romea - logo
26. září 2018 (středa)
svátek má Andrea
Loading
rozšířené vyhledávaní

Růžena Ďorďová během vzpomínky na oběti holocaustu v Senátu: Přestaňme mezi sebou bojovat. Snažme se se domluvit a spolupracovat

27.1.2018 23:07
Růžena Ďorďová během projevu v Senátu Parlamentu ČR, kde proběhlo 26. 1. 2018 vzpomínkové setkání u příležitosti Dne památky obětí holocaustu a předcházení zločinům proti lidskosti. (FOTO: www.senat.cz)
Růžena Ďorďová během projevu v Senátu Parlamentu ČR, kde proběhlo 26. 1. 2018 vzpomínkové setkání u příležitosti Dne památky obětí holocaustu a předcházení zločinům proti lidskosti. (FOTO: www.senat.cz)

Federace židovských obcí v České republice a Nadační fond obětem holocaustu uspořádali pod záštitou předsedy Senátu Milana Štěcha letos již po jedenácté vzpomínkové setkání u příležitosti Dne památky obětí holocaustu a předcházení zločinům proti lidskosti, na kterém kromě dalších vystoupila i Růžena Ďorďová. Připomněla příběh svého strýce, který bojoval během druhé světové války v několika armádách a boj o odstranění prasečí farmy v Letech u Písku. Zpravodajský server Romea.cz zveřejňuje její projev v plném znění.

Projev Růženy Ďorďové v Senátu ČR, 26. ledna 2018

Můj strýc se jmenoval Imrich Horváthh a bojoval během druhé světové války v několika armádách. Žil u Košic a proto musel narukovat do pomocných jednotek maďarské armády a byl zajat sovětskou armádou. V Buzuluku se v prosinci 1943 přidal ke Svobodově Československé armádě. Zúčastnil se bojů o Dukelský průsmyk. Během Slovenského národního povstání byl zraněn, padl do německého zajetí a byl převezen do zajateckého tábora v Německu. Těsně před příchodem americké armády byli zajatci osvobozeni, načež se strýc připojil k americkým vojákům a dostal se s nimi až do Plzně. Za svoje zásluhy dostal několik vyznamenání.

O tom jsem celý život věděla, ale nikde se o něm nepsalo. Až nyní jsem se dozvěděla z archivních dokumentů, jak to bylo přesně. Takových lidí bylo ale mnohem víc, mnoho Romů bojovalo za druhé světové války proti nacistům. Bohužel veřejnost o nich skoro nic neví.

Často se mi zdálo, že můj strýc bojoval za Československo zbytečně. Pomáhal Československo osvobodit, aby v něm lidé byli svobodní. Vojáci, kteří osvobozovali Evropu, věřili, že bojují za lepší společnost, která už nebude ponižovat lidi jiné barvy pleti, kultury nebo vyznání. Jak je možné, že s tím po víc jak 70 letech stále bojujeme? Mám pocit, že vlastně válka neskončila. Vlastně v nás stále pokračuje. Stále proti sobě bojujeme – v politice, ve veřejném životě i jednotlivci mezi sebou.

V koncentračním táboře Lety u Písku, kde za strašlivých podmínek umírali naší lidé za války, náš stát vybudoval před čtyřiceti lety velkovýkrmnu prasat. Aktivisté, kteří dvacet let proti jeho provozu bojovali, vidí výsledek své práce a boje až teď. Výkup vepřína ze strany státu je velkou poctou nám Romům. Česká společnost tím udělala velký krok kupředu. Teď snad přijde doba, kdy se pohnou ledy a lidé uznají, že všichni máme stejnou hodnotu.

Teď konečně lidé, kteří zůstali a zemřeli v Letech, mohou vzhlédnout k nebesům, protože tímto krokem vyšla pravda najevo. Je vidět, že aktivisté, kteří bojovali za zbourání vepřína, nejen Romové, ale i Češi, mladí i staří lidé, ukazují dalším, že je potřeba bojovat proti nesnášenlivosti a netoleranci mezi lidmi a mohou své dosáhnout.

Co mně osud mého strýce a příběh letských obětí říká? Přestaňme mezi sebou bojovat. Snažme se se domluvit a spolupracovat. Ani boj za zbourání vepřína nedělal jeden člověk, ale připojilo se k němu mnoho lidí i organizací. Úspěch boje o důstojnost v Letech u Písku může mít význam pro všechny jenom tehdy, když budeme jeden druhému naslouchat a přidáme všichni ruce k dílu.

Člověk se neskloní jen jednou, ale musí se sklánět několikrát po celé generace. Občas se ale něco povede. Nejlepším příkladem toho může být důstojný památník obětem nacismu v Letech u Písku.

Růžena Ďorďová
Přečteno: 1812x

Nepřehlédněte:

Kam dál:

Štítky:  

Projev, Holocaust, Senát, shromáždění, Lety u Písku, Nenávist



HLAVNÍ ZPRÁVY

--ilustrační foto--

Zemřela Eva Davidová, etnografka s velkým srdcem, které patřilo Romům

25.9.2018 9:39
V pátek 21. září zemřela ve věku 85 let Eva Davidová, etnografka, socioložka, historička umění a také fotografka, která se od poloviny 50. let systematicky věnovala studiu způsobu života a kultury Romů v Čechách, na Moravě a na Slovensku. Poslední rozloučení proběhne pouze v úzkém rodinném kruhu.
 celý článek

Vsrazi Tibora Danihela u soudu. Obžalovaný Milan Brat vypovídá 22. 6. 1998 před táborskou pobočkou Krajského soudu v Českých Budějovicích, kde se z rozhodnutí Nejvyššího soudu znovu projednává smrt sedmnáctiletého Roma Tibora Danihela, který 24. září 1993 utonul v řece Otavě v Písku po útoku skupiny rasistů. (FOTO: ČTK)

Před 25 lety zavraždili rasisté Tibora Danihela. Po soudních tahanicích byla potrestána jen trojice útočníků z osmnácti

24.9.2018 20:47
Píseckému Romovi Tiboru Danihelovi bylo teprve 17 let, když ho 24. září 1993 skupina neonacistů nahnala do řeky Otavy, v níž utonul. Následné soudní líčení s viníky prošlo řadou peripetií od zproštění viny u takřka všech obžalovaných až k vynesení nepodmíněných trestů nad trojicí účastníků. Smrt Tibora Danihela dodnes zůstává jedním z nejznámějších případů rasově motivovaného násilí v Česku.
 celý článek

Ivan Bartoš, předseda Pirátské strany (FOTO: Pirátská strana)

Ivan Bartoš: Být proti fašismu a rasismu je přeci normální

24.9.2018 20:16
Je to už trochu nuda, nemyslíte? Jako pokaždé před volbami se i letos ve zvýšené míře objevují mé “senzační” fotky s vlajkou Antifašistické akce a v merchi Good Night White Pride, jako kdyby snad být proti rasismu a rasové nadřazenosti bylo něco špatného.
 celý článek

Další články z rubriky







..
romea - logo