Ondřej Mrázek: Zelenobílou oázu zaplavuje hnědé bahno

Vršovičtí Bohemians mají z ostudy kabát. Nebo vlastně máme, protože i já jsem jedním ze zapálených fanoušků klubu, který se dlouhodobě vyhraňoval vůči rasistům, xenofobům a náckům. Byl jedním z mála, ne-li jediným klubem v nejvyšší fotbalové lize, kde se nikdy nehajlovalo a nebučelo na nikoho kvůli barvě pleti. Po tomto týdnu už to bohužel neplatí. Hnědá vlna rasové nesnášenlivosti prolomila vrata Ďolíčku. Příznivci Bohemians Praha 1905 odmítli promítání dokumentárního filmu FC Roma na svém stadionu. Prý proto, že by je mohli narušit náckové.

Do Vršovic na Bohemku jsem začal chodit počátkem 80. Let. S pár kamarády jsem tam za klokany dojížděl z druhého konce města – z Dejvic. Už tenkrát byla Bohemka jiná. Už tehdy byla oázou svobodného a mírumilovného přístupu ke světu. Jít na fotbal do ďolíčku – to nebyla jen touha po sportovním zážitku, na jednom z posledních zachovalých historických pražských stadionů vládla atmosféra lidské sounáležitosti a radostného spiklenectví proti zahnívajícímu režimu. Bylo to pro nás něco jako jít na korzo, sousedskou veselici, nebo do kostela. Na Bohemku kvůli zdejší tolerantní atmosféře a zvláštnímu géniu loci staré pražské periférie chodili muzikanti z kapel, které se pohybovaly na hraně nebo za hranou zákona. V šedi normalizačních let byl útulný a svérázný zelenobílý stadion útočištěm lidí, kteří si s komunisty nezadali.

V 90. letech jsem se do Vršovic odstěhoval a na Bohemku chodil dál. Nikdy jsem se nemusel bát vzít s sebou některou ze svých tří dcer, bylo to jako jít s nimi na pouť. I v kotli – mezi nejdivočejšími fans – bylo pro nás vždycky bezpečno. Lidi se k sobě chovali ohleduplně a slušně. Odpor proti rasismu a xenofobii byl jedním ze základních kamenů klokaní světonázorové identity. Na žádný jiný fotbalový stadion nechodilo a nechodí tolik cizinců, každý týden je v hledišti slyšet slovenština, angličtina, francouzština. Klokanům fandí i pražští Afričané. Nikdy neměli problém. Tolerance, která tu panovala, je vždycky příjemně překvapila.

V posledních letech se začaly objevovat první náznaky, že do ďolíčku se snaží proniknout skupinky mladých holohlavých fandů, jejichž chování nemělo s chováním ostatních Klokanů nic společného. Párkrát začali v kotli hajlovat, ale pokaždé jim tvrdé jádro skutečných bohemáků ručně stručně vysvětlilo, že tady jsou na špatné adrese. Pak byl vždycky zase klid. Teď je ale všechno jinak.

Jako člověk i jako fanoušek Bohemians se stydím a hluboce mě mrzí, co se stalo. Výmluvy, že promítání “představuje bezpečnostní hrozbu” a že jde o “zatahování politiky do sportu” jsou jalové a absurdní. HateFree není politika, HateFree je odpor proti nenávisti. Přes to nejede vlak. To se okecat nedá.

Všichni víme, o co jde. Náckové se v ďolíčku chytili a ostatní jejich výhrůžkám ustoupili. Chtěl bych se rozhodně distancovat od postoje Družstva fanoušků a hlavně od veškerých projevů xenofobie v Ďolíčku. To, co se stalo, je důkazem, že zelenobílé oáze v nelehkých časech sílící hysterie a nenávisti hrozí akutní nebezpečí zhnědnutí. To nesmíme dopustit. Bohemians Praha musí zůstat zelenobílá. Pro hnědou v tomto slavném klubu s bohatou tradicí tolerance a sounáležitosti není místo!