Vicepremiér Babiš po čase soustředil pozornost veřejnosti na severočeské
město Varnsdorf, dějiště pogromistických pochodů na romské ubytovny v roce 2011.
Babiš se pro letošek stal králem varnsdorfských populistů a volně tak navázal
například na Ivanu Řápkovou nebo místní neonacisty. Stejně jako oni nepřivezl do
města žádné řešení rozvráceného soužití, ale bohatě přilil oleje do ohně.
Varnsdorf je těžce zkoušené město. A lidé v něm. Všichni. Ti, co bydlí na
Kovářské ulici a patří mezi sociálně vyloučené Romy, lidé z majority, i ti,
kteří živoří na městské ubytovně, kterou už roky provozuje město a přes chudé
lidi získává dodatečný příjem ze sociálních dávek.
Ve Varnsdorfu zkolaboval sociální smír. Nejvíc se to projevuje v přímém
kontaktu lidí v Kovářské ulici – mezi romskými rodinami a tzv. majoritními
starousedlíky. (před pár lety to naopak bylo okolí ubytoven Sport a T.G.M.,
kolem kterých se lidé ve večerních hodinách báli procházet).
Ale proč? Situace ve Varnsdorfu se ještě před deseti či více lety nevymykala
z průměru míst, kde by veřejná správa měla řešit problém chudoby a sociálního
vyloučení. Žilo tu několik stovek chudých romských domácností, což by 16
tisícové město mělo dokázat účinně řešit. Není to snadné, ale je to možné –
desítky příkladů z jiných českých měst to dokazují.
Na otázku proč je tedy odpověď: protože Varnsdorf prožívá obrovské selhání
veřejné správy na všech úrovních. Nejvíce na úrovni vedení obce, ale
akcelerované také krajskou a vládní úrovní.
„Cikáni do plynu“
Korunu problémům ve městě nasazuje koncentrovaný populismus, který tu
přerostl do extrémních rozměrů. Živnou půdu našel ve starostech, ať už to byl
Martin Louka (2010-2014), nebo současný starosta Stanislav Horáček s
místostarostou Josefem Hambálkem.
Oba současní nejvyšší představitelé města si do médií náramně pochvalovali
právě uplynulou návštěvu vicepremiéra Babiše a pustili se dokonce do obhajoby
jeho skandálního výroku o koncentračním táboru v Letech.
Andrej Babiš představuje aktuální vrcholek čirého populismu, který na
varnsdorfských občanech politici provozují už několik let. A funguje to! Lidé se
ho zastávají, jeho návštěva sklidila ve městě většinově úspěch a ocenění. Na
rozdíl od jiných (například ministryně práce Michaely Marksové), kteří se
nepřijeli do Varnsdorfu povozit na vlně protiromských nálad, ale uvidět problém
zničeného soužití na vlastní oči, aby se pokusili přispět k jeho řešení.
Devastace veřejného mínění ve Varnsdorfu ale začala už dávno. Těžko říci, kdy
to vlastně přesně bylo, ale to teď není nejpodstatnější.
Při vzpomínce na protiromské demonstrace v roce 2011, při kterých museli
těžkooděnci štíty zachytávat kamení, které stovky občanů Varnsdorfu házely na
romské ubytovny, a na tisícihlavé demonstrace, v nichž pochodovali celé rodiny s
dětmi a stále častěji se z nich ozývalo „Cikáni, do plynu“, je jasné, že už
tehdy ve Varnsdorfu byla úrodná půda pro agresivní populismus.
Ale nebyla jen ve Varnsdorfu. Vyrostla také v sousedním Rumburku, pod
záštitou tehdejšího starosty Jaroslava Sykáčka. To on byl v osudném roce 2011
autorem pohádky o útoku romské omladiny na chudáky bílé mladíky, kteří to
odnesli zraněním. Co na tom, že policie později prokázala, že šlo o šarvátku, ve
které Romové nebyli hlavními agresory, ale prostě potyčku vrstevníků, kteří nad
ránem přebrali.
Pogromistický pochod na domy, kde bydleli Romové a protiromské demonstrace
už nešlo zastavit. A kdo byl jejich svolavatel? Bok po boku krajský radní
Jaroslav Foldyna s rumburským nacionalistickým radikálem, úzce spjatým s
Dělnickou stranou sociální spravedlnosti, Josefem Mašínem.
Jaroslav Foldyna se přesunul také do Varnsdorfu, kde ho ale zastínil
profesionální lhář Lukáš Kohout. Co na tom, že se mu lidé vysmívali. S chutí
chodili na jím svolávané demonstrace, na kterých mluvčí burcovali proti Romům.
Netrvalo to dlouho, a ve městě se objevila také Ivana Řápková. Přivezla své
know-how buzerace každého, kdo se jen trochu vymyká, které odzkoušela jako
primátorka v akci
Záchranný kruh v Chomutově. Mimochodem – ti, kdo přišli na chomutovskou
radnici po ní, nyní postupně odstraňují následky jejího rozvracení sociální
soudržnosti ve městě, šmírování a špehování, veřejného dehonestování (např.
exekučním zabavováním dávek za dluh nepřevyšující 1000 korun).
Do Varnsdrofu zavítal také Martin Klika s programem nulové tolerance, jehož
selhání při „řešení“ poničeného soužití lze sledovat například
v Duchcově, ale také Litvínově či Karviné.
Chléb se lámal, když veřejný hněv, koncentrovaný na Romy, přivedl na konci
léta roku 2011 občany Varnsdorfu na veřejná setkání do místního kina. Starosta
Louka veřejně sliboval, že se radnice problémy v soužití bude seriózně zabývat,
na velké papíry zavěšené na pódiu se zapisovaly problémy, o kterých občané
mluvili, a návrhy jejich řešení. Následující měsíce ukázaly, že na papíře pouze
zůstaly a znovu, pokolikáté již (?), podryly důvěru občanů, že je starosta (nebo
někdo jiný) schopný a ochotný problémy soužití řešit.
Mimochodem – absolvoval jsem v tom čase se starostou dlouhá jednání, stál
jsem po jeho boku v kině a snažil se přesvědčovat občany, že město si se situací
může poradit. Přepisoval jsem v kanceláři starosty návrhy občanů do počítače a
doplňoval je o další a nabízel starostovi, jak je možné je zavést do praxe a z
čeho půjdou zaplatit. A nabízel jsem také servis přípravy projektů a
zprostředkování toho, co v podobných situacích funguje v jiných městech. Vlastně
jsem mu naletěl, stejně jako občané Varnsdorfu – dlouho jsem mu věřil, že
problém opravdu bude řešit.
Populismus jako norma
Zdaleka to není úplný výčet zářezů do života města. Jsou jich – různě
významných – desítky. Z populismu a neřešení se ve Varnsdorfu stala norma,
vytvořená místními i přespolními politiky a autoritami. A kdo nedohlédne nebo
nechce dohlédnout za hranice regionu (nebo aspoň do Krásné Lípy, jejíž
integrační programy představují opak varnsdorfských segregačních), se ocitá v
riziku, že jí podlehne.
Tohle všechno ani nemusel Andrej Babiš vědět. Intuitivně věděl, že tady za
málo peprných vět dostane hodně voličských hlasů. Babiš měl za jeden den
splněno. Odvezl si to, pro co si přijel (i když teď se ukazuje, že mu to
nestačilo a pokračuje skrze ostudné a xenofobní urážky všech Romů přímo ze své
teatrální cesty do Let).
Babiš také trochu vypálil rybník dosavadním lídrům populismu na Šluknovsku,
zejména z regionální úrovně (a o to před krajskými volbami jde). Samozřejmě
neřeší, že tím ze své velmi vysoké pozice dále posiluje anticiganismus,
nevraživost a nenávist.
To nemá nic společného s tím, že ve Varnsdorfu je opravdu velký problém v
soužití, který dlouhé roky nejprve neřešila, a později aktivně spoluvytvářela
samospráva (a ještě u toho donekonečna volala: to mi ne, to vláda musí problémy
vyřešit). Ve Varnsdorfu neexistují a neexistovaly žádné skutečné sociálně
integrační programy, naopak radnice vytvořila a sama provozovala problémovou
ubytovnu, ze které měla dlouhé roky prostřednictvím dávek příjem. Dodnes ve
městě nefunguje klub pro děti a mládež (s výjimkou jedné místnosti přímo na
ubytovně), sociální pracovníci obce fungují jako dohledová služba.
Nepřispěla ani vláda – zejména sociální reforma z roku 2011
zasadila chudým lidem i obcím ránu. Nekoncepčně překopala dávkovou podporu,
zredukovala sociální práci na obcích, odebrala obcím kapacity pro řešení
sociálních věcí (tabulková místa se přesunula na Úřad práce). V podstatě
rezignovala na naplňování Strategie boje proti sociálnímu vyloučení (přijaté
vládou v klíčovém roce 2011). Potvrdila tak, že jí problémy sociálního vyloučení
příliš nezajímají a opustila prostor, který zůstal volný pro populismus všeho
druhu.
A tomu se v Ústeckém kraji daří lépe než kde jinde, protože míst, ve kterých
jsou problémy se sociálně vyloučenými lokalitami a se soužitím, je mnoho, stejně
jako lokálních a regionálních stran a hnutí, kteří je spoluvytvářejí, a zároveň
se na nich xenofobními výlevy přiživují (v čele například se Severocesi.cz).
Co s tím?
Netroufám si ponořit se do svědomí každého jednoho občana Varnsdorfu, který
pochodoval v roce 2011 s heslem „Cikáni, do plynu“. Nebo který v roce 2016
tleská Andreji Babišovi za to, že konečně pojmenoval věci pravými jmény. Nebo
tomu, kdo se přidal k nacionalistům. A nebo prostě jen nevraživému
anticiganistovi. Cítím, že ve Varnsdorfu je snazší stát se nevraživým, zejména
pokud bydlíte na Kovářské ulici.
Z rozhovorů s naštvanými lidmi z Varnsdorfu mi ale zároveň (ne vždy) není
jasné, jak a na základě čeho si své extrémní názory zformulovali (často totiž ne
v přímém konfliktu s někým z Romů ve městě, ale z vyprávění někoho jiného, z
médií…).
Není snadné, ani pro občana Varnsdorfu, rozpoznat, kde končí realita a začíná
mýtus o Romech z Kovářské. Protože soužití v Kovářské je opravdu tragické, ale
proč? Od sociálních pracovníků i ze svých návštěv dobře vím, že Romové ve
Varnsdorfu jsou různí (a rozhodně nejsou většinově nebezpeční, či takzvaně
nepřizpůsobiví), a jsou stejně jako „bílá většina“ obětí populistických a
nekoncepčních politiků, kteří problém v Kovářské (i jinde) neřeší, ale
spoluvytváří.
Ale zároveň vidím, že desítky, snad i stovky občanů Varnsdorfu, populistické
masáži nepodlehli a dokáží se na problémy ve městě dívat s odstupem.
Co s tím ale?
Zvolit si starostu, který přestane surfovat na vlně populismu, a začne
problémy skutečně řešit.
Vyzdvihnout statečně ty varnsdorfské občany, kteří nesložili ruce do klína a
snaží se pomáhat zlepšovat soužití ve městě (třeba lidé se Schrödingerova
institutu, nebo pracovníci některých neziskových organizací či prostě aktivní
občané, byť jich je teď menšina). A připojit se k nim.
A hnát Babiše (a ostatní populisty) z Varnsdorfu svinským krokem, aby
nepřikládali pod kotel.
Autor je ředitel
Institutu pro sociální inkluzi.
