobodu a také za kapitalismus, tak říkajíc pevně střežený pevnou hrází vojsk NATO. Že je to vlastně taková naše Sametová revoluce bez Havla, boj za svobodu všech Ukrajinců a nezávislost jejich země na Putinovském Rusku. Skutečnost je ovšem jiná.

Kdo si čte sdělovací prostředky ruské, má naopak pocit, že události posledních dní jsou pučem fašistických bojůvek a fotbalových chuligánů, bojujících proti ukrajinským policejním jednotkám za žold, který dostávají od opozičních stran, podporovaných vládou Spojených států, Německa, Polska a dalších evropských zemí. A že jde tedy v podstatě o boj zla proti dobru, jehož cílem je připojit Ukrajinu k Evropské unii, armádu připojit k NATO, zlikvidovat tamní průmysl a využít tamní trh jako odbytiště pro neprodejné zboží ze Západu. I v tomto případě – ač je ruský pohled pro konzumenty výhradně pohledu západního v lecčems inspirativní - je ovšem skutečnost úplně jiná.

Strach na Krymu

Kdo se snaží sledovat dění na Ukrajině nezprostředkovaně, nejen z reportáží místních nezávislých médií, ale i z přímých svědectví tamních obyvatel, účastníků i odpůrců protivládních nepokojů, umělců, politologů a nezávislých osobností i docela obyčejných lidí z různých částí Ukrajiny, musí v tom mít pořádný zmatek. Realita ukrajinské současnosti je totiž nepředstavitelně mnohovrstevnatá, často vzájemně protiřečivá a rychle se měnící.

Ano, v zásadě například platí, že západ a střed země (ekonomicky a sociálně problematičtější, národně uvědomělejší a historicky prozápadnější) má jiné priority než východ a jih (národnostně rozmanitější, průmyslovější, ekonomicky provázaný s Ruskem), to ale neznamená, že by všichni demonstranti přijeli do Kyjeva ze západu, ačkoli například provolání Krymského parlamentu o tom, že občané Krymu zásadně odmítají žít v nacistické banderovské Ukrajině, má podporu drtivé většiny obyvatel žijících na území Krymské autonomní ukrajinské republiky (Krymští Tataři, Krymští Turci, Židé, Rusové a další desítky národností), kteří již zažili praktiky „poukrajinšťování“ na vlastní kůži.

Takhle to dál nejde

Protesty, které začaly loni na podzim jako nepříliš významné demonstrace několika set, či maximálně dvou tisíc příznivců opozičních politických stran, a byly v jádru neškodnou reakcí kyjevské inteligence na odmítnutí prezidenta Janukoviče podepsat dohodu o asociaci s EU, přerostly po brutálním zmlácení studentů, kteří akci podpořili, speciálními policejními jednotkami Berkut, v živelný rozhořčený protest více než sta tisíc lidí proti brutalitě policie proti bezbranným, neozbrojeným a pokojně demonstrujících mladých lidech. To už nešlo ani tak o vstup do Evropské unie, který je ostatně polovinou Ukrajinců vnímán rozporuplně, ale o to, že pohár trpělivosti s režimem přetekl. A současný režim je zosobněn prezidentem Janukovuičem a jeho „rodinou“ - nejbližším okruhem vyvolených spojenců, jejichž despotická moc a dlouhé prosty sahají do všech oblastí ukrajinského života, které buď zastrašují, nebo korumpují.

Zásadní umocnění náhlé nenávisti proti léta tolerovanému režimu vyvolal opět Janukovič, když v parlamentu, který kontroluje, prosadil balíku zákonů kriminalizujících veškeré protestní aktivity, třeba i za pouhou účast na demonstraci.

Právě odpor proti Janukovičovi se rozrostl do nebývalých rozměrů, zasáhl různé vrstvy společnosti a sjednotil je k zoufalé snaze o revoluci vedené s jednotící vizí „takhle to dál nejde. Děj se, co děj, buď to změníme, a když ne, děj se vůle boží.“ Zprávy o bití, mučení náhodně zatčených demonstrantů, často mírumilovných účastnících protestů, a prvních obětech situaci ještě zdramatizovaly a vyhrotily.

Revoluční solidarita

Nelze nevidět, že naprostou většinu mezi revolucionáři z Majdanu tvoří rozmanitá, pestrá, barvitá společnost, kde nerozhoduje věk, sociální postavení ani politické přesvědčení. Na barikádách v centru města vládnou přísná pravidla a disciplina, nesmí se pít alkohol, všichni musí dodržovat příkazy velení Majdanu. Speciální dobrovolnické oddíly, které se střídají na směny, neustále vaří a roznášejí horký čaj a jídla, zásobují bojovníky teplým oblečením, starají se o udržování „ohřívacích ohňů“, zdravotnickou službu, dodávky dřeva, jídla, vody i dřevěných palic, štítů, pyrotechniky a surovin pro výrobu molotovových koktejlů. Panuje všeobecná euforie a naděje na „to, že až zvítězíme, bude líp“ i strach z odvety režimu. Před takovým poryvem občanské statečnosti a neposlušnosti, jaký zažívá v těchto dnech většina Ukrajinců, je třeba pokorně smeknout, zároveň bolestně nutí ke srovnání s občanskou pasivitou tolerující praktiky našich oligarchů, které se v mnohém podobají těm z Janukovičovy rodiny. Navzdory tomu má však poučení z ukrajinských masových rebelií hořkou a varovnou příchuť.

S Hitlerem na štítech

Sílí totiž obavy, že spontánní rozhněvané protesty proti dalšímu rozkrádání a tunelování Ukrajiny úzkou skupinou oligarchů u moci, budou zneužity krajně pravicovými, nacionalistickými politickými silami, které získávají s každým dnem bojů na barikádách stále větší sympatie radikálně naladěné části společnosti i reálnou moc v ulicích, jako „ti, kdo jsou jako jediní odhodláni svrhnout Janukoviče a udělat v zemi pořádek“.

Bojově-politické uskupení Pravý sektor, sdružující hlavně radikály z různých nacionalistických skupin (Trojzubec Stěpana Bandery, Ukrajinští nacionalisté, Patrioti Ukrajiny nebo Bílé kladivo), včetně fotbalových hooligans, tvoří tvrdé jádro pouličních bojovníků v ulici Hruševského, kteří se v očích mnoha Ukrajinců proměnili z obávaných chuligánů v hrdiny revoluce.

Pod politickým patronátem ultranacionalistické a xenofobní strany Svoboda a jejího lídra Olega Tjagnyboka. Svoboda, označovaná za extremistickou nacionalistickou organizaci, která se ztotožňuje s ideologií německého národního socialismu (Výroční zpráva Institutu Stevena Rosse pro výzkum antisemitismu a rasismu), hlásí se k odkazu fašistické Organizace ukrajinských nacionalistů a každý rok slaví založení ukrajinské divize Waffen SS, již dříve pronikla do parlamentu i komunálních zastupitelstev několika západních oblastí země.

Ačkoli mnozí Ukrajinci nacionalisty a fašisty na barikádách označují za „trojského koně“ Janukovičovy propagandy, nad vchodem do kyjevské radnice stále visí čtyřmetrový portrét Stěpana Bandery, na barikádách houfně vlají černočerné prapory banderovců a modré vlajky se žlutým logem Svobody, někteří z bojovníků mají na helmách štítech nápisy SS, wolfsangelské runové znaky podobné svastikám a nechvalně proslulé nacistické číselné šifry 14 (David Lane) a 88 (Heil Hitler). Hitem jsou také helmy a uniformy nápadně připomínající nacistické uniformy.

Fašisti jsou ti druzí

Na druhé straně se ale většina demonstrantů od ultraradikálních nacionalistů distancuje a na jakýkoli dotaz či zmínku o fašistických silách reagují podrážděně s tím, že skutečnými fašisty jsou Janukovič se svou „rodinou“ a příslušníci zásahových jednotek Berkut, jejichž metody si s těmi fašistickými nezadají. Nejde jen o brutalitu při mlácení bezbranných studentů, zastrašování a nátlak na veškeré názorové oponenty, ale například i agresivní nenávist vůči sexuálním menšinám. Janukovičovi příznivci často nazývají snahy o integraci země do Evropy za „diktát židovlády evropských gayů“. Tragédií je, že kulminující násilí a zákeřné metody boje (přepadávání a unášení nepřátel, jejich bití, mučení a v nejednom případě zabití) vede k rostoucí brutalitě na obou stranách a zvyšuje obavy ze vzniku reálné občanské války. Ta by ovšem mohla přerůst v konflikt velmocí, pokud by jednu stranu začala podporovat EU a USA, zatímco druhou Rusko.

Nástup nacionalistů na Ukrajině vyvolává reakce jak v různých částech země, tak i v zahraničí.

V Užhorodě na západě země například demonstruje několik set Rusínů a členů dalších menšinových národností proti haličským nacionalistickým radikálům, kteří chtějí obsadit sídlo místní moci. Obávají se nenávisti proti „všem, kdo nejsou Ukrajinci“. Podobné obavy zaznívají i z Krymu a dalších oblastí na jihu a východě země, kde žijí kromě Ukrajinců Rusové, Krymští Tataři a další desítky národností.

Ukrajinské nepokoje a aktivní bojové angažmá ultranacionalistů vyvolávají také obdivné reakce evropských pravicových extremistů. Ruská náckovská skupina Wotan Jugend, která má své pobočky na Ukrajině i v České republice, například opakovaně uvedla, že angažmá pravých radikálů na kyjevských barikádách je nenahraditelnou lekcí pro celou evropskou nacistickou scénu do budoucna.

Ukrajina jako lekce

Sledujeme-li dramatické záběry z Ukrajiny, mnozí z nás se ujišťují, že je to „daleka na východě“, kde mají lidé „jinou mentalitu“ a „jiné problémy“, talže jde o konflikt, který se nás vlastně ani tak moc netýká. Podobný postoj zastávají česká média. Skutečnost je ale taková, že původní katastrofou Ukrajiny bylo její vytunelování a rozkradení oligarchy, které uvedlo většinu obyvatel do sociální nouze a chudoby. S tunelováním země přitom paradoxně nezačala Janukovičova „rodina“, ale oligarchické klany Juščenka a Timošenkové, které byly ovšem v zahraniční politice orientovány prozápadně a proevropsky. Právě sociální vyloučení a ekonomická krize, která tvrdě dopadla na všechny vrstvy ukrajinské společnosti, byla podhoubím pro strmý vzestup obliby nacionalistických sil s fašizující propagandou.

Také v České republice se dostává stále větší podpory veřejnosti silám, které jsou otevřeně xenofóbní a nacionalistické. Z Ukrajinských protestů bychom si měli odnést dvě následující poučení: vzít si příklad z odvahy a občanské angažovanosti, s jakou se Ukrajinci postavili režimu, založeném na korupci, a vyvarovat se toho, abychom zbytečnou pasivitou nedali prostor pro vzestup našich, českých ultranacionalistů, kteří jsou vždy připraveni ukázat lidem na viníky (často zástupné jako jsou národnostní, názorové, náboženské nebo sexuální menšiny) a nabídnout se, že s nimi ve jménu národa udělají krátký proces.

Přečteno: 2226x
 

Kam dál:

Štítky:  

Ukrajina, Násilí, Extremismus, EU



HLAVNÍ ZPRÁVY

Ilustrační FOTO: Petr Zewlakk Vrabec

UZÁVĚRKA SE BLÍŽÍ! Stipendia pro romské vysokoškoláky. Uzávěrka přihlášek je 15. května 2019

10.4.2019 14:05
Romský vzdělávací fond vyhlašuje nové kolo stipendií pro romské studenty vysokých škol pro akademický rok 2019/20. Online přihlášky lze podávat až do 15. května 2019.
 celý článek

Čeněk Růžička během pietního aktu v Letech u Písku v roce 2017 (FOTO: Petr Zewlakk Vrabec)

videoZÁZNAM: Asi 200 lidí se zúčastnilo pietního aktu v Letech u Písku. Cena za lidství byla udělena filantropovi Alfredu Baderovi

12.5.2019 0:01, (AKTUALIZOVÁNO 20:00)
Kolem 200 lidí přijelo do Let u Písku, kde za války stál koncentrační tábor, uctít památku obětí romského holokaustu. Cenu za Lidství udělil Výbor pro odškodnění romského holocaustu v čele s Čeňkem Růžičkou in memoriam podnikateli a filantropovi Alfredu Baderovi, který založil nadaci Bader Philantropies. Ocenění za Bader Philanthropies převzal Yechiel Bar-Chaim.
 celý článek

Papež František (autor: Casa Rosada)

videoVIDEO: Papež se zastal Romů, kteří v Římě čelí rasistickým útokům. Fašisté zaútočili na romskou rodinu, matce vyhrožovali znásilněním

11.5.2019 15:50
Papež František ve čtvrtek pronesl před asi pěti sty Romy a Sinty řeč o tom, že je bolestně zasažen zprávami o rasistických útocích namířených proti nim, a kritizoval lidi, kteří za nimi stojí. „Modlím se za vás a jsem vám nablízku. A když v novinách čtu něco hanebného, říkám vám pravdu, trpím. Dnes jsem četl něco ostudného a trpím kvůli tomu,“ řekl František.
 celý článek

Další články z rubriky







..
romea - logo