romea - logo
12. července 2020 (neděle)
svátek má Bořek
Loading
rozšířené vyhledávaní

Věra Horváthová: Sametovou naději vystřídal strach o život

16.11.2019 17:48
Václav Havel s Romy. Ilustrační foto. (FOTO: archiv Emila Ščuky)
Václav Havel s Romy. Ilustrační foto. (FOTO: archiv Emila Ščuky)

K nám domů vždycky chodilo hodně návštěv. To byla teta tety, bratranec z druhého kolene babičky nebo to rovnou přes nás vzala při cestě tam a tam rodina z toho či jiného města. Bylo to moc fajn, a tak se táta jednou rozhodl připevnit na vchodové dveře ceduli, kterou si přinesl ze stavebních prací, že „z důvodu nakažlivé nemoci je zde až do odvolání nařízena karanténa“.

A takhle jednou vidím stát před naším domem strýce Bandyho, jak ji čte a už už otáčí nožku k odchodu. Rychle jsem mu běžela otevřít a vysvětlila mu, že je to tátův fór a jsme všichni zdraví. Měl radost, ale přesto si nás s mámou nenápadně prohlížel.

Ježíš, on byl tak nadšený. Mohlo se zdát, že z našeho zdraví, ale přinesl mámě velkou novinu: „Věruško, tak konečně můžeme!“ rozkřikl se radostí. „Konečně můžeme my Romové zase něco dokázat!” dodal, sotva se nadechl.

Vypadalo to, jako by nám přišel říct, že našel zlato.

Byla jsem v té době dítě. Sametová revoluce přišla, když jsem byla v první třídě. Jak dlouho po listopadové revoluci k nám tenkrát Bandy přišel, si už nepamatuju, ale vím, že už byla svoboda.

„Zakládá se romská občanská iniciativa a my tady v Lenešicích můžeme taky!“ dodal Bandy. Ti dva na mě v tu chvíli působili jak vycházející slunce – tak krásní, živoucí, vstupující do nového dne, do nového života. Máminy ruce upatlané od těsta na nudle objímaly strýcovy velké paže a stihly mu i setřít slzu radosti.

A začalo to.

Máma zasedla za psací stroj a cvakala a cvakala. Zanedlouho byla schůze, kde se sešli snad všichni Romové z celého okresu. Jak to můžu vědět, i když jsem tam nebyla? No přeci jsme měli doma přihlašovací lístky a legitimace s fotkama. Všichni byli nadšení, šťastní a všichni prostě chtěli. Strejda Pepa byl zvolen za předsedu, máma místopředsedkyní, táta měl na starosti finance organizace. Někdo si může říct, že to byl šikovný rodinný podnik, ale byli řádně zvoleni.

Na školních lavicích byl vyrytý Dan Landa a Orlík. V té době bylo normální, že skinheads útočili na obydlí Romů.

Dodnes vzpomínám na jejich cesty na schůze do Prahy, jak mi máma vyprávěla o Emilovi Ščukovi, že je to inteligentní pán, myslí to dobře a snad mu to vydrží. O panu Holomkovi a panu Giňovi a dalších. Taky jak jsme měli doma pořád zahuleno, protože ROI Lenešice prostě sídlila u nás v kuchyni.

Škoda, že jsem si neschovala alespoň jeden z plakátů, které jsme doma psali ručně. Dostala jsem prostor se výtvarně realizovat a divím se dnes, že mé kreativní nápady bez problémů procházely výstupní kontrolou. Představte si děcko, které píše a malůvkami zkrášluje oznámení:

MO ROI Lenešice pořádá
ROMSKOU ZÁBAVU.
K tanci a poslechu hraje RYTMUS 84.

V té době byla tahle kapela neuvěřitelná pecka a vlastně je dodnes. A taky jsem musela čokolády ZORA ovazovat mašlí, protože si máma se strejdou Pepou usmysleli, že až se na zábavě vyhlásí dámská volenka, tak si pánové zakoupí čokoládu s tou mou mašlí a zamíří s ní k ženě, kterou tak vyzvou k tanci. Dnes bych řekla, že to byl skvělý nápad.

Za čas se prostřednictvím místního rozhlasu k lidem ve vesnici nesl mámin hlas. Měla projev po zabití Roma. Jednadvacetiletého Emila Bendíka v Lipkově u Klatov ubili v únoru 91 k smrti. V srpnu téhož roku do místnosti Klubu královéhradecké ROIky vhodila skupina skinheadů cihlu a smrtelně zranila Josefa Sztojku.

Skinheads.

To byla další daň svobody. Tuhle daň platil každý z nás.

Moji spolužáci se stali skinheads. Škola, do které jsme chodili, byla jednou pomalovaná svastikami a nápisy, že máme jít my, Romové, do plynu. Na školních lavicích byl vyrytý Dan Landa a Orlík. V té době bylo normální, že skinheads útočili na obydlí Romů. Skupina Orlík měla hrát i v našem kulturním domě. Všichni jsme se báli, zaslechla jsem tenkrát i slovo domobrana. Tenkrát poprvé. ROI Lenešice v čele s mámou se vypravila na městský výbor a na policii a požadovala policejní ochranu před každý romský dům.

Koncert se nekonal.

Ze schůzí z Prahy už máma se strejdou nejezdili nadšení.

Se svobodou přišel strach. Jsem ze severních Čech a tam bylo opravdu mnoho příznivců skinheads. Praha byla taky krutá. Můj bratranec Marek dostával o sto šest. Stačilo, že šel po ulici, a bylo. Někdo může namítnout, že to nebyli skinheads, ale byli. V té době si tak totiž sami říkali, protože nevěděli nic o původním (antirasistickém) významu tohoto hnutí a jeho znacích – proč si holí hlavu a obouvají těžké boty. Takže ano, v devadesátkách to byli skinheads (dnes to jsou neonacisté – už se prostě dočetli co a jak). Tehdy ještě měli zkreslené informace. Google byl v plenkách.

Ale já jsem to měla ve škole z první ruky, a dokonce jsem měla na toto téma referát. „Jakmile má bílý tkaničky v gládách, tak běžte daleko od něj,“ poučovala jsem. V televizi ukazovali demonstraci a kdosi šel proti bílým tkaničkám. „To jsou anarchisti, oni jsou s námi!” upřesnila jsem svůj výklad.

Pozitivní na tom bylo jediné – dříve aspoň člověk jasně věděl, kdo tě nenávidí. To, že nás mohou zabíjet, a prezident udělá jen to, že přinese na pohřeb věnec, jsem tenkrát nedokázala pochopit, jakkoli mám Václava Havla ráda a vážím si ho.

Když mě v dospělosti osud zavedl na filmovou školu do Písku, stála jsem u Otavy a myslela na utonulého osmnáctiletého Tibora Danihela, kterého do řeky zahnali a bránili mu z ní vylézt přívrženci skinheads. A na mladou mámu čtyř dětí Helenu Biháriovou, kterou parta vrchlabských skinů zahnala do ledového rozvodněného Labe a nechala v něm utopit.

Celá tahle věc s neonacisty a zabitím několika Romů jako by všem vzala dech. Snažíte se, chcete žít v souladu s ostatními, a ono ne... Ze schůzí z Prahy už máma se strejdou nejezdili nadšení. Voda ale neodnesla mé vzpomínky a štěstí, že jsem mohla u zrodu zrovna této kapitoly být. Přesevše to byla krásná doba.

Věra Horváthová
Přečteno: 1715x
 

Nepřehlédněte:

Kam dál:

Štítky:  

17. listopad, 1989, Rasistické vraždy, skinheads, ROI, romská kultura



HLAVNÍ ZPRÁVY

Dokumentární film LETY

videoV Kampusu Hybernská se bude promítat dokumentární film LETY. Následovat bude debata s Renatou Berkyovou

8.7.2020 16:44
Ve čtvrtek 16. července od 18 hodin se v Kampusu Hybernská bude promítat celovečerní dokumentární film LETY. Romští tvůrci ve filmu zachycují snahy mnoha aktérů o odstranění vepřína i přetrvávající debatu o historii místa tzv. cikánského tábora. Po promítání bude následovat debata se spoluautorkou dokumentu Renatou Berkyovou.
 celý článek

Stipendisté organizace ROMEA (FOTO: Petr Zewlakk Vrabec)

Nová výzva pro romské studenty středních a vysokých škol! ROMEA vyhlašuje stipendijní program pro rok 2020/21

19.6.2020 15:36
Romští studenti se mohou od pondělí 22. června do pátku 17. července hlásit o stipendium organizace ROMEA na školní, potažmo akademický, rok 2020/2021. Stipendijní program běží od roku 2016 a letos stipendiem podpoří 90 romských studentů středních, vyšších odborných a nově také vysokých škol. Do programu se mohou hlásit studenti prezenční i distanční formy studia a u vysokoškoláků v jakémkoli stupni bakalářského, magisterského i doktorského studia. Pro zájemce bude od pondělí na webových stránkách www.romskastipendia.cz otevřen elektronický formulář, prostřednictvím kterého budou moci studenti žádosti posílat.
 celý článek

Lubomír Volný a Miroslav Kalousek se ve sněmovně přetahovali o nápis All Lives Matter. Malá černošská holčička vysvětluje co znamená heslo Black Lives Matter (Koláž: Romea.cz)

Je heslo Black Lives Matter rasistické? Volný provokoval ve sněmovně, Kalousek zasahoval. Vysvětlení nabízí malá černošská holčička

7.7.2020 22:25
O rozruch ve sněmovním jednacím sále se dnes postaral nezařazený poslanec Lubomír Volný (Jednotní). Navrhoval, aby dolní komora vyslovila souhlas s výrokem prezidenta Miloše Zemana, že je heslo amerických protestů Black Lives Matter (Na černošských životech záleží) rasistické.
 celý článek

 

Další články z rubriky







..
romea - logo