romea - logo
5. prosince 2021 (neděle)
svátek má Jitka

 

VYHLEDÁVÁNÍ
 

Další mediální protiromská bublina splaskla: Skutečný příběh Romů v Británii - vyloučení, ignorování a opomíjení

Sheffield (Británie), 17.11.2013 0:32, (ROMEA - AKTUALIZOVÁNO 19. 11. 2013, 13:42)
Koláž: Romea.cz
Koláž: Romea.cz

Další mediální bublina namířená proti Romům zřejmě splaskla. Server The Guardian uveřejnil o víkendu článek, který vyvrací před tím zveřejněné a českými médii hojně citované informace, že se předměstí Sheffieldu bouří proti romských přistěhovalcům ze Slovenska. "Počet těch lidí, kteří si stěžují na zvýšené napětí, je stejný, jako počet lidí, kteří nemají na věc názor, anebo počet lidí, kteří tvrdí, že Romové nepředstavují žádný problém. Ve skutečnosti neexistují skoro žádná fakta, která by mohla podepřít názor, že Romové způsobují kriminalitu," píše server The Guardian. Vzhledem k tomu, že žádné české médium o tomto druhém článku neinformovalo zveřejňuje server Romea.cz jeho kompletní překlad.

Skutečný příběh Romů v Británii: Vyloučení, ignorování a opomíjení

Kulturní rozdíly způsobily v oblasti Page Hall v Sheffieldu napětí, ale nedošlo k žádným nepokojům, jak předpovídal David Blunkett.

Hlavní sídlo největší britské romské charity je rozlehlá budova v sousedství hlavní třídy ve východním Londýně, její oficiální adresou je pouze P. O. BOX. I v multikulturním samosprávném městském obvodu hlavního města zůstávají obavy z odvetných opatření proti britské romské komunitě velmi znát.

Několik hodin poté, co bývalý ministr vnitra David Blunkett minulý týden prohlásil, že příjezd romských imigrantů by mohl vyvolat nepokoje, obdrželi v hlavním sídle organizace Roma Support Group (RSG, Skupina na podporu Romů) email, který adresátům sdělil, aby „šli do prdele“, a dále dodal, že „všechny evropské země [vás] nenávidí a ani my nejsme výjimkou“.

Odborníci na rasové vztahy tvrdí, že nepřátelská rétorika vůči Romům se v celé Evropě stupňuje – což podporuje názor, že jde o nejvíce pronásledovanou etnickou minoritu na tomto kontinentu.

Blankettovu výzvu romským migrantům, aby „změnili své chování“, uvítal vedoucí představitel britské strany Independence Nigel Farage, který vybídl náměstka premiéra Nicka Clegga, aby imigranty kritizoval za projevy chování, které je „někdy zastrašující, jindy urážlivé“. Dodal, že by měli jednat více podle britských zvyklostí. David Cameron zhodnotil takovou řeč za natolik štvavou, že vyzval, aby se o imigraci mluvilo „rozumným a klidným způsobem“.

To, o čem se ale v souvislosti s Romy v Británii nemluví, je skutečnost, že potřeby tamní komunity se setkaly s naprostým nezájmem. Navzdory požadavkům Evropské komise tamní vláda odmítla vypracovat komplexní národní strategii pro umožnění integrace Romů. Zběžný písemný návrh Británie podaný komisi se zakládá na zprávě z února 2012 nazvané Tvorba podmínek pro integraci. Tento dokument si klade za cíl podporovat tolerantní společnost, kde mohou všichni „žít a úspěšně pracovat vedle sebe“. O Romech zde není jediná zmínka.

V samotné národní strategii jsou Romové hozeni na hromadu s britskými Gypsies a irskými Travellery a – povětšinou ignorováni. Za kritické oblasti pro Gypsies a Travelery je zde označen zločin z nenávisti, zlepšování zdraví a přístup k pracovním příležitostem, ale o potřebách Romů zde není ani zmínka.

Značný prostor je zato věnován policejnímu vyšetřování „obchodu s více než 1000 dětmi z Rumunska“. To podle výkonné ředitelky RSG Sylvie Ingmire přispívá k názoru, že za těmito zločiny stojí romská komunita.

Andy Shallice z RSG uvedl: „Strategie je patetickým dokumentem. Nezmiňuje žádné finanční zdroje a dokonce ani konkrétní cíle. Británie je v současnosti jednou z nejvzdornějších zemí, co se týká snah a praktik začleňování komunity Romů do členských zemí Evropy.

Jedním bodem sporu je zřejmý pokus vlády bagatelizovat množství oblastí, kde v Británii žijí Romové, což podle kritiků zamezilo čerpání evropských fondů na podporu integrace. V roce 2011 vláda prohlásila, že v Británii žije „poměrně málo romských občanů“. Jejich počet ale už více než celé desetiletí stabilně vzrůstá a nyní se vyšplhalo asi na 200 000. Podle nedávné studie Salfordské univerzity má Británie jednu z největších populací Romů v západní Evropě. Ingmire říká, že jsou vylučováni ze společnosti, a dodává, že její skupinou se dosud nezabývalo žádné oficiální jednání o etnických menšinách. S představiteli vlády se skupina setkala pouze dvakrát a považuje se za dost realistickou na to, že se nikdy ani nepokoušela setkat se přímo s některým z ministrů.

Poslední spory se týkají Romů v Page Hall ve čtvrti Sheffield, neokázalé změti přelidněných řadových domů z červených cihel, kde se usadilo až 3 000 romských migrantů. Drbů na jedné i druhé straně existuje spousta. Mezi místními starousedlíky pakistánské populace koluje spousta povídaček o kriminalitě způsobené Romy. Dvacetipětiletý Rashad Yaqub se podělil o vyprávění o tom, jak se slovenský Rom pokusil vyměnit svou dceru za marihuanu za 10 liber.

V názoru na to, jak příliv Romů proměnil místní situaci, je počet lidí, kteří si stěžují na zvýšené napětí stejný, jako počet lidí, kteří nemají na věc názor, anebo počet lidí, kteří tvrdí, že Romové nepředstavují žádný problém.

Ve skutečnosti neexistují skoro žádná fakta, která by mohla podepřít názor, že Romové způsobují kriminalitu. Vedoucí oddělení migrace v Yorkshire, Dave Brown, který studuje romskou populaci, aniž by obdržel jakékoli finanční prostředky od vlády, říká, že jeho výzkumníci nenašli mezi oběma proměnnými žádný statistický vztah. V samotné Page Hall nenajdeme ani jedinou osobu, a to dokonce ani mezi vůdci komunity, která by si pamatovala zatčení osoby romského původu.

Navzdory Blunkettovu varování ohledně nepokojů si zde nikdo nevzpomněl ani na žádný případ násilí mezi Romy a místními komunitami. Policie v South Yorkshire získala před deseti týdny povolení k rozptýlení skupin osob, které se v oblasti okolních ulic sdružují, ale nedokáže si vzpomenout, kolikrát jej ve skutečnosti využila. Ingmire uvádí, že od roku 1997, kdy do RSG vstoupila, zabývala se pouze jedinkrát údajným pachatelem, a ten byl ještě navíc obviněn neprávem.

Informace ohledně protispolečenského chování je podle policie možné získat pouze přes požadavek na svobodu informací, ta ale také tvrdí, že takové chování se „významně snížilo“. Naproti tomu mnozí zdůrazňují, že nahlášené problémy vyvstávají z kulturních odlišností, obzvláště romské tradice sdružování se na rozích ulic do pozdních nočních hodin.

Brown uvedl: „Romové mají kulturně dáno postávat venku a bavit se. Někteří lidé z toho nemají velkou radost, ale neznamená to, že by dělali něco špatného. Trocha porozumění je třeba na obou stranách.“

Gulnaz Hussain z Poradenského centra pákistánské komunity v Page Hall uvedl: „Když jim řeknete, aby se rozešli, vždycky odejdou – nedochází zde k žádnému skutečnému odporu.“ Dodává, že spousta Romů jsou spolehliví pracovníci a získali slušná zaměstnání včetně řidičů dodávek, překladatelů, asistentů učitelů nebo mechaniků.

Brown dodal: „Faktem je, že zde není žádné nebezpečí nepokojů. Naopak existuje nebezpečí pro Romy v jejich zakořeněném vyloučení.“

Romové jsou často vystaveni riziku. Zpráva vydaná britskou agenturou pro záležitosti spojené s imigrací v roce 2011 dochází k závěru, že násilí následuje po urážlivých reportážích v médiích.

Shallice, který v Sheffieldu bydlí a pracuje pro místní úřad již 27 let, z nichž strávil celou dekádu v Page Hall, si myslí, že Blunkettovo vyjádření může vést přímo k zastavení finančních zdrojů určených na pomoc místním úřadům v oblasti bydlení, vzdělávání a zdravotnictví v souvislosti s migranty. V Page Hall by mělo toto rozhodnutí za následek to, že už by nemohly být placeny přesčasy týmu za bezpečnější čtvrť a zmizely by pozice úředníka pro životní prostředí, dvojjazyčných učitelů a sociálních pracovníků.

Problémy, které mají vliv na britské Romy, jdou ale hlouběji než jen ke kulturním rozdílům. Ačkoli nikdy nebyly zhotoveny žádné oficiální zdravotní posudky, Ingmire uvádí, že průměrná délka života britských Romů je o patnáct let nižší než je v Británii celkový průměr. Dalším problémem je nezaměstnanost, jdoucí ruku v ruce s velkým počtem Romů, kteří nemají vzdělání ani povědomí o svých právech v zaměstnání. Ingmire poukazuje na nedávný příklad romské uklízečky, které jistá známá společnost platila ₤ 2.50 za hodinu. Vládní Skupina pro poradenství etnickým minoritám ještě stále nejmenovala romského představitele.

Existují důvody k obavám, aby se Británie nepokusila následovat Francii a nechtěla ostře zakročit proti Romům s tím, že je označí za hrozbu veřejnému pořádku. Šéf Evropského centra pro práva Romů se sídlem v Budapešti Desideriu Gergely uvedl, že politická rétorika napříč Evropou se zhoršuje. „Vidíme významné zhoršení ve vzájemném soužití romských a okolních komunit.“

Shallice dodal: „Zaznamenali jsme posun v pozici britské vlády. Situace se mění. Od pokusů porozumět dané situaci a udělat vše možné pro podporu rodin se na pořad jednání dostává stále více politikaření s posunem k pozici zastávající nárůst represivních prostředků.“

Anglický originál článku: The real story of Britain's Roma: excluded, ignored and neglected

ryz, Mark Townsend, The Guardian, překlad Jana Kavalírová
Přečteno: 7365x
 

Nepřehlédněte:

Kam dál:

Štítky:  

Medializace, Média, Velká Británie, EU, Rasismus



HLAVNÍ ZPRÁVY

 

Další články z rubriky







..
romea - logo