Eva Clarkeová se narodila v Mauthausenu, ve chvíli kolapsu Třetí říše
Eva Clarkeová a její matka Anka Bergmanová unikly plynové komoře v nacistickém koncentračním táboře Mauthausen jen o vlásek. Eva se totiž v Mauthausenu narodila 29. dubna 1945, ve chvíli kolapsu Třetí říše. Je jednou z nejmladších osob, které přežily holokaust. Teď žije s manželem Malcolmem Clarem v Cambridgi a její příběh připomenul v tyto dny, kdy si svět připomíná 70. výročí od osvobození Mauthausenu, server MailOnline.
Hitlerovi lidé začali 29. dubna 1945 likvidovat mauthausenské plynové komory a chystali se prchnout před postupující americkou armádou. O novorozence vážícího 1,5 kilogramu chráněného před chladem jenom novinami neměli čas se starat. Vyhublá Anka rodila na kupě těl vězňů, jež nacisté naházeli na dřevěný vozík. Většina z nich trpěla břišním tyfem.
Eva Clarkeová chodí do škol a na univerzity, aby svůj příběh vyprávěla, dokud jej může předávat osobně. Většina posluchačů je ohromena i uchvácena. Podle svých slov chce Eva především dokumentovat odvahu a odhodlání matky, která zemřela před dvěma lety jako šestadevadesátiletá.
Novinářka Wendy Holdenová právě vydala svou knihu Born Survivors, v níž popisuje nesmírné úsilí, s níž Anka, která strávila v koncentračním táboře čtyři roky, dokázala ukrýt své těhotenství a donosit dítě v hrozných podmínkách.
Ance, studentce práv, bylo 21 let, když Němci v březnu 1939 obsadili Prahu. Byla z židovské rodiny, ale její rodiče Stanislav a Ida, kteří měli úspěšný kožedělný podnik, nepatřili k praktikujícím věřícím a děti vychovávali ve svobodném duchu. Rodina nevěřila, že by jí mohl vpád Němců ublížit. Říše jim ale podnik zabavila stejně jako majetek.
Anka zůstala v Praze, dál studovala a seznámila se s architektem Berndem Nathanem, který se narodil v Německu a stejně jako ona patřil k nepraktikujícím Židům. Vzali se roku 1940 a pak se oba dostali do Terezína. Bernd tam pracoval jako tesař a jeho žena v oddělení pro rozdělování potravin. Ačkoli ženy a muži bydleli odděleně, Berndovi se podařilo v jednom z baráků vybudovat malé soukromí, v němž se scházeli. V létě 1943 Anka otěhotněla. Podle pravidel Třetí říše neměli židovští novorozenci přežít a Ance řekli, že musí dítě předat a bude zabito. Když se ale syn Dan předčasně narodil, nikdo si pro něj nepřišel. Po dvou měsících však zemřel na zápal plic.
V září 1944 Bernda zařadili do transportu do Osvětimi a jeho žena mu nestačila sdělit, že je znovu těhotná. Přihlásila se proto dobrovolně k převozu také, což později označila za největší hloupost svého života. Bernda už nikdy nespatřila.
V Osvětimi stejně jako ostatní po příjezdu stála nahá před Josefem Mengelem, který se jí ptal, zda není těhotná. Anka to popřela a byla přidělena na práci do muniční továrny ve Freibergu. Když ji na jaře 1945 převáželi do Mauthausenu, vážila něco přes 30 kilogramů. Při převozu strávila stejně jako ostatní skoro bez jídla a pití v transportu 16 dní. Jakmile se jí po vystoupení podlomily nohy, hodili ji nacisté na vozík spolu s dalšími nemocnými, kteří byli určeni na ošetřovnu. V té chvíli začal porod a na svět přišla Eva. Dítě skoro deset minut nevydalo hlásku, dokončit porod pomohl jeden z vězňů, který byl lékař.
"Nikdo netuší, co člověk dokáže vydržet," říkávala Anka Bergmanová své dceři. Po návratu do Prahy v létě 1945 zjistila, že celá její rodina byla vyvražděna. Nejtěžší pro ni bylo strávit zprávu o smrti manžela. Po třech letech se provdala za Karla Bergmana, který Evu adoptoval. Za války v Británii pracoval jako tlumočník a po válce s rodinou uprchl do Británie.
Kniha Born Survivors dokumentuje příběhy dalších dvou žen, jež porodily děti za válečného zajetí. Jejich tři žijící děti se poprvé setkaly před pěti lety při 65. výročí osvobození Mauthausenu a od té doby se považují za sourozence.
