Britský Babington ukazuje cestu, jak dostat romské děti z praktických škol
Český rozhlas přinesl obsáhlou reportáž, v níž se zabývá možnostmi, které mají romské děti
v Anglii, a srovnává je s podmínkami v České republice. Přinášíme ukázky z
článku, umístěném na webu ČRo.
Babington ukazuje cestu, jak dostat romské děti z praktických škol
Čeští politici a experti už dlouhá léta tvrdí, že klíč ke zlepšení situace
Romů leží ve vzdělání. Jenže počet romských absolventů vysokých škol je stále
tristní a ani s majiteli maturitního vysvědčení se pytel neroztrhl. Problémy na
cestě ke vzdělání začínají už v raném věku, kdy řada dětí končí v praktických
školách. Ve Velké Británii přitom mají romské děti v průměru mnohem lepší
docházku i výsledky.
“Je nutné udělat kompromisy! Rasové vztahy pomalu vybuchují za dveřmi. Podle
mne by se na popud české vlády a z veřejných peněz měli romští studenti
motivovat ke studiu,” popisuje nutnou změnu Lucie Fremlová, která vede
charitativní organizaci Roma Education Support Trust, jež pomáhá Romům v Anglii
nejen v otázkách vzdělání.
Od univerzální výuky k individuální
Kolega Lucie Trempové Mark Penfold má na škole v anglickém Babingtonu, která
je špičkou v inklusivním vzdělávání, na starosti nejen integraci romských dětí,
ale i dalších etnik.
“Velká část romských rodin v České republice nemá práci. Váš stát je musí
podporovat. Romové jsou pro vaši ekonomiku něco jako drén. Nemůžou dostat
slušnou práci a přispívat národnímu hospodářství, protože opouštějí školy bez
patřičného vzdělání nebo kvalifikace. Návod je podle mě následující: Uvěřte, že
se romské děti mohou dobře učit, zajistěte jim kvalitní výuku a zajistěte, aby
opouštěli školu s nějakým diplomem a dejte jim práci. Pak budou pro vaši
společnost přínosem,” nabádá Penfold.
A podle Lucie Fremlové je situace v Česku natolik špatná, že by se mělo
přistoupit v otázce vzdělávání Romů k “pozitivní diskriminaci.” “Jde především o
dítě a etnicita je podle mne obohacující faktor, který nemá rozhodovat, zda dítě
půjde na klasickou školu nebo praktickou,” ohrazuje se proti dalšímu z předsudků
Fremlová.
Inkluze podle Marka Pendolfa neznamená, že se do vzdělávacího procesu podaří
začlenit některé dítě. “Naopak, musíte se ujistit, že jste pro školu získali
všechny děti! Škola má zjišťovat, které dítě má problémy s tím se zapojit,”
vysvětluje britský expert. Podle něj je důležité kulturní prostředí, z něhož
každé dítě pochází a kam se chce dostat. “Musejí se v hodinách učit, musí být u
nich vidět pokrok a musí se snažit získat kvalifikaci. I ti, kteří nemůžou
docílit těch nejlepších výsledků, ze sebe musejí dostat to nejlepší. A je jedno,
jestli jde o malého Roma, Somálce nebo bílého Brita.”
Spolupráce rodičů a školy
Ve Velké Británii – konkrétně na špičkové škole Babingtonu v Leicesteru –
mají romské děti v průměru mnohem lepší docházku i výsledky. Především je ale
škola je baví a cítí se tu dobře a bezpečně. “Chci tady zůstat, dokončit školu a
možná jít i na univerzitu. Tlačí mě k tomu také rodiče, kteří chtějí abych se
měl lépe než oni. Chodí do školy na rodičovské sdružení a zajímají se o moje
studium,” popisuje jeden studentů Ondrej Olah ze slovenské Rimavské Soboty.
Na britských školách je alfou a omegou docházka. Na Babingtonu neexistuje, že
by u některého z žáků byla pod hranicí 90ti procent. Podle ředitelky Denise
Newsome mají vzdělávací ústavy dost zbraní na to, aby děti do školy skutečně
dostaly. “Děláme rodičům problémy, pokud třeba vezmou dítě bez dovolení z výuky
a odjedou dřív na dovolenou. Děti prostě musejí být ve škole a někdy dojde i na
pokutu pro rodiče. Ta představuje 60 liber na dítě a rodiče. Když zjistíme, že
se rodina dostala do finančních potíží, snažíme se jí pomoct tak, aby dítě mohlo
pokračovat u nás ve školní docházce. Když se neomluvená absence opakuje, může se
pokuta vyšplhat až na 2500 liber,” dodává Denise Newsome, podle níž pak v
extrémních případech vstupují do hry sociální pracovníci a hrozba odebrání dětí.
Bílý muž se plete
Lucie Fremlová vidí rozdíl mezi Českem a Británií právě i v komunikaci mezi
školou a rodiči žáků. “Aby komunikace mezi školou a rodiči byla efektivní, tak
musí být na úrovni partnerů. Nemůže jít o vztah podřazeno a nadřazeného,” říká
expertka a rezolutně přitom tvrdí: “Český výklad je velmi paternalistický a
založený na interpretaci břímě bílého muže. Tedy že bílí pedagogové a ředitelé
vědí lépe co je vhodné pro romské děti. To není pravda!”
Na Babington Community College studuje 704 dětí, z toho 81 Romů. V
celostátním hodnocení Ofsted patří škole, kterou navštěvují 11ti až 16ti leté
děti, nejvyšší možná známka “vynikající.” Nestojí za tím jen úspěchy se
vzděláváním žáků různých etnik a sociálně znevýhodněných dětí, ale třeba taky
fakt, že v Babingtonu podle Marka Penfolda skoro úplně vymýtili šikanu. “Některé
části školy jsou vybarvené žlutě. Dítě, které někdo šikanuje a samo o tom
nedokáže mluvit, nedokáže o tom někomu říct, se do tohoto prostoru prostě jen
postaví. Žáci i učitelé jsou školení, aby se takového dítěte hned ujali a celý
problém se hned začne řešit.”
Škola, kde se nebojíte
Ve škole je také schránka, kam může každý žák umístit zprávu, že ho někdo
šikanuje. V době moderních technologií se šikana děje třeba taky prostřednictvím
Facebooku. “Vyškolili jsme skupinu studentů, z nichž se stali “mentoři
kybernetické šikany.” Na ně se můžete obrátit a ti Váš problém vyřeší,”
vysvětluje Mark Pendolf. A pocit bezpečí potvrzují i sami studenti. “Do této
školy chodím od sedmičky a chodím do ní rád. V Česku jsme museli o přestávce být
ve třídě, ale tady můžete jít třeba ven. Hlavně se na mne spolužáci dívali skrz
prsty, takže jsem se vůbec necítil dobře, popisuje hlavní rozdíly Daniel Bendík,
který v Česku chodil do školy v Chebu.
“Musím romským dětem samozřejmě dost pomáhat s gramatikou, to je pro ně
trošku boj. Ale zvládají dobře látku, pracují na projektech a dostávají dobré
známky. Loni jsem měl několik žáků s vůbec nejvyšším hodnocením. Asi
nejúžasnější je, že už teď často zapomínám, že se jedná o romské děti,” říká
Adam Richards, který vede na Babington Community College umělecké kurzy. V nich
se romské děti cítí obzvlášť dobře a tak Adam požívá privilegovaného postavení.
Jeho romští svěřenci ho dokonce přezdívají “vajda.” “Všechny romské děti si
navzájem pomáhají.
