romea - logo
29. září 2016 (čtvrtek)
svátek má Michal
romano vodi - předplatné
Loading
rozšířené vyhledávaní

Průvodce romským bydlením na Slovensku: vyloučení, nerovnost a ohrožení

22.1.2016 10:48
--ilustrační foto--
--ilustrační foto--

Právo na uspokojivé bydlení je základním právem a zásadním předpokladem pro obstojný život a osobní rozvoj. Slovenské úřady mají ohledně poskytování uspokojivého bydlení svým občanům žalostnou pověst a jejich selhání se neúměrně často týká Romů.

Slovenská síť proti chudobě tvrdí, že „bydlení a ochrana práva na bydlení jsou nejslabším článkem veřejné politiky“1. Nacházíme nedostatek cenově dostupného bydlení; navzdory rostoucímu počtu uchazečů o sociální bydlení jen zřídkakdy staví správní orgány nové byty, počet bytů dostupných k pronájmu je velmi nízký a zcela pod úrovní poptávky. Naprosto zde chybí programy, které by podporovaly společenské míšení (bydlení bohatších společenských tříd s chudšími).

Podle zprávy vlády o zavádění Strategie státního bydlení do roku 2015 vlastní obce a stát pouhých 2,7% všech bytů. Vidíme tedy ostrý kontrast s ostatními státy EU, kde podíl bytů vlastněných státem dosahuje průměrně 18%2. Na Slovensku je k dispozici 8,5 jednotek sociálního bydlení na 1000 osob.3

Existuje dostatek důkazů, že na Slovensku žije mnoho Romů pod úrovní chudoby a ve vyloučených osadách, pro které je typické podřadné nebo zcela nevyhovující bydlení, často přímo v nebezpečných oblastech ohrožených například průmyslovým odpadem, skládkami, záplavami anebo míšením odpadní a pitné vody. Co je však opravdu šokující na výsledcích nových šetření, je samotný rozsah tohoto problému, který neblaze ovlivňuje desítky tisíc slovenských Romů. 

Kde se nacházíme v tuto chvíli? Usvědčující důkaz hluboké krize

Atlas romských komunit (vyčerpávající studie romských oblastí a osad na Slovensku, zaštítěná ministerstvem vnitra a provedená UNDP a Univerzitou v Prešově), vzniklý v roce 2013 odhalil, že na Slovensku existuje více než 800 čtvrtí, kde jsou soustředěni Romové a kde nežijí téměř žádní jiní lidé. Průměrnou obytnou jednotku v romských oblastech obývá 6,2 osoby. Průzkum také poukázal na to, že 18,4% romského obyvatelstva na Slovensku žije ve vyloučených lokalitách mimo obce a 23,6% žije na periferiích obcí.4 Za posledních několik let došlo k vystavění 14 zdí a jiných bariér k odloučení Romů od zbytku společnosti. Většina těchto zdí byla buď přímo iniciována obcí anebo obec poskytla finanční příspěvek, aby podpořila iniciativu občanů tyto zdi postavit.5

Prostorové oddělení a sociální vyčleňování často doprovázejí podřadné životní podmínky, včetně ubohých hygienických opatření a nedostatku veřejných služeb, které mají neblahý vliv na zdravotní stav obyvatel. Podle šetření Atlasu existuje na Slovensku více než 150 romských čtvrtí a osad, kde není ani jedna domácnost připojena na veřejný vodovod. Kromě zcela oddělených osad, které nejsou napojené na veřejnou infrastrukturu služeb, tam najdeme 65 romských čtvrtí, kde není ani jedna domácnost připojená na obecní vodovod, ačkoli všechny domácnosti jiné než romské připojeny jsou.

Ve 453 romských čtvrtích (56.41%) nenajdeme veřejnou kanalizaci a asi 33% z těchto čtvrtí nemá ani soukromé řešení kanalizace a domy odpad (směsici odpadních vod a výkalů) vypouštějí do blízkého okolí. Ačkoli většina romských čtvrtí nahlásila připojení na elektrickou síť – pouze 2% připojena nejsou, avšak mnoho z nich bylo odstřiženo na základě neuhrazených plateb – 356 romských čtvrtí (44,33%) postrádá centrální napojení na plynovod. Ve více než 260 obcích pouze romské domy nemají přístup k plynu. Absolutní většina romských domů (84,42%) je vytápěna pevnými palivy – převážně dřevěným odpadem a úlomky.

Více než 30% Romů na Slovensku žije v neformálně řešeném bydlení s omezenými právy na půdu a bez povolení ke stavbě. Podle Vládní strategie na začleňování Romů z roku 2011 žije asi 16 % všech romských rodin v nevyhovujících typech bydlení, 10% v chatrčích, 4,3% v dřevěných domech a 1,3% v ostatních nestandardních typech bydlení včetně domů z kontejnerů.6

Nové údaje z šetření Atlasu však naznačují, že situace je ještě mnohem dramatičtější. Průzkum napočítal 29 406 domácností Romů, z nichž je 8 701 legalizovaných cihlových domů a 202 legalizovaných dřevěných domů. Kromě toho zde nalezneme 3 662 cihlových a 399 dřevěných domů, které nebyly správně schváleny katastrem nemovitostí. Zbytek jsou neformální domy jako chatrče, kontejnerové domy („unimobuňky“) a karavany.
Pouze 35% Romů vlastní půdu, na které jejich domy stojí. Většina romských domů tak stojí na půdě ve vlastnictví obce (31%), soukromých vlastníků (25%), církve (2%), půdního vlastnictví státu a jiných státních orgánů (4%) či jiných vlastníků (3%). Ještě méně běžné je vlastnictví půdy ve zcela oddělených osadách, kde má vlastnická práva na půdu jen pouhých 22% romských majitelů domů. S ohledem na neformální bydlení tak navíc mnoho romských rodin čelí neustálému ohrožení nuceným vystěhováním. Je tomu tak též díky velmi omezené právní ochraně proti nuceným vystěhováním, neboť slovenské právo výrazně straní vlastníkům nemovitostí.

Jak k tomu došlo? Případy, následky a krátká historie bydlení

Mnoho Romů si své domy postavilo již velmi dávno na pozemcích vlastněných státem s přímým souhlasem odpovědných správních úřadů. Po dvou desetiletích privatizací a decentralizace, které jsou vzácně kdy ku prospěchu Romů, však tyto pozemky vlastní soukromé osoby, obchodní společnosti nebo obce, které mohou v kteroukoli chvíli dát pokyn k vystěhování a demolici.

Současné neformální a nevyhovující podmínky bydlení jsou navíc také výsledkem nucených pohybů obyvatel, které postihly mnoho slovenských Romů. Ve druhé polovině 20. století byli v několika vlnách nuceni stěhovat se z východního Slovenska do českých zemí, aby obsadili sudetské oblasti, z nichž byla vyhnána menšina českých Němců, nebo aby se stali pracovní silou v nově vybudovaných průmyslových komplexech (hlavně v těžkém průmyslu) a dolech.

Následkem rozpadu Československa v roce 1993 bylo neurčité množství Romů deportováno z České republiky na Slovensko, zatímco jiní o své občanství přišli úplně. Důkazy naznačují, že zákon byl navržen se zvláštním záměrem odepřít Romům občanství a umožnit jejich odsun z českých zemí. Místní obyvatelé ve městech a vesnicích na východním Slovensku tyto nově vystěhované městské Romy z českých průmyslových měst rozhodně nevítali a postupně je odsouvali stále více na periferie mimo stávají infrastrukturu. Následkem nucených stěhování v důsledku rozdělení Československa se objevily některé nové romské osady a jiné se zásadním způsobem rozrostly.

Jedním z aspektů socialistické politiky bydlení bylo záměrně zanedbat stávající bytové zázemí v historických centrech měst jakožto pozůstatek buržoazní minulosti a upřednostňovat (ideologicky) atraktivnější nové sídlištní domy na periferiích. Jedním z důsledků bylo, že do městských center byli nastěhováni „asociální“ chudí včetně Romů. Avšak v 90. letech minulého století získala historická centra měst opět na oblibě a díky tomuto jejich znovuobjevení s následným nárůstem cen nemovitostí byly Romové vytlačováni – často do neodpovídajících bytových prostor anebo dokonce bez náhrady – a nuceni hledat přístřeší v oddělených romských osadách.

Historie mnoha romských čtvrtí na Slovensku jde ale zpátky v čase až k Habsburkům a Rakousko-Uherské říši a ještě dál do dob, kdy místní panstvo a dobře si stojící sedláci využívali kočovných romských řemeslníků a rukodělných umělců – kovotepců, dráteníků, opravářů hrnců, obchodníků s koňmi, cirkusáků, potulných herců, tanečníků a hudebníků – a zvali je, aby pobyli na půdě v těsném okolí jejich pozemků. Dnes jsou však dokumenty vztahující se k těmto dohodám velmi vzácné, ačkoli důkladné pátrání v zemských archivech by mohlo na tuto otázku vrhnout více světla.

Ačkoli romští řemeslníci a rukodělní umělci nezískávali oficiální vlastnictví půdy nebo dokumenty opravňující je stavět, byly jejich domy často včleněny do místních městských plánů a později jim byla přidělena registrační čísla, někdy jim byla dokonce poskytnuta i elektřina, plyn či vodovod. Teprve mnoho let poté, co byly domy postaveny se souhlasem či tolerantností místních úřadů, byla půda pod nimi nabídnuta k privatizaci či vrácena v restituci (do soukromých rukou rodinných dědiců, kteří na ně měli před znárodněním komunisty vlastnický dekret).

Proces vracení znárodněné půdy (restituce) započatý mezi lety 1996 a 1998 nebyl dosud plně dokončen. Ačkoli bylo možné administrativně určit vlastnické struktury a soukromí vlastníci vznesli svá práva, ukázalo se, že je obtížné legálně určit vlastnictví mnoha často velmi velkých pozemků. V praxi jsou potom romské osady právně označeny za jeden či více velkých pozemků (definovaných ve slovenském právním systému jako parcely tzv. kategorie E) vlastněných společně mnoha jednotlivými žadateli, kteří spolu jinak nemají nic společného. Pouze díky neschopnosti vyřešit tento komplexní problém v určení vlastnictví půdy nebyla spousta romských čtvrtí zcela zbořena a všichni jejich obyvatelé vyhnáni.

Pohled do budoucnosti: spravedlnost odepřena, postup zastaven, naděje zmařeny

Jak jsem zmínil výše, stávající právní rámec nabízející ochranu proti nuceným vystěhováním není ani vyhovující ani srozumitelný. Slovenský stavební zákon7 dovoluje obcím nařídit demolici domů, které byly postaveny bez stavebního povolení.8 Proces legalizace je tak složitý, až je nemožný, pro chudší rodiny je neuvěřitelně drahý a navíc podléhá předsudkům a vrtochům stavebního úřadu.

Ačkoli zákon přiznává vlastníkům takových domů možnost je legalizovat,9 musejí čelit množství administrativních překážek, neboť potřebují získat spoustu povolení včetně některých od daných obcí. Je na rozhodnutí stavebního úřadu, který v malých obcích zastupuje kancelář starosty, v rámci jak dlouhé doby je lidem umožněno legalizovat svůj majetek, neboť v tomto ohledu neexistuje žádný konkrétní statutární časový rámec.10 Stavební kancelář může navíc nařídit demolici budovy, pakliže povolení a dokumenty prokáží, že její zachování by bylo proti „veřejnému zájmu“.11

Vedle těchto administrativních a procesních překážek Romové obvykle nedisponují dostatečnými finančními prostředky, aby si mohli proces legalizace dovolit, neboť cena za ní se může vyšplhat až na několik tisíc euro. Navíc ve slovenském právním systému neexistuje ani žádné moratorium, které by zakazovalo nucená vystěhování bez poskytnutí odpovídajícího náhradního ubytování v zimních měsících.

V roce 2014 byl navržen a slovenským parlamentem zkoumán nový stavební zákon. Měl následovat politiku vyzkoušenou v některých obcích, které byly ochotny formalizovat své romské čtvrti romským úřadem k tomu pověřeným. Podle návrhu měl zákon vytvořit výjimku pro neformální romské osady a umožnit Romům své domy legalizovat. Zákon se spoléhal na zprostředkování místních úřadů, které měly za úkol vykoupit dané pozemky od soukromých vlastníků (s nabídkou pozemků náhradních), a následně je prodat romským obyvatelům. Byla k tomu vymezena konkrétní doba do roku 2022.

Parlament ale bohužel tento nový zákon neschválil a nechal tak Romy spolehlivě uvíznout v neformálním statu quo. Vezmeme-li v úvahu, že úřad zplnomocněné osoby pro Romy zvládl za poslední dva roky podpořit legalizaci romských osad pouze ve čtyřech obcích,12 situace bydlení mnoha romských rodin zůstává ošidná, brzdí jejich životy, uráží jejich důstojnost a ničí jejich budoucnost.

1Slovenská síť proti chudobě: Stínová zpráva o chudobě a sociálním vyčleňování na Slovensku (Shadow Report on Poverty and Social Exclusion in Slovakia), Bratislava, 2012, str. 67.
2Vláda Slovenské republiky, Zpráva o zavádění strategie státního bydlení do roku 2015, 2012, str. 4.
3Slovenská síť proti chudobě, Stínová zpráva, str. 69.
4Alexandr Mušinka a kol.: Atlas rómskych komunít na Slovensku 2013, UNDP, 2014, str. 16, ke stažení na http://www.minv.sk/?atlas_2013.
5ERRC, Mapa případů na Slovensku a v České republice, k získání na vyžádání.
6Vláda Slovenské republiky, Národní strategie na začleňování Romů do roku 2020, naleznete na: http://ec.europa.eu/justice/discrimination/files/roma_slovakia_strategy_en.pdf, str. 14. Viz také: UNDP, Zpráva 2010, str. 61-76.
7Zákon č. 50/1976 Sb.
8Tamtéž, čl. 88 (1,b).
9Tamtéž, čl. 88a a násl.
10Tamtéž, čl. 88a (1).
11Tamtéž.
12Aktuality.sk, “Nový stavební zákon:Romský Vajda (neformální vůdce) se obává katastrofy”, naleznete na: http://www.aktuality.sk/clanok/276848/novy-stavebny-zakon-romsky-vajda-sa-boji-katastrofy/.

Marek Szilvasi, překlad Jana Kavalírová
Přečteno: 1407x

Kam dál:

Štítky:  

Slovensko, Bydlení, Sociální vyloučení, Soužití



HLAVNÍ ZPRÁVY

Soud začal 26. září 2016 v Praze znovu projednávat případ bývalých členů Dělnické strany a dalších extremistů, kteří jsou viněni z propagace neonacismu. Na snímku zleva jsou obvinění Michaela Dupová, Richard Lang a Petr Fryč. (FOTO: ČTK)

Soud obnovil proces v kauze propagace neonacismu, trvá šest let

26.9.2016 20:57
V obnoveném hlavním líčení dnes před Obvodním soudem pro Prahu 1 stanuli tři z osmi lidí, kteří čelí obžalobě z podpory a propagace hnutí směřujících k potlačení práv a svobod člověka. Vinu odmítají. V případu jde o podezření z propagace neonacismu, například uskupení Národní odpor (NO), nebo pořádání neonacistických akcí. Hrozí jim tři až osm let vězení. V minulosti soud všech osm lidí zprostil obžaloby, toto rozhodnutí ale bylo zrušeno.
 celý článek

Ian Hancock. (FOTO: Wikimedia Commons)

Profesor Ian Hancock k soutěžím Miss Roma: Naše dívky nepotřebují prodávat svou krásu

26.9.2016 16:40
Finále šestnáctého ročníku soutěže Československá Miss Roma, které se konalo v sobotu 24. září v Hodoníně, vzbudilo mnoho různých reakcí. Vedle komentářů na sociálních sítích se ve svém článku na serveru Romea.cz k soutěžím romské krásy vyjádřil kriticky Petr Uhl. Uveřejňujeme i pohled romského historika a univerzitního profesora žijícího v USA, Iana Hancocka.
 celý článek

Tereza Heková. (FOTO: Jan Mihaliček)

Tereza Heková: Chovám se k lidem tak, jak se oni chovají ke mně

26.9.2016 14:02
Na střední odborné škole v Mostě vystudovala obor Veřejná správa. Dnes se mu věnuje i na vysoké – ve třetím ročníku soukromého CEVRO Institutu. Po studiích by v něm ráda působila i profesně. „Žádným životním mottem se neřídím, chovám se k lidem tak, jak se chovají oni ke mně,“ říká dvaadvacetiletá Tereza Heková.
 celý článek

Diskuse:

Každý diskutující musí dodržovat PRAVIDLA DISKUZE SERVERU Romea.cz. Moderátoři serveru Romea.cz si vyhrazují právo bez předchozího upozornění odstranit nevhodné příspěvky z diskuse na Romea.cz. Při opakovaném porušení pravidel mohou moderátoři diskutéra zablokovat.

Další články z rubriky







Romano voďi

Romano voďi 12/2013

..
romea - logo