Zemřela Nadine Gordimerová jedna z nejvlivnějších odpůrkyň rasové segregace v JAR

Ve věku 90 let zemřela jihoafrická spisovatelka Nadine Gordimerová, nositelka Nobelovy ceny za literaturu z roku 1991. Podle agentury Reuters o tom informoval jihoafrický rozhlas. V českém překladu jí vyšla povídková sbírka Pátkova šlépěj a román Poutníci. Jedna z nejvlivnějších odpůrkyň někdejší politiky rasové segregace v JAR zemřela v neděli večer ve spánku ve svém domě v Johannesburgu obklopena svými dětmi, oznámila její rodina.

Gordimerová napsala mimo jiné 15 románů a několik svazků krátkých povídek a její díla byla přeložena do 40 jazyků. Mezi její známé prózy patří The Conservationist (Ochránce, 1974), zakterou získala britskou Bookerovu cenu, Burger’s Daughter (Burgerova dcera, 1979) nebo The House Gun (Domácí zbraň, 1998).

Hlavním tématem tvorby prozaičky je vývoj sociální a rasové problematiky v Jižní Africe.

Sama pocházela z bělošské střední vrstvy. Její otec byl židovský klenotník pocházející z Litvy, její matka byla britského původu.

Kvůli tomu, že se zabývala i tématem apartheidu, byla některá z jejích děl v JAR určitou dobu zakázána.
"Měla mimořádnou starost o Jižní Afriku, její kulturu, její lid a její pokračující boj za naplnění její nové demokracie," uvedla rodina v dnešním prohlášení.

Gordimerová začala časopisecky publikovat už v 15 letech, ale do knihoven začala chodit od devíti let. "Později jsem si uvědomila, že kdybych byla černoška, pravděpodobně bych se nestala spisovatelkou, protože knihovny, které jsem navštěvovala, jim nebyly přístupné," řekla novelistka při přebírání Nobelovy ceny v roce 1991.

I po politických změnách v roce 1994, kdy se jihoafrickým prezidentem stal Nelson Mandela, pokračovala v psaní a upozorňovala, že "boj ještě není u konce".

První jihoafrická nositelka Nobelovy ceny za literaturu Nadine Gordimerová proslula jako bojovnice proti apartheidu ve své zemi. Právě přes literaturu se začala zajímat o svět kolem sebe a realita ji zase přivedla ke psaní, kterým chtěla svět změnit, nebo alespoň upozornit na to, že není ke všem stejně spravedlivý.

Gordimerová zemřela 13. července ve věku 90 let.

Na počátku své tvorby si rozdílné životní podmínky lidí různých barev kůže neuvědomovala. Její otec pocházel z Litvy, kde jako židovské dítě nemohl chodit do školy, a matka z anglické židovské rodiny patřící do střední třídy. "Moji rodiče nebyli nijak přecitlivělí vůči rasovým předsudkům. Otec měl dokonce k černochům pohrdavý vztah," vzpomínala později. Vychodila klášterní školu a rok strávila na Witwaterstrandské univerzitě v Johannesburgu.

Věcí, které se děly kolem ní, si začala všímat kolem čtrnáctého roku života – poté, co si přečetla Džungli amerického socialisty Uptona Sinclaira. Místo svého narození a dětství, důlní město Springs poblíž Johannesburgu, zobrazila ve svém prvním románu – The Lying Days (1953).

V 60. letech minulého století, kdy se po vyhlášení JAR poměry v zemi zostřily, analyzovala nespravedlivé zákony i mezilidské vztahy v románech Occasion for Loving (1963) či The Late Bourgeois World (1966). V dalších dvou dekádách vynikl její román The Conservationist, za který získala v roce 1974 britskou Bookerovu cenu.

Gordimerová jako bílá Jihoafričanka cítila, že se musí omlouvat za to, co v její vlasti napáchala generace jejích rodičů a omlouvala se nejen svými knihami, ale i svými otevřenými občanskými postoji.

Ve svých knihách se uměla vžít do role dítěte, muže, starce i černocha. Za svůj příspěvek k humanitě byla oceněna v roce 1991 Nobelovou cenou. Do konce apartheidu v její vlasti v té době zbývaly ještě necelé tři roky.

Navzdory otevřenosti, se kterou rasismus ve své zemi zobrazovala, i tomu, že tři její knihy byly cenzurou v zemi zakázány, tvrdila, že na vývoj v zemi velký vliv mít nemohla. "Není tomu tak dávno, co černí vůbec neměli přístup k dobře vybaveným knihovnám. Kromě toho asi polovina bílých mluví jen afrikánsky," řekla v jednom rozhovoru.

Jejím cílem bylo v první řadě jasně a zřetelně informovat zahraničí o tom, co znamená apartheid pro lidi, kteří v něm musí žít. Jako čerstvá laureátka Nobelovy ceny doufala, že brzy rozruch utichne a ona začne zase v klidu psát. Stranou veřejného zájmu přitom nikdy nebyla. Od 60. let posbírala řadu mezinárodních cen, 15 čestných doktorátů, spoluzakládala Kongres jihoafrických spisovatelů, byla viceprezidentkou Mezinárodního sdružení PEN-klubů a byla velvyslankyní dobré vůle pro potírání chudoby při Programu OSN pro rozvoj (UNDP).

Za svého života se snažila angažovat také politicky. Jako jedna z mála bělochů vlastnila i legitimaci černošského Afrického národního kongresu (ANC). Přesto tvrdila, že do politiky ji nevtáhly ideje, nýbrž přátelství s mnoha černými lidmi. Jedním z jejích blízkých přátel byl i bývalý prezident JAR Nelson Mandela.

V březnu 2004 zahajovala v Praze Festival spisovatelů a česky vyšly například její povídky Pátkova šlépěj či román Poutníci.

VIDEO