Elie Wiesel prošel nacistickými tábory v Osvětimi a Buchenwaldu a holokaust se stal jeho životním i tvůrčím tématem. Wieselem holokaust otřásl a zranil jeho víru. Celý život se snaží bojovat proti tomu, aby se podobné hrůzy neopakovaly. Za největší nebezpečí považuje tento filozof, který v pondělí oslaví 85. narozeniny, lhostejnost a zapomínání.
Wiesel se narodil v židovské chasidské komunitě 30. září 1928 v transylvánském Sighetu na severu Rumunska. V patnácti letech byla jeho rodina zařazena do transportu a Wiesel prošel koncentračními tábory v Osvětimi a Buchenwaldu. Z rodiny přežil pouze on a dvě jeho starší sestry. Matka a třetí sestra zahynuly v Osvětimi, otec, se kterým dlouho společně snášel útrapy táborů smrti, zemřel během takzvaného pochodu smrti.
Po válce Wiesel studoval na pařížské Sorbonně a byl dopisovatelem řady listů. V roce 1963 získal občanství ve Spojených státech, kde také působil jako profesor filozofie a náboženství. Za jeho celoživotní úsilí v boji za lidská práva a odmítání násilí, proti rasové nesnášenlivosti a útlaku mu byla v roce 1986 udělena Nobelova cena míru.
Celkem vydal na čtyři desítky románů, povídkových sbírek a esejů, z nichž se většina točí kolem holokaustu. V češtině začaly vycházet jeho knihy až po pádu komunismu. V českém překladu vyšly například populární knihy Bible: Postavy a příběhy a Talmud: portréty a legendy, dále kniha rozhovorů Zlo a exil, vzpomínkový Návrat do Sighetu, Noc, Pátý syn, Příběhy proti smutku, Příběhy o naději nebo Příběhy o důvěře.
