Brusel: Přes 220 Romů, včetně 90 dětí, bylo vystěhováno z budovy bývalého kláštera
Více než 220 lidí, včetně 90 dětí, bylo vystěhováno na ulici poté, co jim
bylo ve čtvrtek 31. října oznámeno, aby opustili budovu kláštera Gesu v Bruselu,
ve které do té doby přes čtyři roky žili. V pondělí 4. listopadu v 5:45 do
budovy vnikli policisté, aby obyvatele vystěhovali.
Obyvatelům budovy kláštera Gesu bylo minulý týden prostřednictvím písemného
oznámení vyvěšeného na dveřích budovy sděleno, že mají 24 hodin na to, aby si
sbalili svůj majetek a budovu opustili. Lidé žijící v této rozpadající se budově
jsou většinou přistěhovalci, kteří nemají žádné finanční prostředky. byl jim
přidělen veřejný obhájce, aby je vedl a zastupoval v celém procesu.
Právník lidí žijících v klášteře prohlásil, že vystěhování je nevyhnutelné a
jediným prostředkem, který je v tuto chvíli možné použít, je nenásilný odpor.
„Vystěhování se pokusíme vyhnout, jak nejdéle to bude možné. Bez násilí a pokud
možno v klidu, například protestem v sedě,“ uvedl právník, který se pokusil
spojit s příslušnými orgány a projednat možná řešení týkající se nějakého
dočasného ubytování pro rodiny a jejich děti. Úřady bohužel neprojevily žádný
zájem o spolupráci a rozhodly se celou situaci řešit nehorázně ignorantským
způsobem.
Obyvatelé žijí v budově Gesu od konce ledna 2010. V tuto chvíli má však na
pozemku o celkové stavební ploše 32 800 m2 vyrůst pětihvězdičkový komplex „Royal
Botanic“ se 75 pokoji, 77 apartmány, 179 místy k parkování, restauracemi a bary,
zahradami, lázněmi, kinem nebo divadlem s asi 150 místy v hledišti. Není třeba
dodávat, že s 220 lidmi a 90 dětmi se v plánovaném luxusním komplexu nepočítá.
Majitel bývalého kostela Gesu v Saint-Josse-ten-Node, Pierre Buyssens uvedl,
že nesouhlasí s okamžitým vystěhování lidí, kteří v tuto chvíli žijí na jeho
pozemku; avšak je zřejmé, že pro příslušné orgány je vidina luxusní rezidence
mnohem lépe v souladu s jejich vlastními zájmy, než to, aby se zabývaly skupinou
chudých lidí a jejich dětí.
Když jsme tam přišli spolu s mnoha dalšími romskými aktivisty, nemohli jsme
si nevšimnout, jak zkušeně dovedou někteří lidé citovat právo, právo, které nemá
žádný ohled na zranitelné lidské bytosti žijící na prahu chudoby. Pár lidí
zvenčí se zastavilo, aby se rozhlédli kolem, byli jsme tam všichni obklopeni
lidmi s tvářemi poznamenanými zoufalstvím a hladovějícími dětmi čekajícími na
konečný rozsudek o jejich osudu. Když však opustíte rozpadající se budovu bez
elektřiny, vody a topení, ihned na zdí budovy si můžete všimnout velkolepého
plakátu se členem městské rady „pozorně dohlížejícího na to, aby byly zákony
využívány v zájmu obyvatel“.
Se sbalenými věcmi lidé čekali, až dojde k nevyhnutelnému. Obyvatelé
byli varováni, že proti nim zasáhnou policisté. Lidem samotným bylo jasné, že k
vystěhování nakonec dojde, neboť vyhoštění se stalo typickým znakem života Romů.
Nyní po zásahu policie čekají, co se s nimi bude dál, a nejvíce se obávají, aby jim
nebyly odňaty děti nebo aby se nemuseli vracet zpět do země svého původu, kde na
ně nečeká nic dobrého, jen každodenní anticiganismus.
Nicméně když si v dnešní době dáme dohromady vyhánění, vyhošťování,
deportace, extrémní chodobu a podobné problémy, musíme k tomu jednoznačně přidat
Romy, neboť tím získáme perfektní evropskou rovnici, v níž žádná řešení nikdy
nejsou pro Romy příznivá …ale zato perfektní pro to, aby většinová společnost
mohla uskutečnit své „královské projekty“.
