Ředitel Agentury pro sociální začleňování: Tragédie, která se stala v Chomutově nás trápí, snažíme se dělat maximum možného

Radek Jiránek vystudoval sociální práci na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Od roku 1996 pracoval na Ministerstvu vnitra, kde od roku 2002 vedl oddělení preventivních programů, dobrovolnické služby a lidských práv. Stál u zrodu projektu Asistent prevence kriminality. Od června 2015 je ředitelem Agentury pro sociální začleňování při Sekci lidských práv Úřadu vlády ČR.

Říká, že určující životní zkušeností významnou pro další profesní směřování pro něj byla situace po rozdělení Československa v roce 1993, kdy v Karviné jako student pomáhal získat české občanství Slovákům, kteří tam tehdy žili.

Co je podle vás potřeba dělat, aby se nám společně žilo dobře? Co to znamená po nedávných událostech v Chomutově?

Já se budu soustředit na Chomutov, protože Agentura v Chomutově působí více než rok, tak jsme relativně daleko s návrhy opatření ke zlepšení soužití. Naší optikou jde ve spolupráci Agentury se samosprávou a dalšími partnery především o osoby sociálně vyloučené, osoby chudé, které mají nedostatečný přístup ke vzdělání, nevhodně bydlí a jsou zadlužené. Město od města je v této cílové skupině různý poměr Romů.

Když to vezmu čistě logikou projektovou a pracovní, je to, aby se nám dařilo dobře, otázka nastartování a rozeběhnutí aktivit, které se naplánovaly, a je jich opravdu hodně. Je to konkrétní práce, konkrétní zapojení Romů do plánovaných aktivit tak, aby nebyly jen objekty pomoci, ale aby byli aktivními účastníky. Tím myslím, že Rom může být i zaměstnancem nějakého projektu, ale když není zaměstnanec, nemá dostatečnou kvalifikaci, tak může být přítomen procesu formulování problému, popisu toho, co ho trápí, a návrhu řešení.

Role Agentury není primárně pracovat s každým sociálně vyloučeným, ale nastavovat takové prostředí, aby se sociální vyloučení zmenšovalo jak regionálně, tak i počtem lidí, kteří jsou těmito znaky charakterizováni. Co se participace veřejnosti včetně Romů týče, používáme metodu focus group, kdy právě na reprezentativním vzorku - tedy menší skupině lidí přímo z lokalit, identifikujeme jak potřeby, tak i návrhy na řešení.

Proběhla nějaká fokusní skupina i na sídlišti Písečná? Podle toho, co jsem tam minulý týden viděla a slyšela na místě, mají lidé spíš pocit, že je od nich Agentura daleko.

Tento pocit může být i oprávněný. Agentura jako součást státní správy nemůže být všude a nemůže na ulici a v bytě kontaktovat každého. Ideálním stavem je, když se v lokalitě pracuje, zlepšuje se situace sociálně vyloučených a ti lidé nemusí ani vědět, že je to naše zásluha. Největší díl naší práce je ovlivňování a nastavování dlouhodobých procesů a politik na úrovni obce, samosprávy, dalších orgánů veřejné správy, což může být např. úřad práce. A pak práce s neziskovými organizacemi.

My v každé lokalitě provádíme vstupní analýzu, která má část kvantitativní i kvalitativní. U té kvalitativní jde o rozhovory s obyvateli sociálně vyloučených lokalit. Určitě jsme se s několika desítkami lidí na sídlišti při analytické činnosti setkali. O charakteru sociálního vyloučení v Chomutově víme, ale je obtížně řešitelné pouze na lokální úrovni. Proto jsme připravili materiál pro jednání vlády, který situaci v oblasti problémů v bydlení bude řešit systémově i na celostátní úrovni.

Dobře, rozumím tomu, že role Agentury je spíše nastavování procesů. Na sídlišti Písečná ale došlo k vraždě a otázka je, jestli máte pro takový případ nějakou strategii, jak adekvátně reagovat?

Určitě nemáme takovou strategii, že život jde dál úplně stejně. Každá taková událost nás velice trápí. V rámci toho, co můžeme, co jsou naše kompetence, se snažíme dělat maximum možného. V tomto konkrétním případě situaci od začátku aktivně sledujeme. Jsme v intenzivním kontaktu s městem, neziskovými organizacemi i policií.

Hlavní práce je však nyní na straně policie, která tragickou událost vyšetřuje. Městu, jakožto našemu hlavnímu partnerovi, jsme nabídli krizovou podporu a následně zprostředkovali naše informace i kontakty.

S postiženou rodinou je dle našich informací v kontaktu nezisková organizace In Iustitia zaměřující se na tyto případy. S touto organizací jednáme o případných budoucích krocích, stejně tak jako s dalšími aktéry. Určitě nám celá situace není jedno, jednáme tak, jak nám umožňují mantinely, v rámci kterých se pohybujeme.

Kdy mohli obyvatelé sídliště zaregistrovat tyto aktivity konkrétně třeba tento týden?

Vy jste byla v lokalitě v neděli, my se tam pohybujeme dlouhodoběji, tento týden nebyla potřeba přijímat nějaká zvýšená bezpečnostní opatření.

A na čem jste se tedy dohodli do budoucna?

Bude navýšen počet asistentů prevence kriminality, kteří budou primárně působit na sídlištích Chomutova Písečná, Kamenná, Zahradní a Březinecká. Mělo by jich být dvacet. Potom na sídlišti, a to je otázka jednoho týdne – od července letošního roku – budou fungovat tzv. správci lokalit, bude jich celkem 6, budou zase pro Písečnou a pro další sídliště, která jsem zmínil, a ti budou zajišťovat jak pořádek (údržbu zeleně atd.), tak zároveň, protože to budou zaměstnanci města, mohou signalizovat případné bezpečnostní problémy a narušování veřejného pořádku.

Mám velkou radost z toho, že na místa správců lokalit byly vybrány přímo osoby, které bydlí na sídlišti s místní znalostí a aniž by to byla podmínka výběru, tak se stalo to, že to jsou všichni Romové.

Ještě bych se vás ráda zeptala, jak ono „můžeme spolu“ zažíváte vy jako osoba?

Možná nejsilnější pocit ze společné práce s Romy je právě u asistentů prevence kriminality, já jsem stál u zrodu toho projektu a vždy mě těšily situace, kdy Romové, kterým nebyla dána šance na volném trhu práce, byli dlouhodobě nezaměstnaní, vystoupili z nějakého pomyslného stínu, začali pracovat pro obec a městkou policii, podíleli se na zlepšení vztahů ve své lokalitě, na zvýšení bezpečí, což velmi pozitivně ovlivnilo i obecně vztahy mezi minoritou a majoritou ve městě, protože veřejnost viděla, že za tím úspěchem, za zvýšeným pocitem bezpečí stojí jejich sousedé Romové.

A obzvláště velkou radost jsem měl z toho, když někteří Romové přestoupili z této projektové pozice, která byla časově omezená, do řad městské policie a stali se strážníky, jako třeba v Ostravě a Sokolově, nebo šli vlastní cestou a uplatnili se na volném trhu práce třeba v sociální oblasti.

V poslední době se ptám i na slova, která v běžné mluvě používáme a která nás podle vyjádření respondentů této rubriky spíše rozdělují. Jsou to slova jako Rom, nerom, Čech…. Co znamenají pro vás?

Pod pojmem Rom vidím definici národnostní menšiny tak, jak je v české legislativě, potom mnoho úspěšných lidí jak ve veřejné správě, tak v neziskovém sektoru, tak i v komerční sféře, potom převažující, určitě nadpoloviční cílovou skupinu našeho snažení – to znamená osoby, které se dosud nezdvihly z nějakého pomyslného dna a trápí je nezaměstnanost, zadlužení, špatný přístup ke zdravotní péči, vzdělávání apod. Bohužel vidím pod pojmem Rom také oběti násilí z nenávisti, případně xenofobních a rasistických ataků.

Jak vnímáte slovo Čech? Jaké má pro vás konotace?

Úplně nevím. Pro mě je to tak automatické, že se mi to těžko popisuje. Čech jako člověk, který bydlí na území České republiky, má české státní občanství, jsou to lidé chytří i ne tak nadaní, úspěšní, neúspěšní, mladí i staří, muži i ženy – neumím to nějakým způsobem uchopit.

A poslední otázka – kdybyste měl kouzelnou hůlku, co byste změnil?

Tak určitě v rovině soužití je to odstranění předsudků a stereotypů na obou stranách. Je to zvýšení míry tolerance a chuti poznávat jeden druhého a neuchylovat se k nějakým zobecňujícím postojům. A potom je to odstranění lhostejnosti a povzbuzení jak Romů tak neromů, samospráv v tom, že i když je problém a situace sebehorší, vždy je možné nějaké malé zlepšení udělat rychle a nevzdávat se vize na zlepšení situace ve větším měřítku.