Banská Bystrice měla letos v prosinci důvod k oslavě už před
Vánocemi a Silvestrem. Město oslavilo už 10. prosinec jako Den lidských
práv, a to ve velkém stylu v rámci festivalu lidskosti, solidarity a
tolerance s výmluvným názvem „Ne v našem městě“. A nebyla to náhoda. Na radnici banskobystrického kraje totiž vládne nechvalně proslulý Marian Kotleba,
jehož názory jsou občas otevřeně fašistické a rasistické.
„Máme
přímou zkušenost s politickým extremismem v našem městě i v našem
kraji. Právě proto je Banská Bystrice nejlepším místem pro oslavy
lidských práv a prevenci proti extremismu,“ napsal v předvečer oslav
novinář a aktivista David Kapusta. Nešlo ale jen o bujaré oslavy,
protože většina programu festivalu „Ne v našem městě“ nesla akademický
a pracovní charakter. Kulturní program se odehrával jen po večerech a
vystoupili v něm zajímaví hosté, například herečka Zuzana Kronerová,
izraelská kapela Lola Marsh nebo bratislavská formace se zpěvačkou
Lucií Piussi Živé kvety.
Demokracie v ohrožení?
Na místní
univerzitě se v rámci festivalu uskutečnila konference s názvem
„Demokracie v ohrožení?“, která měla prostřednictvím mezinárodního fóra
za úkol odpovědět na otázky: co na Slovensku přispívá k šíření
radikálních nálad a proč se právě v jejich městě, které má zkušenosti z
bojem proti fašismu ještě z období Slovenského státu, dostal k moci
politik, jehož minulost je spojená s neonacistickými hnutími a jeho
přítomnost s nepřijatelnou rasistickou rétorikou, namířenou převážně
proti Romům.
„Demokracie je v ohrožení vždy, protože moc chutná
stále a ten, kdo má na ni velkou chuť, může využít i demokratické
prostředky k tomu, aby se jí zmocnil,“ prohlásila ve svém příspěvku
slovenská ombudsmanka Jana Dubovcová, která nad akcí převzala záštitu.
„Jedinou bariérou, která stojí mezi těmi, kdo mají chuť vládnout, a
demokratickou formou vlády je silné veřejné mínění,“ dodala.
Děkan
Fakulty politických věd Univerzity Matěje Bella, která akci hostila,
Ján Koper označil za problém současné demokratické krize na Slovensku
rozdělení společnosti na pasivní většinu a aktivní většinu.
„Pasivní
většina přitom není neutrální pojem, není to nulová hodnota na
stupnici. Neříká nám, že nám je co se týče politiky všechno jedno.
Naopak je to vyjádření odporu, minusové vyjádření na škále hodnocení
lidí, kteří nemají alternativu, zdůraznil ve svém vystoupení děkan
fakulty. „A proto je možné, že dočasně pro ně může být alternativou
volba extrémního politika,“ dodal.
Rasismus plodí stres a strach
Jedna
z organizátorek akce, ředitelka občanského sdružení Quo Vadis Ingrid
Kosová, odpověděla na ústřední otázku, jestli je na Slovensku
demokracie ohrožená, bez váhání kladně. „Znakem vyspělé
demokratické společnosti je to, jak se dokáže postavit k chudobě, do
jaké míry jsou lidé schopní kulturně uvažovat o jinakosti a jaký je
stupeň naší vzájemné tolerance.“
Jednu z hlavních rolí
radikalizace společnosti nesou podle ní emoce jako strach nebo stres.
„Představte si člověka, který po deseti letech ztratí práci, přijde
domů, sedne si před televizi a přemýšlí: budu brát podporu 200 eur, mám
dvě děti, jak se z toho uživím? První, co ho napadne, je permanentní
život ve stresu. Potom přijde strach, beznaděj a frustrace. A potom
stačí, že si třeba na facebooku přečte smyšlenou zprávu, rasistický
hoax, že v nějaké zapadlé osadě romská matka mnoha dětí pobírá 900 eur.
Ne všichni si uvědomují, že dnes žije na Slovensku ve stresu a
frustraci z toho, že se nedokáží důstojně uživit, většina lidí,“
zdůraznila Kosová.
Kotleba není náhoda
„Situace na Slovensku
se může dále zhoršit, protože lidé pořád nejsou schopni a ochotni
pojmenovávat věci pravým jménem,“ prohlásil na konferenci bratislavský
novinář, který se tématem extremismu systematicky zabývá, Michal
Havran.
Souvisí to podle něj s tím, že politické jsou elity
posedlé představou, že voliče není třeba dráždit tím, že jim budete
připomínat jejich minulost a selhání. Jako příklad uvedl diskurz o
Slovenském státě, v němž se stále silněji objevují podivné hlasy, aby
si Slováci už přestali sypat popel na hlavu a myslet pouze na minulost.
Aby tedy klerofašistický režim přestali tak hlasitě kritizovat, protože
měl údajně i své pozitivní stránky jako malou nezaměstnanost a sociální
výhody. To je ovšem podle Havrana cesta do pekel.
„Nemůžeme jít
dále, protože jedním z důvodů, proč tu dnes máme lidi jako je Kotleba,
je skutečnost, že jsme to tenkrát nezvládli. A vyrovnat se s touto
minulostí nedokážeme ani teď.“ Problém současného šíření radikálních
myšlenek na na hranici rasismu a jejich rostoucí popularity je v v naší
benevolenci vůči nim, zdůraznil.
„Zvolení Kotleby není náhodný
výstřel,“ připomněl Havran a upřesnil, že nebezpečí Kotleby a jemu
podobných spočívá i v tom, že jakmile se dostanou do funkce, stávají se
zajímaví pro sponzory, kteří do nich chtějí investovat svůj kapitál.
„To znamená, že Kotleba je už dnes potenciálně zajímavý i pro lidi,
kteří ho ještě před pěti lety považovali za pouličního rváče,“ uvedl
Havran.
Varoval také před tím, že Kotleba chystá širší penetraci
svých lidí do politického mainstreamu a republikové úrovni. „A pracuje
na tom intenzivně, v zahraničí se například často tajně setkává u kávy
s popředními slovenskými politiky.“
Krvavá devadesátá
O tom, že od rasistických hesel je k násilí nebezpečně blízko, se Slováci přesvědčili zejména v 90. letech minulého století. „Bylo
to kruté období. Většinová část společnosti to možná tak silně nevnímala, ale
lidé z různých subkultur byli neonacisty často napadaní a mrzačení,“
zdůraznil zakladatel sdružení Lidé proti rasismu Laco Ďurkovič.
„Chodili
jsme často monitorovat aktivity neonacistů. Tenkrát se nám také
podařilo dovést první případ až ke trestnímu stíhání. Trestní oznámení
jsme ale podávali tajně, bez zpáteční adresy, protože jsme věděli, že
si nás jinak ti lidé najdou.“
Jako smutná tečka za násilnými 90.
léty přišla v roce 2000 vražda Romky Anastázie Balážové, matky sedmi
dětí, kterou neonacisté ubili k smrti baseballovou pálkou s výkřiky:
„Pozabíjíme vás, vy gumy černý!“ Ještě před ní se stal obětí rasově
motivovaného útoku sedmnáctiletý Rom Márius Goraľ, kterého neonacisté
polili hořlavinou a upálil zaživa. Problém s novou vlnou rasismu podle
Ďurkoviče spočívá ve lhostejnosti lidí, kteří chtějí chránit jen svůj
majetek, rodinu a soukromí. Tím vytvářejí prostor pro extremisty.
Lhostejnost
většinové části společnosti považuje za hlavní důvod šíření rasismu také
zplnomocněnec pro romské komunity Peter Pollák: „Lhostejnost umožňuje,
aby se projevy rasismu zařadily do oficiálního proudu politiky. Jedním
z problémů, který se stává záminkou pro agresivitu na adresu Romů, je
nespokojenost vlastníků pozemků, na kterých stojí romské osady,“ uvedl
Pollák. „Nejjednodušší je říci, že Romové si protiprávně přivlastnili
pozemek, který jim nepatřil. Jenomže když se pak nakonec dopátráte
zdroje problému, zjistíte, že za tím stál někdo mimo romskou komunitu,
kdo Romům před lety jménem obce nebo města povolil, aby se tam usadili.
Často proto, že je tím vyhnal odjinud. A toto je přesně téma, na kterém
se katapultoval do politiky současný župan Banskobystrického kraje
Kotleba.“
Boj nekončí, boj začíná
Za značný úspěch té části
společnosti, která je proti rasismu a neonacismu, lze považovat už samu
skutečnost, že se v Banské Bystrici akce „Ne v našem městě
uskutečnila“. Navíc za přítomnosti myšlenkově inspirativních hostů ze
Slovenska i ze zahraničí.
„Jsem moc rád, že už za svoje krásné
město nemusím stydět. Poslední rok se o Bystrici totiž mluvilo jedním
dechem s rasismem a Kotlebou. To ale tato akce, jak pevně doufám,
ukončila. Na celém Slovensku teď už vědí, že v Banské Bystrici nežije
jen Kotleba a jeho fašizující holohlaví kamarádi, ale velká spousta
tolerantních a otevřených lidí, který dokáží říct rasismu jasné ne!“
říká Peter Janček, který se ve městě narodil, je místním patriotem a
studuje na místní univerzitě.
Organizátoři doufají, že podobné akce
pod stejným názvem se jim podaří uskutečnit i v jiných slovenských
městech ve spolupráci s tamními občanskými sdruženími. V době, kdy se
vlna rasismu na Slovensku znovu nebezpečně zdvíhá, xenofóbní názory se
kromě internetu šíří i v televizním vysílání a Kotlebovi nacionalisté
se chystají proniknout z regionální do celostátní politiky, to bude
potřeba jako sůl.
