Angela Oroszová, dítě z Osvětimi, přijela po sedmdesáti letech do Německa na proces s bývalým strážným
Angela Oroszová, narozená bez křiku ve vězeňském baráku v Osvětimi, zázrakem
přežila. O 71 let později se chystá svědčit u německého soudu, aby zachovala při
životě vzpomínky obětí holokaustu. "Protože už uběhlo tolik let, je důležité,
aby poslední přeživší hovořili," řekla agentuře AFP ještě v Kanadě, než se
vypravila do Detmoldu na západě Německa, na proces s čtyřiadevadesátiletým
bývalým strážným z Osvětimi Reinholdem Hanningem.
"Jsem (z přeživších vězňů Osvětimi) pravděpodobně nejmladší, ale je mou
povinností uchovat ty vzpomínky živé," říká jednasedmdesátiletá paní, která se
stala jedním z velmi vzácných případů novorozenců zachráněných z pekla
koncentráků.
Její rodiče Tibor a Vera byli maďarští Židé. Vzali se v roce 1943. V dubnu
1944 byli zahnáni do ghetta v městě Sátoraljaújhely, kde je 22. května namačkali
do dobytčáků mířících do vyhlazovacího tábora Osvětim-Březinka v okupovaném
Polsku.
Po třídenní cestě byl mladý pár shledán práceschopným. Tím unikl okamžité
smrti, která čekala většinu transportu: během necelých dvou měsíců, když
vyhlazování v Březince vrcholilo, nacisté zavraždili 300.000 maďarských Židů.
Angelin otec zemřel vysílením ve dvaatřiceti letech. Její matka, která
přijela do tábora těhotná, ale přežila. A to i navzdory bití, chladu a podvýživě
z mizerné stravy, vylepšované bramborovými slupkami při práci v táborové
kuchyni. Než ji poslali na nemocniční blok řízený doktorem Josefem Mengelem. Po
sérii injekcí Vera Beinová už nemohla mít další děti. Ale dítě, které nosila pod
srdcem a tajila do sedmého měsíce, přežilo.
Pár dnů před Vánocemi se přiznala velitelce svého baráku, české vězeňkyni, že
právě rodí. Tato žena, jejíž otec byl lékař, obstarala horkou vodu a nůžky a
pomohla jí slehnout v skrytu na palandě.
Dítě, které nevážilo ani jeden kilogram, "nesmělo" plakat, vypráví Angela
Oroszová. Jen pár hodin po porodu musela její matka nastoupit ke každodennímu
sčítání vězňů. Kdyby chyběla, znamenalo by to smrt.
O měsíc později, 27. ledna 1945, osvobodila Osvětim Rudá armáda. Když se
matka a dítě konečně dostaly do Maďarska, byl už listopad a Angela vážila tři
kilogramy, což bývá běžná novorozenecká váha. Holčička už ale měla téměř rok.
"Bývala jsem velice nemocné dítě. Vypadala jsem jako hadrová panenka. Má
matka byla jediná přesvědčená, že budu žít," vysvětluje nynější penzistka. Roky
ji léčil jeden doktor, než ji kosti unesly a mohla začít chodit. Ale následky
Osvětimi "nikdy úplně nezmizely, měřím méně než 1,5 metru", říká.
Angelina matka, kterou až do konce života děsil štěkot psů, zemřela v 71
letech. Odrazovala dceru od toho, aby se znovu do Osvětimi podívala: "Jestli
nebudeš mít odtud žádnou vzpomínku, nevytvoříš si ji," říkala.
Avšak loni, na popud nevlastního bratra, se Angela vydala do tábora, který se
stal symbolem holokaustu. A to proto, aby svědčila v procesu s bývalým účetním z
Osvětimi Oskarem Gröningem, jehož německý soud v červenci poslal na čtyři roky
do vězení.
"Nestarám se, že zestárli," říká o obžalovaných, kteří tak pozdě stanuli před
spravedlností. "Věděli o zabíjení dětí, žen a mužů po příjezdu do Osvětimi.
Cítili, jak se z krematorií šíří pach zrovna pálených těl." Je přesvědčena, že i
po tak dlouhé době mají být poslední nacisté postaveni před soud: "Zdá se, že
svět rychle zapomíná. Dostávám vztek, když slyším, že se v Evropě znovu šíří
antisemitismus a extremismus."
