Papež František odsoudil nepřátelství a opovržení, jimž musí čelit Romové v
každodenním životě, a vyzval k větší snaze o jejich integraci do "civilizovaného
života". Informovalo o tom Radio Vatikán a některé agentury.
Na okraji společnosti
Papež o tom hovořil na mezinárodním setkání pracovníků, kteří se věnují
pastoraci Romů. Připomněl při tom i několik konkrétních případů diskriminace.
"Romové se často ocitají na okraji společnosti a mnohokrát se na ně pohlíží s
nepřátelstvím a podezíravostí. Vzpomínám si například, jak tady v Římě mnohdy Romové
nastoupili do autobusu a řidič ihned hlásil: Pozor na peněženky! To je výraz
opovržení. Možná na tom i někdy i něco pravdy je, ale přesto je to výraz pohrdání,“ řekl
František.
S romským etnikem se nepočítá v politice, ekonomice, ani v místním
společenském dění, pokračoval papež. Zdůraznil však také, že i Romové jsou povoláni k
tomu, aby přispívali k obecnému dobru, nesli za ně spoluzodpovědnost, plnili své
povinnosti a podporovali práva každého jednotlivce.
Důvody chudoby
František poté nastínil všeobecné důvody chudoby, která zasahuje nejslabší
složky společnosti. Poukázal na chybějící vzdělávací struktury, omezený přístup
ke zdravotní péči, diskriminaci na pracovním trhu a nedůstojné bydlení.
„Tyto vady sociálního pletiva postihují všechny bez rozdílu, avšak sociálně
nejslabší skupiny se snáze stávají oběťmi nových forem otroctví. Do osidel
vykořisťování, nucené žebroty a různých forem zneužívání totiž spíše upadají
lidé, kteří nejsou nijak chráněni. Romové patří k těm nejzranitelnějším, zejména
tehdy, když chybí pomoc k jejich integraci a podpoře jednotlivce v různých
sférách občanského života.“
Je třeba úsilí institucí
Právě zde se tedy otevírá pole působnosti pro katolickou církev, podotkl
papež. „Evangelium je radostná zvěst pro každého člověka, avšak zejména pro
nejslabší a marginalizované lidi. Církev má podle něj v pastoraci Romů reagovat
na moderní formy pronásledování, útisku a mnohdy také otroctví.
Ani mezinárodní společenství ovšem nesmí zůstat lhostejné: „Je nezbytné…
úsilí územních i státních institucí a podpora mezinárodního společenství,
zacílené na projekty a konkrétní zásahy, které by zlepšovaly kvalitu života.
Obtíže a strádání bratří musí každého vyprovokovat k tomu, aby svou pozornost
zaměřil na důstojnost každé lidské bytosti“.
V závěru papež vyslovil přání, aby pastorační pracovníci mezi romským etnikem
zosobňovali laskavou a radostnou tvář církve.
