Koalice Společně do školy se připojuje k článku Anny Šabatové

Koalice Společně do školy se připojuje k článku Anny Šabatové „Do české školy nejlépe společně“, který napsala pro šesté číslo letošního ročníku časopisu Romano hangos jako reakci na úvahu poslankyně za ČSSD Milady Emmerové „ „Zvláštní“ školy: k čemu nás přivedl rozsudek ze Štrasburku“ ( úvaha vyšla ve 4.čísle tamtéž).

Podle Anny Šabatové vykazuje text MUDr. Emmerové věcné neznalosti, obsahuje naivní úvahy, ale i nebezpečné předsudky. Docentka Emmerová podle autorky ignoruje poznatky mezinárodních výzkumů i příklady dobré praxe na úrovni systémů i jednotlivých škol (včetně českých), které již více než deset let přesvědčivě ukazují, že vzdělávání může být společné i velice efektivní zároveň, a že nejúspěšnějšími systémy jsou dokonce právě ty, které rozdělení populace podle výkonu oddalují do co nejpozdějšího věku, například po šestnáctém roce věku. Milada Emmerová reprodukuje některá ideová východiska části laické i odborné veřejnosti, která se úporně brání opatřením, jež by odstranila diskriminaci romských dětí v přístupu ke vzdělávání. Otevřeně přitakává zařazování romských dětí do základních škol praktických.

Nepřímou diskriminaci v přístupu ke vzdělávání z důvodu etnické příslušnosti, které se dopouštějí orgány zapojené do rozhodování o zařazení žáků do speciálního vzdělávání, potvrdil i výzkum etnického složení žáků bývalých zvláštních škol veřejného ochránce práv. Podle jeho výsledků, zveřejněných 6.6.2012, tvoří romské děti 32% žáků základních škol praktických. Podíl romské populace se přitom v České republice pohybuje v rozmezí 1,4 – 2,8 % obyvatel.

Koalice Společně do školy považuje tuto situaci za alarmující. Jejím hlavním cílem je podpora inkluzivního vzdělávání, přičemž se v jeho rámci specificky zabývá právě problematikou romských dětí. Situaci, ve které 32% romských dětí navštěvuje školy pro lehce mentálně postižené, pokládá koalice za zcela neúměrnou.

Postoj paní poslankyně Emmerové není bohužel ničím ojedinělým – s podobnými názory podporujícími zachování praxe segregovaného školství se koalice velmi často setkávala i během cyklu kulatých stolů na téma inkluzivního vzdělávání, které pořádala v první polovině letošního roku ve čtyřech krajích ČR. Zneklidňující je především skutečnost, že tyto postoje mnohdy zastávají ředitelé a pedagogové, tedy odborníci, kteří s romskými dětmi každodenně pracují.

Okolo inkluzivního vzdělávání panuje mnoho, někdy účelově udržovaných, mýtů, které je potřeba uvádět na správnou míru. Principem „inkluze“ je snaha vyjít ve škole vstříc všem dětem a každému z nich nabídnout takové podmínky, aby mohlo co nejvíce rozvinout svůj vzdělanostní potenciál. Je potřeba si uvědomovat, že z inkluzivního vzdělávání profituje každé dítě, nejen děti s jakýmkoliv typem znevýhodnění.

Zanedbatelné nejsou ani ekonomické důsledky diskriminační praxe romských dětí v českém vzdělávacím systému – už v roce 2008 přinesla analýza Světové banky zjištění, že nižší uplatnění sociálně vyloučených Romů na pracovním trhu působí státnímu rozpočtu roční ztrátu ve výši nejméně 16 miliard korun. K hlavním příčinám přitom patří právě diskriminace ve vzdělávání.

S mýty okolo inkluzivního vzdělávání je třeba efektivně bojovat, ruku v ruce s podporou škol, které o inkluzivní vzdělávání stojí, ať již mají v tomto směru zkušenosti nebo by chtěly začít, ale často přesně nevědí, jak na to. Členové koalice Společně do školy mají k dispozici řadu příkladů dobré praxe a realizovaných projektů, ať už jde například o Step by Step ČR či IQ Roma Servis a jejich projekty včasné péče, Ligu lidských práv a její projekt Férová škola, Slovo 21, o. s. a jeho projekt na podporu romských žáků a studentů v dalším vzdělávání nebo O.s.Romodrom, současného koordinátora koalice, který pracuje i v dalších projektech, například Romodrom pro vzdělání nebo oblasti včasné a rané péče

Obecnějším záměrem koalice, jejíž členské organizace realizují vzdělávací projekty, výzkumy a analýzy, je přispět k desegregaci českého vzdělávacího systému postupným odstraňováním administrativních překážek v procesu inkluzivního vzdělávání s dopadem na znevýhodněné děti, a napomoci tak uplatnění principu rovných příležitostí pro všechny děti bez ohledu na jejich barvu pleti, původ či společenské postavení.