Matka norského vraha Anderse Behringa Breivika prý již v dětství považovala
svého syna za agresivního a obávala se, že chlapec někoho násilně napadne. Často
ho prý také bila a opakovala mu, že by si přála, aby zemřel. Znepokojivá fakta
ohledně raného věku pravicového extremisty, odsouzeného k 21 letům vězení za
smrt 77 lidí při teroristických útocích v červenci 2011, odhaluje nově vydaná
kniha norského autora Aageho Borchgrevinka vycházející ze zpráv Breivikových
dětských psychologů. Píše o tom dnes deník Daily Telegraph.
Psychologické zprávy uvádějí, že Wenche Behringová vnímala svého syna jako
"agresivního a hyperaktivního", už když ho kojila. Když byly Andersovi čtyři
roky, začala údajně mít strach ze synova násilnického chování.
"Viděla ho jako dospělého násilníka, ačkoli to byl ještě malý chlapec,"
napsal ve svém díle Norská tragédie (En norsk tragedie) Aage Borchgrevink. "Bála
se, že zaútočí na lidi kolem sebe."
Psychiatři i sousedé rodiny rovněž upozorňovali na nepatřičné sexuální
chování Breivikovy matky. "Během policejního vyšetřování Breivikova případu
sousedé vypověděli, že je tehdy šokoval slovník ženy plný sexuálních výrazů. Z
bytu také bylo slyšet časté hádky a byla registrována sexuální aktivita i v
přítomnosti dětí," píše Borchgrevink.
Zpráva Norského střediska pro psychiatrii dětí a mladistvých (SSBU), kde
Breivik a jeho matka strávili v roce 1983 několik týdnů, popisuje paní
Behringovou jako "ženu s extrémně složitou výchovou a jako hraniční osobnost
trpící silnou, ač jen částečně viditelnou depresí, která do svého syna promítá
své primitivní agresivní a sexuální fantazie".
"(Matka) velmi rychle přechází od lichotek pronášených sladkým hlasem k
otevřeně vyslovovanému přání smrti dítěte," napsali psychologové.
Když matka syna uhodila ve snaze získat nad ním kontrolu, čtyřletý hoch se jí
prý poškleboval, že ho to nebolí, a usmíval se způsobem, který považovala za
"povýšený, nevhodný a výsměšný".
Romanopisec Borchgrevink čelí v Norsku kritice za své rozhodnutí publikovat
pasáže z psychologických zpráv týkajících se Breivikova dětství. Jedním z důvodů
je i narušení soukromí paní Behringové, která byla přijata na psychiatrickou
kliniku v den, kdy její syn při pumovém atentátu na vládní budovy v centru Osla
a při následné střelbě do účastníků letního tábora sociálnědemokratické mládeže
na nedalekém ostrově Utöya zabil 77 osob.
Breivikově matce bylo ze zdravotních důvodů povoleno nesvědčit v procesu,
který skončil letos v létě. Žena také nedala souhlas ke zveřejnění důkazů
psychologů, kteří rodinu v letech 1983 až 1984 vyšetřovali.
Matka vychovávala budoucího vraha sama, když se rozešla s otcem dítěte Jensem
Breivikem a ten soudní spor o opatrovnictví syna prohrál. Přestože soud matce
syna přiřkl, sociální pracovníci doporučovali, aby jí byl hoch odebrán, aby se
zabránilo dalšímu rozvoji "duševních poruch" u dítěte. Tato žádost byla však
ignorována.
Spisovatel Borchgrevink uvedl, že právě tato skutečnost ho přesvědčila, že je
správné podrobnosti z Breivikova dětství publikovat.
