Tomáš Ščuka: Silné a slabé stránky bruselské demonstrace Romů

Dne 8. 7. 2019 proběhla v Bruselu plánovaná demonstrace Romů žijících v Evropě. Hlavním organizátorem akce byl Štefan Pongo (český Rom žijící ve Velké Británii). Ten již dříve přišel s on-line fotokampaní Romů na sociálních sítích reagující na stereotypizující výroky prezidenta Miloše Zemana na adresu Romů, který na podzim 2018 několikrát veřejně o Romech prohlásil, že valná většina z nich nepracuje a pobírá sociální dávky. Sdílené fotky Romů z jejich zaměstnání na sociálních sítích byly pro tento veřejný anticiganismus z nejvyšších pater české politiky velmi vkusnou obranou Romů.  Snad jen škoda, že myšlenka neměla hlubší koncept k oslovení co nejvíce lidí k participaci na fotokampani, pro veřejné zpochybnění Zemanovy vymyšlené statistiky o nezaměstnaných Romech.

Ale zpět k nedávno proběhlé demonstraci Romů. Na sociálních sítích se informace o plánované demonstraci objevovala v posledních měsících velmi často. Hlavní organizátoři pravidelně vysílali živě a informovali širokou romskou veřejnosti.

Cílem bylo uspořádat protest Romů žijících v Evropě, a upozornit tak evropské instituce a politiky na neefektivní využívání finančních prostředků čerpaných právě na integraci Romů v jednotlivých členských státech.

Za sebe osobně musím opět přiznat, že tato myšlenka, vzhledem ke společenské situaci, v níž Romové v Evropě žijí, je na místě a nabádá k hlubokému zamyšlení. Avšak postupem času, kdy jsem měl možnost sledovat některé příspěvky na sociálních sítích, přicházely i jisté (dnes už oprávněné) obavy.

Předně jsem se sám sebe opakovaně ptal, zda jsou jasně vytyčeny důvody k demonstraci před Evropským parlamentem. Velmi konkrétní, jasná zpráva pro evropské instituce a politiky, proč jsme tady, co se nám nelíbí, co navrhujeme (přizpůsobená všem místním kontextům, kde Romové žijí).

Obdobně jsem se zamýšlel i nad samotnou účastí. Jde o demonstraci českých Romů žijících v České republice a v Anglii nebo jde skutečně o demonstraci Romů žijících v Evropě?

Podle kvalifikovaných odhadů žije v Evropské unii cca 12 milionů Romů. Protest v Bruselu (hlavním městě Evropy) si dle mého soudu zasloužil jistou úroveň prezentace Romů jako jedné z největších národnostních menšin v Evropské unii. Domnívám se, že organizátoři tento mezinárodní rozměr podcenili a uskutečnili protest Romů na úrovni Prahy, Bratislavy či Bukurešti.

Plně chápu, že někteří z Vás mě nyní mohou vnímat jako kritika, který není schopen ocenit krok jedince či skupiny lidí pro lepší budoucnost naší komunity. Mé dosavadní zkušenosti mě však naučily pochopit, jak velký význam má právě schopnost sebekritiky. Mám také pocit, že v našich řadách tato vlastnost velmi chybí!

Oceňuji a vítám jakékoliv aktivity, které přicházejí od nás, od Romů. Jen je škoda, že se stále škatulkujeme a vytváříme si kolem sebe jen určitý omezený okruh osob, s nimiž na nějaké myšlence, nápadu, projektu spolupracujeme. Právě a jen pro tento nekolektivní přístup nejsme schopni realizovat potřebné společenské změny nás Romů v míře zaručující skutečný posun věcí!

Psáno pro časopis Romano Hangos.