Petr F. Jano: Romové žijící v Británii se po brexitu nemají čeho obávat
Rád bych se zde pokusil o objektivní zachycení současné situace občanů z České republiky žijících ve Velké Británii. Pár dnů poté, co Británie v referendu rozhodla o svém vystoupení z Evropské Unie, bych především rád okomentoval některé výroky Romů, kteří se k situaci vyjádřili už dříve.
Na základě dostupných informací z více veřejných zdrojů včetně autorit z lokálních „vlád“ nemohu podpořit názory těch Romů, kteří popisují odchod Británie z EU značně dramaticky, s tím, že to znamená jisté vystěhovávání tam žijících Romů. Nevím, odkud tyto signály a informace pocházejí.
Celá britská politická reprezentace jasně deklaruje, že bude postupovat v souladu s článkem 50 Lisabonské smlouvy, kde je jasně stanoveno, že v případě vystoupení některého z členských států EU půjde o dvouletý proces, který, jak už dnes někteří vysoko postavení politici z vlády Davida Camerona tvrdí, může trvat dokonce ještě déle. Celou tuto dobu bude Velká Británie stále členem Evropské Unie. Další se zase na základě některých britských zákonů domnívají, že vláda nemusí respektovat lidové referendum v případě, že by se na základě věrohodných analýz zjistilo, že by to mohlo zásadně poškodit Spojené království.
Od roku 2014 se stovky romských rodin z ČR a SK v Británii musejí řídit novým zákonem a směrnicemi o pracovním zařazení všech občanů z EU. Ty každému ukládají, aby si zajistil práci. Pokud tak neučiní, nebude moci po půl roce žádat o zákonem stanovené sociální a jiné benefity. Kdo pracuje déle než 6 měsíců, má na tyto benefity nárok.
Pokud rodiny řádně žijí, pracují a plní své rodičovské povinnosti, jejich děti navštěvují školy a dobře prospívají, jsou následně pozitivně hodnoceny. Já sám žiji v Margate, kde mají všichni Romové zaměstnání, jejich děti chodí na střední školy i na univerzity a školní docházka je velice dobrá. To se nám v Margate i celém Kentu povedlo během dvou let dokázat. Jednal jsem s vysokými úředníky města i kraje i s vedením policie, a všichni hodnotí naši komunitu velice pozitivně.
Když se zde vyskytnou rodiny nebo jedinci, kteří mají problémy například s drogami, řeší se vše podle zákona a s odbornými poradnami. Nevím o nikom, kdo by odsud byl vystěhován násilně, nebo o tom, že by úředníci vyvíjeli nátlak, který by naznačoval diskriminaci. Ve všech případech, které jsem zaznamenal, se vždy našel důkaz, že šlo o neplnění povinností ze strany konkrétních osob.
Jsem přesvědčen, že politické dění, které bude následovat po referendu, nepovede k vystěhovávání romských rodin, jak se obávají někteří Romové. Ti, kteří ostatní nejvíce straší, to možná dělají úmyslně, možná jim chybí informace, možná v tom mají nějaké osobní zájmy. To, že kvůli hlásání nepravd ztrácejí důvěryhodnost, pak ovšem můžou vyčítat jen sami sobě. Jsem přesvědčen, že bychom se naopak měli snažit ostatní aktivně uklidňovat a vysvětlovat jim, že z nastalé situace strach mít nemusejí.
Věřím, že Velká Británie, uznávaná v celém demokratickém světě, si zachová tu tvář, která je vnímavá k osudům dalších lidí! Že bude i nadále dodržovat mezinárodní úmluvy, svobody, demokratické principy občanské rovnosti a že se lidé její obyvatelé budou moci spolehnout na zásady spravedlivého zacházení s každým, bez rozdílů barvy pleti, sociálního postavení atd.
