romea - logo
1. června 2020 (pondělí)
svátek má Laura
Loading
rozšířené vyhledávaní

Renata Berkyová: Stále máme problém si připustit i romský holokaust

10.4.2020 11:56
Renata Berkyová (FOTO: Zbyněk Pecák)
Renata Berkyová (FOTO: Zbyněk Pecák)

Renata Berkyová vystudovala romistiku na Karlově Univerzitě v Praze. Pracuje v Pražském fóru pro romské dějiny při Ústavu pro soudobé dějiny. Je spoluautorkou dokumentárního filmu LETY (2019) k poválečné historii tzv. cikánského tábora v Letech u Písku a krátkého dokumentu Stíny romského holocaustu (2014). Dlouhodobě spolupracuje v mediální a vzdělávací oblasti s organizací ROMEA, o.p.s.,pravidelně píše komentáře a publicistické texty pro server Romea.cz a magazín Romano Voďi. Věnuje se také vlastní literární tvorbě.

Ve středu byl Mezinárodní den Romů (MDR). Pojďme si při té příležitosti znovu připomenout těžko zodpověditelnou otázku: kým Romové vlastně jsou, co je definuje? Liší se nějak jejich vnímání v jednotlivých koutech v globálním rámci?

Mám několik kamarádů, kteří vypadají na první pohled úplně jako Romové, jeden náš blízký rodinný přítel je skutečně "černý jak bota". Je to ovšem čistokrevný gádžo. Biologicky je Rom napůl – tatínka má romského, maminka je blondýna s modrýma očima. Vyrůstal ale v dětském domově, s romským prostředím nepřišel příliš do styku. Jeho jako Roma vůbec nevnímám. Paradox je, že od malička zažívá rasismus v nejrůznějších podobách. S tím souvisí i moje odpověď. Pro mě osobně je Rom jednak ten, kdo v romském prostředí vyrůstá a zároveň se jako Rom sám cítí. A ještě k tomu ho za "toho našeho" považuje i okolní prostředí.

Romské prostředí nicméně není jen jedno, ta jednotlivá se od sebe dost odlišují. Kdybychom to tedy vztáhli na celý svět, nejen na kulturu dejme tomu českých či česko-slovenských Romů, co by nám vyšlo?

Myslím, že těch měřítek je vícero, ani jeden z faktorů neobstojí sám o sobě. Měla by to být kombinace vícero faktorů: člověk by se měl jako Rom cítit, vyrůstat v romském prostředí a být považován za Roma i svým okolím. V širším měřítku jde pak i o sdílení společné historie týkající se romského národa.

Jak se od Londýnského kongresu v roce 1971 vyvíjelo vnímání romské identity? V jaké míře se od té doby Mezinárodní den Romů dodržoval a kdo byli jeho původní iniciátoři?

Chuť a snahy se organizovat nepřišly zničehonic, veřejné angažmá Romů tu bylo dávno předtím, v některých zemích už před druhou světovou válkou. My máme doklad například o tom, že v poválečném období, už v roce 1949, napsal jistý pan Šándor z Brna do prezidentské kanceláře se žádostí o možnost zastupování Romů na úrovni brněnských úřadů. A další dílčí snahy jednotlivců, které nakonec vyústily v založení Svazu Cikánů-Romů v roce 1968.

Co se týče kongresu, sešli se tam delegáti z celkem 14 zemí. Přijeli Romové z Německa, Španělska, Anglie a Francie a samozřejmě naši zástupci z bývalého Československa. Mezi lety 1945-1989 představovalo fungování Svazu Cikánů-Romů v podstatě jediné institucionální zastoupení. A bohužel netrvalo dlouho, pouze do roku 1973, kdy byl Svaz tehdy s už stovkami členů nedobrovolně rozpuštěn. Lidé, kteří se v něm angažovali, představovali tehdejší "aktivistické" jádro, z jejich řad pocházela i delegace, která vyjela do Londýna. Byla to tedy de facto tehdejší romská inteligence, jejíž velká část se rekrutovala z přeživších koncentračních táborů. Například slovenský Ján Cibuľa, významný lékař, který nedávno dostal vyznamenání od slovenské prezidentky Zuzany Čaputové. Anebo Tomáš Holomek, který dokončil studia na Právnické fakultě až po válce, během které se ukrýval v lesích před perzekucí. Pokud jde o vývoj ve vnímání identity, je dobře viditelný například na pojmenování Rom-Cikán. Během čtyřletého fungování Svazu na území Československa proniklo pojmenování "Rom" částečně i do lokálních institucí a organizací. Zrušení Svazu a normalizace znamenaly krok zpět a opětovný návrat termínu "cikán", respektive "občan cikánského původu". Další markantní změny směrem k emancipaci přišly až s rokem 1989.

Odkdy se slaví Mezinárodní den Romů v ČR? Jsou v jeho oslavách čeští Romové jednotní?

Reálně se podle mě začal slavit až v 90. letech, velké oslavy se konají až posledních dejme tomu deset let. Já osobně ani necítím, že by byl ten den dříve Romy vnímaný – a platí to i pro delegáty na původním sjezdu – ve smyslu, v jakém je vnímán dnes. Já osobně ho vnímám jako významný milník sebeurčení, neboli naše uznání jako svébytného národa s vlastním plnohodnotným jazykem, kulturou. Asi to ještě nezaznělo, ale právě na prvním kongresu se delegáti shodli na podobě vlajky, hymny i společném pojmenování Romové (všech subetnických skupin).

Tedy jako symbol romské emancipace. Právě proto by mě zajímalo, kde nastal zlom – slyšeli jsme, že se Mezinárodní den Romů výrazně slaví až posledních 10 let. Jak se to stalo?

Myslím, že to souvisí především s nástupem další romské generace mladých aktivistů, kteří si uvědomili, že tu tento den je a že představuje možnost obnovit romskou identitu a oslavit ji. Ten termín si nevybrali jako náhodný den v kalendáři – na způsob mezinárodních dnů vody či země – ale sáhli po symbolickém datu.

Renata Berkyová (FOTO: Zbyněk Pecák)
Renata Berkyová (FOTO: Zbyněk Pecák)

Romové patří mezi unikátní národy bez vlastního státu. Lze najít v historii snahy a vize o hraniční vymezení, o vytvoření romského státu? Přiblížíš je?

Vím pouze o jednotlivcích, kteří by něco takového považovali za dobrý nápad, žádné podobné iniciativy nebo aktivity, které by se toho pokoušely docílit, nicméně neznám. Naopak se často setkávám s oponenty takových názorů, kteří se ptají: proč bychom měli mít vlastní stát? Narodili jsme se tu, cítíme se tu doma a zároveň s tím chceme být uznaní jako právoplatní romští občané České republiky. Myslím, že tendence k národoveckým náladám vzniká v momentech, kdy dochází ke střetům s nějakou druhou kulturou. Volání po samostatném romském státu tedy většinou pochází od lidí, kteří velmi silně pociťují rasismus či nenávist a striktní dělení na Romy a Neromy.

Existuje povědomí o Mezinárodním dni Romů i mezi chudšími Romy například z ghett? Mluví s nimi o tom někdo?

Těžko říct. Vzpomínám si, že v několik let starém dokumentárním filmu Tomáše Kratochvíla Gádžo, který byl točen v ústeckých Předlicích, je postava otce, kterého režisér pozve na oslavu Roma Pride, což je jistá odnož svátku MDR. Ten tatínek reaguje mně velmi srozumitelným způsobem: ptá se, co má vlastně slavit. Že jsme Romové? No a co? Někteří Romové z ghett se ale na oslavy Mezinárodního nde Romů přeci jen dostanou, většinou je to ale v rámci nějaké výjezdní akce organizované zvenčí. Že by se rodina z ghetta samostatně rozhodla se vypravit na oslavu, bude myslím spíš výjimka.

Není to tedy tak, že by si 8. dubna Romové připíjeli nebo třeba pověsili romskou vlajku?

To spíš ne. Já obecně vnímám trochu divně i povstávání při romské hymně. Pořád je to pro mě romská písnička a u těch jsem zvyklá zpívat, tancovat, anebo plakat. Povstávat u romské hymny mi v určitém smyslu připadá trochu "gádžovské", ale pochopitelné. Snaha "vyrovnat se" ve svém statusu národa ostatním národům a obecně uznaným zvyklostem je silná - Romové byli po mnoho let jako národnostní menšina utlačovaní. To, co mně osobně na MDR vlastně není blízké, je fakt, že jde o "den Romů", tedy podobně jako kdyby se slavil třeba "den Čechů". Možná je to jen hloupá zkratka, ale mně tam chybí nějaký přívlastek ve smyslu "den romské emancipace" či "den uznání Romů". Dává mi to mnohem větší smysl i v tom ohledu, že to samo o sobě vytváří nějakou představu o tom, jak ho vlastně slavit a co si připomínat.

Setkala ses někdy se snahou informovat o MDR třeba v rámci běžných školních osnov či výukových materiálů? Tedy s edukací směrem ke "gádžům"?

Podle mě máme zatím dost práce prosadit jen to, abychom u nás mluvili o romském holokaustu. Natož o MDR a tím pádem i o emancipačně-politických snahách Romů nebo vůbec o dějinách Romů v širším kontextu dějin. K tomu myslím povede ještě dlouhá cesta. Na nic podobného jsem tedy bohužel zatím nenarazila.

Mezi Romy jsou i různé podskupiny, například tzv. vlašská, sintská a další. Platí MDR napříč všemi? Nebo "patří" dominantně jedné?

Asi bych to neurčovala podle skupin, ale podle jednotlivců. Ve všech skupinách znám ty, co slaví, i ty, co ne. Vzhledem k tomu, že nejvíce otevřená k většinovému světu je nejspíš skupina tzv. "Rumungrů", je ten svátek nicméně asi přece jen nejvíc "jejich", respektive se jeho oslavy odehrávají v jejich režii.

Pokud jde o mě, na MDR má svátek jedna z mých dcer, takže oslava každopádně byla. A všem Romům bych ráda popřála but bas taj sastipe!

Publikováno na serveru HateFree.cz

Adéla Gálová, HateFree.cz
Přečteno: 710x
 

Kam dál:

Štítky:  

Mezinárodní den Romů, Romové, Historie, Rozhovory



HLAVNÍ ZPRÁVY

Michal Gábor (FOTO: Archiv)

„U maturity jsem selhal. Se školou jsem chtěl skončit. Nakonec jsem našel motivaci,” říká romský stipendista

28.5.2020 16:20
„Jednou se ve třídě někomu něco ztratilo, nevím už, jestli šlo o peněženku, telefon nebo o jinou cennost. Učitelka řekla, že se všem žákům prohledají tašky. Jedno z dětí ukázalo na mě: „To určitě ukradl ten cigán“. Otevřel jsem tašku – a peněženka tam byla! Někdo mi ji tam podstrčil. Byla to hrozná situace, jak tohle máte vysvětlit?“ vypráví dvacetiletý Michal Gábor, mladý romský student druhého ročníku Fyzické geografie a geoekologie na Ostravské univerzitě, s jakými překážkami se musel na počátku své cesty za vzděláním potýkat.
 celý článek

Marek Horváth, jeden z organizátorů benefičního koncertu na podporu stipendia Václava Havla. (FOTO: Anglické gymnázium v Praze, Ivan Bárta)

videoMarek Horváth v Desetiminutovce plus ROMEA TV: Vzdělání je pro mě zásadní věc

27.5.2020 12:42
Dalším hostem naší Desetiminutovky je Marek Horváth, absolvent Anglického gymnázia v Praze. Na soukromé škole mohl studovat také díky stipendiu Václava Havla. V současné době pracuje v Agentuře pro sociální začleňování, baví ho historie, poznávání nových kultur a náboženství. Proč se Marek rozhodl pro Anglické gymnázium? Jaké je studium na Prague Collage? Jakou podporu může gymnázium nabídnout a jak? Co Marka motivuje ke studiu? To vše v Desetiminutovce Richarda Samka na ROMEA TV.
 celý článek

Vepřín v místě bývalého koncentračního tábora v Letech u Písku (FOTO: Muzeum romské kultury)

O podobě památníku romského holokaustu v Letech je rozhodnuto. Porota vítěze vybrala ze sedmi finalistů, veřejnosti ho představí 9. června

28.5.2020 9:27
O podobě památníku romského holokaustu v Letech u Písku je rozhodnuto. Zástupci Muzea romské kultury v Brně, které chce památník postavit, veřejnosti představí vítězný návrh v úterý 9. června v Nosticově paláci v Praze. Porota vítěze vybrala ze sedmi finalistů. Muzeum chce památník otevřít v roce 2023.
 celý článek

 
www.iROZHLAS.cz

Další články z rubriky







..
romea - logo