romea - logo
17. srpna 2018 (pátek)
svátek má Petra
Loading
rozšířené vyhledávaní

Olga Fečová: V 60 udělala řidičák, v 65 odmaturovala. Je idolem mnohých Romů

18.7.2018 0:25
Olga Fečová (Foto: Lukáš Houdek)
Olga Fečová (Foto: Lukáš Houdek)

Olga Fečová se narodila za války do silných romských rodů na východním Slovensku. Tam zažila tradiční život, ze kterého čerpá dodnes, přestože se rodina po válce přestěhovala do Prahy za prací. Pochází ze vzdělané muzikantské rodiny, hudba i škola byla tedy v jejím životě všudypřítomná.

Ona sama ale v mládí dokončila jen základní vzdělání, chtěla především pečovat o blaho svých blízkých, zatímco oni sami studovali nebo se věnovali kariéře.

„Já jsem se vždycky vlastně starala o ostatní a na sebe jsem furt neměla čas,” říká. Když odrostly i její děti, rozhodla se to změnit. „V šedesáti jsem si pak řekla: ,Holka, už bys sis mohla taky udělat čas na sebe.` A udělala jsem si řidičák,” směje se a s ironií dodává, že nyní funguje v systému pětiletek. V 65 letech složila maturitu, v 70 se naučila na housle a v 75 letech začala malovat.

 „V šedesáti jsem si pak řekla: ,Holka, už bys sis mohla taky udělat čas na sebe.` A udělala jsem si řidičák.”

Vedle celoživotní práce v továrnách a úklidu se však spolu s celou svou rodinou věnovala dětem. I přesto, že měla jen základní vzdělání, si dodělala pedagogické minimum a působila dlouhá léta jako asistentka pedagoga. S manželem, slavným hudebníkem Josefem Fečem, pak provozovali několik dětských souborů, například v Neratovicích nebo Krupce, kde se snažili dětem nabídnout smysluplnou perspektivu. Pokračuje i po jeho nedávné smrti, za pomoci dcer i vnoučat.

Dále neúnavně jezdí po Česku a pracuje s dětmi, je také jednou z vůdčích osobností romské feministické sítě Manushe. Dnes se spolu s dcerami věnuje dočasnému pěstounství, kdy po jeden rok připravují odložené novorozence pro adopci. Během posledního roku utrpěla řadu úrazů, z nichž se jen pomalu zotavuje. Elán ani plány ji však neopouštějí. „Já jsem za dětma jezdila i v krunýři,” směje se. Za své celoživotní nasazení a kulturní přínos jí bylo vloni uděleno prestižní ocenění Roma Spirit.

Šestasedmdesátiletá Olga Fečová, za svobodna Demeterová, pochází z významných romských rodů z východního Slovenska. Narodila se v Kochanovcích nedaleko Humeného. Zdůrazňuje, že v rodině jejího otce bylo vždy velmi důležité vzdělání, přestože pak často velmi tvrdě dřeli, nejčastěji v tradičních romských profesích.

„Naše osada měla asi dvacet třicet domků a každý měl nějaké to své řemeslo. Navíc byli muzikanti. Přes týden chodili do práce, přišel pátek a to se chodilo hrát,” vypráví. Babička paní Fečové z maminčiny strany byla z Podkarpatské Rusi a byla dcerou takzvaného grófa. Patřila jí celá vesnice. Měla velký dům a snad všichni lidé ze vsi pracovali na jejím hospodářství. Prarodiče měli dvě děti. Vedle matky paní Olgy ještě syna, který byl studovaný v cizině a ovládal několik jazyků. Vzdělaný byl i otec Olgy Fečové, což se promítlo také do následné životní dráhy rodiny. Jemu samotnému šla velmi dobře matematika, udělal si vyšší vzdělání a měl odjet studovat z východního Slovenska do Prahy. Babička paní Fečové ho však nepustila, měla o něj strach. „Tehdy to byla hrozná dálka,” říká.

„Naše osada měla asi dvacet třicet domků a každý měl nějaké to své řemeslo. Navíc byli muzikanti. Přes týden chodili do práce, přišel pátek a to se chodilo hrát.”

Český sen

Olga Fečová vyrůstala podle svých slov v tradičním romském prostředí plném řemesel. Chodila do kovárny, s babičkou chodila sbírat bylinky.

„Večer se vytáhly nástroje a hrálo se venku u ohně. A u nás hrály i ženy,” vzpomíná a dodává, že tehdy bylo běžné, že všichni pracovali. Po válce byli podle ní Romové nadšení a do Čech za prací se vyloženě hrnuli. Takhle se ve svých pěti letech vydala za novým životem i ona se svými rodiči a sourozenci. „Ne proto, že bychom se na Slovensku neuživili, ale moji rodiče se brali tím způsobem, že s tím ani jedna z rodin nesouhlasila,” vysvětluje pravé důvody odchodu.

Demeterovi tak na konci 40. let přijeli vlakem na tehdejší Wilsonovo nádraží, kde se jich ujali k tomu určení pracovníci a přidělili jim byt.

„Nás ubytovali v pavlačovém domu Na Františku, kde bydleli další Romové. Jiní bydleli v Holešovicích, další v Libni,” vypráví. „Pro Romy byla Praha v té době Amerika. Sice tu byla po válce bída, ale bylo tu bydlení a práce. Lidi byli nadšení, pracovali a chtěli se postavit na vlastní nohy,” říká. Nově příchozí pak společně chodili v centru Prahy do Kozí ulice na kurzy češtiny. A postupně se tak seznamovali s ostatními Romy, kteří podobně jako oni v Praze začínali. Přátelili se, jezdili společně na výlety. A také se zformovala kapela, která mimo jiné vystupovala ve slavném propagandistickém filmu minulého režimu Můj přítel Fabián. „Na cimbál tam hraje můj táta,” zmiňuje paní Fečová. Tatínek Olgy Fečové měl trafiku v centru Prahy, o volnu navíc doučoval matematiku, maminka zapalovala a zhasínala pouliční plynové lampy. „Bylo to krásné. Ráno jsme brzo vstávali a chodili jsme zhasínat. Byla na to taková dlouhá tyč. My jsme měli na starost například Karlův most,” vzpomíná.

Hudba neustále naplňovala také domácnost Demeterových. Snad každý den se u nich po práci scházeli různí Romové a společně nacvičovali společná vystoupení. Tím ale zájem o kulturu nekončil. „Náš táta měl strašně rád básně a pořád nám něco předčítal,” popisuje.

Čas  na sebe

„Já jsem se vždycky vlastně starala o ostatní a na sebe jsem furt neměla čas,” vystihuje Olga Fečová svou podstatu, která se projevila už v pubertě, kdy namísto studia zůstala doma, aby pečovala o domácnost i své mladší sourozence. Pak se vdala za slavného muzikanta a skladatele Josefa Feča, přišly děti. „Všichni kolem mě jsou vystudovaní, ale já jsem měla jen základku,” pokyvuje hlavou. „V šedesáti jsem si pak řekla: ,Holka, už bys sis mohla taky udělat čas na sebe.` A udělala jsem si řidičák,” směje se. V té době pracovala ve škole v Nuslích jako asistentka pedagoga. Přestože měla základní vzdělání, udělala si pedagogické minimum, aby tu práci mohla vykonávat. Protože vždy ráda pracovala s dětmi, a považovala jejich vzdělávání za zásadní, snažila se zapojit, kde se dalo.

„Pak si říkám: ,Holka drahá, dělej se sebou něco.` A pustila jsem se do studia a po letech i maturity,” vypráví. Jak přiznává, měla to v té době velmi těžké, protože vedle dvou zaměstnání a dálkového studia rekonstruovala dům a do toho náhle vážně onemocněl její manžel. „Vždycky jsem se ale těšila, až bude pátek a já zase pojedu do školy. Bavilo mě to,” shrnuje. Odmaturovala v 65 letech.

„Jedu v takových pětiletkách,” usmívá se. Naráží na skutečnost, že v 70 letech začala hrát na housle. „Říkala jsem si, že mám celou rodinu muzikantskou, a sama jsem úplný antitalent. A tak jsem si dala slib, že si aspoň jednu skladbu se svou rodinou zahraju,” říká. „Uprosila jsem manžela, který při mém hraní hrozně trpěl a dával hlavu pod peřinu, aby mě to naučil,” vypráví. A o svých 75. narozeninách pak pro ni speciálně napsanou skladbu spolu s kapelou před dvěma stovkami diváků v Divadle v Korunní zahrála. Vloni, po uplynutí další pětiletky, se Olga Fečová dala do malování. Uskutečnila už několik výstav, jedna z jejích maleb je ve sbírkách Muzea romské kultury v Brně. Ve své tvorbě se věnuje zejména zachycování romantického pohledu na dřívější způsob života Romů.

Za svůj život ale vystřídala řadu dělnických profesí. „Za komunismu jsem dělala v továrně. Než přišly děti, dělala jsem v Rudém právu, kde jsem osazovala mašiny. Byly to šestikilové role. Bavilo mě to. Mě bavily všechny práce,” říká. Po mateřské se rozhodla jít do úklidu, aby měla na dcery a jejich výchovu čas. Nastoupila tedy k OPBH. „A mezitím jsem dělala asistentku pedagoga,” dodává.

Děti, všude samé děti

Dalo by se říct, že stejně jako manžel Josef zasvětil svůj život hudbě, Olga ho věnovala zejména romským dětem. V roce 1996 založili s manželem dětský soubor Čhavorikaňi Luma v Neratovicích, který sestával z asi šedesáti dětí. Soubor jezdil po celém Česku po koncertech a představeních. Do jeho činnosti se zapojila také celá rodina Fečových, včetně obou dcer paní Olgy. Funguje dodnes. „Dnes mají ty naše děti už své děti a chodí do souboru společně. Vloni jsme měli dvacetileté výročí,” uvádí.

Olga Fečová říká, že s manželem vždy chodili tam, kde bylo potřeba. Proto před 7 lety odešli z Neratovic a nastěhovali se do severočeské Krupky, kde žije početná romská komunita. I tam začali dělat s dětmi - opět zejména taneční a hudební produkci. „Já sama jsem tam jezdila ty děti z Berouna učit,” říká Ludmila Fečová, dcera paní Olgy. „Bylo tam moc pěkné, že nám do souboru chodily jak děti podnikatelů, tak ty z nejchudších rodin. A ty rozdíly se tam stíraly. Zejména při vystoupení, kdy měly všechny jednotné oblečení,” doplňuje.

„Měli jsme to tam dobře rozjeté, ale manžel bohužel před dvěma roky zemřel,” říká paní Olga posmutněle. A tím její aktivní angažmá v Krupce skončilo, jelikož s sebou neslo velmi bolestivé vzpomínky. „Tehdy jsme dělali velké zkoušky, já sama jsem jezdila do Krupky děti učit, na velké společné vystoupení o Vánocích,” vzpomíná Ludmila. „A nám tam taťka zemřel při zvukové zkoušce, patnáct minut před představením. Takže se to už neuskutečnilo. Ani potom,” vysvětluje.

Josef Fečo byl jedním z nejslavnějších romských hudebníků a skladatelů u nás. Na konci 60. let založil populární romskou kytarovou kapelu Roma Star, se kterou natočil desku. Psal také básně, povídky, eseje nebo operety a divadelní hry, které často následně nacvičoval s romskými dětmi pod vedením své rodiny. „My v tom žijeme celý život. U nás byly nějaké hudební zkoušky pořád,” směje se Ludmila, která hraje na housle, klavír, kytaru i saxofon. „Takže různí chlapi chodili do práce a z práce přišli rovnou k nám,” dodává. „Mně bylo 13, těm chlapům 50 nebo 60 a my jsme každý den několik hodin cvičili. Táta zavelel a bylo,” vzpomíná. Vyzdvihuje také ale úlohu matky Olgy. „Taťka byl hrozně nadaný a talentovaný, ale kdyby neměl mamku, která byla jeho organizační složka, tak by to nezvládl. On měl svůj svět. To praktické jsme řešili my. Taťka něco napsal, já jsem to hudebně uchopila, synovec k tomu udělal aranž, mamka navrhla kostýmy, se sestrou jsme udělali sbory a najednou to bylo,” vysvětluje. S ironií a nadhledem mluví o svém vztahu s manželem také Olga. „Na prvním místě byly housle a dlouho byly housle. Pak jsem byla já a pak děti,” dává se do smíchu a dodává, že děti miloval, ale běžně vedle dvou zaměstnání v továrnách, zkoušení a hraní po interhotelech neměl čas. „To vždycky přišel tak ve dvě nebo ve tři ráno a v šest už šel zase do práce,” vysvětluje.

Nezastavitelná

Paní Fečová nyní pomáhá svým dvěma dcerám s dočasným pěstounstvím. „Ony se narodí, my si je přivezeme z porodnice, pak je rozmazlíme a milujeme je,” usmívá se, zatímco pomrkává po jednom ze svěřených batolat. „Pak se jim snažíme najít dobrou rodinu a zatím se to podařilo,” pokračuje. Dítě mohou mít v péči maximálně rok a paní Fečová přiznává, že je vždy po uplynutí několika měsíců spolu s dcerami ve stresu, aby se vhodnou rodinu podařilo najít. „Když se to povede, jsme strašně šťastní,” dodává. „Jsme s nimi nadále v kontaktu a navštěvujeme se.” Takto už připravili pro adopci asi 6 dětí. „My vždycky ale stejně tak brečíme. Celá rodina, a to je nás dost,” přiznává.

Středobodem jejího života však nejsou jen děti. Je také jednou z vůdčích osobností romské feministické sítě Manushe, která pod pražskou organizací Slovo 21 funguje už několik let. Právě v Krupce, kde aktuálně žije, vytvořila místní ženskou skupinu, která se pravidelně schází v tamním azylovém domě. „Šijeme pro děti, vaříme, děláme přednášky,” popisuje. Mnohem důležitějším aspektem, který zdůrazňuje také Martina Horváthová, která donedávna tuto ženskou síť spravovala, je vzájemná podpora zapojených žen, jejich emancipace i vzájemná pomoc na bázi každodenního života.

Olga Fečová v posledním roce prodělala řadu úraz způsobených pády, ze kterých se nyní zotavuje u dcery Ludmily nedaleko Berouna. Ani to ji však neodrazuje ve velkých plánech, které má, ani v práci, kterou i přesto nadále vykonává. „Já jsem za dětma jezdila i v krunýři,” uzavírá.

Článek byl napsán pro server HateFree.

Přečteno: 5139x

Kam dál:

Štítky:  

HateFree Culture, Romové, Kultura, děti a mládež



HLAVNÍ ZPRÁVY

Matka romského dítěte, které mělo údajně stát na začátku konfliktu v brouzdališti v Dubí, poskytla 11. 8. 2018 rozhovor serveru Romea.cz (FOTO: repro ROMEA TV)

videoVIDEO: Nové svědectví z rvačky na koupališti v Dubí. Konflikt měla vyprovokovat "bílá" žena. Hodila s romským dítětem do bazénku

12.8.2018 11:45
Koupaliště Plivátko v Dubí je momentálně asi nejznámější v celé naší republice. Jak již server Romea.cz informoval zřejmě banální incident nebo dokonce jen hra dětí v brouzdališti vyvolala hádku a následně i rvačku nejdříve mezi "bílou" a romskou ženou. Pak se do bitky zapojili i muži. I když se celá událost odehrála už v úterý, do dnešního dne média nezveřejnila výpověď ani jednoho Roma nebo Romky.
 celý článek

Michal Koky, student druhého ročníku farmacie na Veterinární a farmaceutické univerzitě v Brně (FOTO: archiv Michala Kokyho)

Student farmacie Michal Koky: Lidé si myslí, že jsem Ital nebo Řek

8.8.2018 0:01
Michal Koky studuje druhým ročníkem farmacii na Veterinární a farmaceutické univerzitě v Brně. „Zdravotnictví mě lákalo už od dětství. Vždy jsem věděl, že se v budoucnu chci pohybovat v této sféře. Na gymnáziu mě ze všech předmětů nejvíce bavila chemie. Farmacie zahrnuje obě tyto oblasti, a tak jsem si ji vybral jako studijní obor,“ přibližuje Michal.
 celý článek

Ilustrační FOTO

Banální konflikt v brouzdališti vedl k rvačce. Několik Romů mělo zbít mladého muže. Policie rasistický podtext prozatím nevyšetřuje

8.8.2018 21:57
Na koupališti v severočeském Dubí došlo ke rvačce, kterou vyvolala roztržka mezi matkami na dětském brouzdališti. Skupina několika Romů pak měla brutálně zbít mladíka, který se zastal jedné z žen. O situaci informovali svědci přes sociální sítě a událost vyvolala vlnu protiromských rasistických příspěvků. Policie však okolnosti případu teprve prošetřuje a zatím vyloučila rasový motiv incidentu.
 celý článek

 

Další články z rubriky







..
romea - logo