Německo to zatím zvládá. Po třech letech od migrační vlny má práci čtvrtina uprchlíků

Téma migrace v Německu je už pár let hitem českých médií, a to většinou v negativních souvislostech. Nejnověji zaujal skandál kolem udělování azylu nedostatečně prověřeným žadatelům v Brémách a také vyčíslení sumy, kolik Německo péče o uprchlíky vlastně stojí. V Česku naopak zapadla statistika o německém trhu práce, která integraci uprchlíků vykresluje mnohem úspěšněji.

Čtvrtina z uprchlíků, kteří přišli do Německa od roku 2015, má zaměstnání. Informaci přinesl deník Rheinische Post, který se odvolal na data Institutu pro výzkum pracovního trhu a profesí (IAB).

Pod pojmem uprchlík se v této statistice rozumí běženci z válečných či rizikových oblastí jako Sýrie, Irák, Afghánistán, Pákistán, Somálsko nebo Nigérie s uděleným azylem nebo jinou formou mezinárodní ochrany. V Německu jich od roku 2015 našlo útočiště víc než milion.

Hlídači, skladníci, uklízeči

Data ukazují, že zaměstnání má dnes asi 25 procent z nich. Nejvyšší úspěšnost při hledání práce mají uprchlíci z Pákistánu (40 procent), Nigérie a Íránu.

Místo také našlo asi 25 procent uprchlíků z Eritreje, Afghánistánu, Iráku nebo Somálska. U Syřanů, kteří v daném časovém období podali nejvíc žádostí o azyl, je číslo o něco nižší, zhruba 20 procent.

Nejčastěji najdou uprchlíci – nikterak překvapivě – práci v oborech, kde se obejdou bez dobrých znalostí němčiny.  Jedenáct procent z nich pracuje v hotelnictví a ve službách, například jako uklízeči nebo pracovníci ostrahy a logistiky.

Podle Herberta Brückera z institutu IAB je to dané kvalifikací uprchlíků z jejich domovských zemí, kde řada z nich také pracovala právě ve službách.

Přesně podle plánu

Brücker také pro Rheinische Post komentoval odhady z loňska, podle nichž měla mít po pěti letech od příchodu do Německa práci asi polovina uprchlíků, a po 15 letech od příchodu 70 procent z nich.

„Jestli dosavadní nárůst zaměstnanosti uprchlíků potrvá, tak se tahle očekávání docela dobře můžou naplnit,“ řekl Brücker pro Rheinischer Post.

Důležitá budou čísla po letošním roce, kdy většina uprchlíků, kteří do Německa přišli od roku 2015, teprve ukončí své povinné integrační a jazykové kurzy a vydá se hledat práci.

Asi 400 tisíc lidí totiž ještě v dubnu dokončovalo svůj integrační kurz, během kterého nemohou pracovat. Ve statistikách tedy zatím nefigurují ani jako „nezaměstnaní“.

Už teď ale Herbert Brücker počítá s tím, že do konce letošního roku získá v Německu práci mezi 8 500 až 10 000 uprchlíků měsíčně. Celkem za letošek tedy zhruba kolem sta tisíc lidí.

Není to jen Německo

Deník Handelsblatt připomněl, že zhruba tři pětiny uprchlíků v Německu za zmiňované období 2015-2018 tvoří mladí lidé ve věku do 25 let.

Právě oni jsou pro německé zaměstnavatele zajímavou cílovou skupinou a počet uprchlíků, kteří se zapsali do některého z učňovských oborů, se loni zdvojnásobil. Aktuálně je to podle Handelsblattu asi 28 tisíc lidí.

Co to všechno znamená? Pracovní trh v Německu si po třech letech od poslední velké migrační vlny poradil s uprchlíky překvapivě dobře.

Nejde přitom o ojedinělý vývoj – sousední Rakousko, které v roce 2015 přijalo asi 100 tisíc žadatelů o azyl (a spolu s Německem patřilo v tomto ohledu k evropské špičce), hlásí podobná čísla.

Člen vedení organizace AMS (Arbeitsmarktservice – rakouská obdoba Úřadu práce ČR) Johannes Kopf letos v březnu konstatoval, že rakouský pracovní trh se s integrací uprchlíků zatím vyrovnává „nad očekávání dobře“.

Z uprchlíků, které úřady práce zaregistrovaly v roce 2015, mělo o dva roky později zaměstnání něco přes 26 procent. Letos na jaře už to podle odhadů Johannese Kopfa měla být necelá třetina.

Šetřit na integraci se prodraží

Současná rakouská vláda, ve které jsou kromě lidovců i populističtí Svobodní, chce ale výdaje na integraci uprchlíků (i co se pracovního trhu týká) výrazně snížit.

Organizace, které s uprchlíky pracují (nejen neziskové organizace, ale třeba i zmiňovaný státní pracovní úřad AMS), však obviňují vládu z pokrytectví. Nelze podle nich uprchlíkům odebrat prostředky pro lepší integraci do společnosti a zároveň si pak stěžovat, že se neintegrují.

Podobnou rétoriku už dlouho volí právě strana Svobodných, která rovnou ve svém programu hlásá, že „Rakousko není zemí přistěhovalců“.

Realita je ovšem jiná a třeba ve Vídni má přistěhovalecké kořeny zhruba polovina města. Není to přitom vývoj několika posledních let, ale spíš desetiletí.

Podcenění finanční podpory integrace na začátku se za pár let může prodražit mnohem víc – tím, že uprchlíci bez jazykové a další podpory od státu skončí na sociálních dávkách, protože nebudou schopní se na pracovní trh vůbec dostat.