V sobotu 10. Května proběhl u památníku, který vznikl vedle vepřína v
Letech u Písku, pietní akt, na kterém promluvil premiér Bohuslav
Sobotka. Ze slov, která pronesl, vyplynulo, že ani jeho vláda nenajde
peníze na přesun vepřína, který zčásti stojí na místě koncentračního
tábora pro Romy.
Mnoho nechybělo a nevěděli bychom ani, že
na bídných podmínkách v táboře se podíleli čeští dozorci. Zřejmě není
náhoda, že zapomenutou historii připomněli v devadesátých letech dva
cizinci, americký básník Paul Polansky a německý novinář Markus Pape.
Dodnes se jistě najde řada lidí, kteří některé aspekty české historie
neznají.
A jaký je důvod, proč místo, které by mělo důstojným
způsobem připomínat naši společnou historii a bolavé svědomí českého
národa, musí být zneuctěno velkovýkrmnou vepřů? Řešení by prý bylo
drahé, peněz je málo a Bohuslav Sobotka je raději věnuje na vzdělávání
romských dětí a zlepšování sociálních podmínek v sociálně vyloučených
lokalitách.
Kdyby se jeho slibům dalo věřit, jevilo by se to
jako bohulibý záměr. Vzdělání je skutečně důležité, jak ukazuje příklad
afroamerického hnutí za lidská práva. Nicméně premiér zapomíná na
důležitý aspekt současné situace.
Vzdělávat se většinou chtějí jen
lidé, kteří vidí ve vzdělání nějaký smysl. Pokud děti vidí, že jejich
rodiče pracují pouze v nekvalifikovaných nestálých zaměstnáních, a to i
v případě, že nějaké vzdělání mají, jen těžko se budou učit. Cítí-li
navíc, že je to i proto, že žijí ve společnosti, která je většinově
nepřijímá, budou motivované o to méně.
Postavit se čelem k
vlastní historii je první krok, který by měla česká společnost,
respektive její vláda, udělat. Byla by to také součást vzdělávání,
tentokrát nikoli výhradně „romského“.
Článek vyšel na serveru Deník referendum.cz.
