Před 80 lety se začal naplňovat tragický osud slovenských Židů. Z parlamentních stran na Slovensku se k válečné Slovenské republice otevřeně hlásí Kotlebovci

Před 80 lety, 25. března 1942, se začal naplňovat tragický osud slovenských Židů. Ze shromaždiště v Popradu vyjel první vlak s dobytčáky, aby na smrt odvezl tisícovku děvčat ve věku kolem 20 let. Cílem byla Osvětim. Protižidovská opatření začala být na Slovensku praktikována hned poté, co byl 14. března 1939 vyhlášen slovenský stát. Omezení byla obdobná jako v jiných zemích a 9. září 1941 vydala vláda takzvaný židovský kodex, vypracovaný na základě norimberských zákonů. Vrcholem protižidovské politiky se potom staly transporty. Slovenská vláda přijala německou nabídku odsunout slovenské Židy na “práce” na východě.

“Byl to z historického a zejména morálního hlediska krok, kterým tehdejší Slovenská republika osudově a neodvolatelně prorazila pomyslné dno své systematické a brutální antisemitské politiky. Po překročení tohoto symbolického rubikonu už nebylo cesty zpět,” řekl slovenský historik Ivan Kamenec, který pracuje v Historickém ústavu Slovenské akademie věd, na konferenci u příležitosti výročí.

“Deportacím židovského obyvatelstva předcházela propaganda a šíření nenávisti s cílem rozdělit společnost. Je potřeba si stále připomínat holocaust. Nikdo z nás nemůže změnit minulost, ale můžeme si ji připomínat, abychom nic podobného nemuseli zažít,” řekl v proslovu na konferenci ministr školství Branislav Gröhling. Dodal, že i v současnosti Slovensko čelí přívalu dezinformací, snahám rozdělit společnost a opětovně se objevují snahy hanobit menšiny.

Předseda ústředního svazu židovských náboženských obcí na Slovensku Richard Duda varoval před politiky, kteří jsou označovaní za extremisty. “Potřebují vyvolat strach, protože ten generuje nenávist. Vystrašený volič je nejlehčí obětí manipulací politiků toužících po moci, vlivu, penězích a nejčastěji po všem najednou,” řekl Duda.

Do podzimu 1942 se počet deportovaných zvýšil na 58.000 mužů, žen, dětí i starců, z nichž přežilo jen 282 osob. Dalších 10.000 až 12.000 následovalo po potlačení Slovenského národního povstání (SNP) a po vstupu německých vojsk na Slovensko na podzim 1944. Podle odhadů zahynulo celkem 70.000 slovenských Židů, počet příslušníků židovské komunity před válkou byl odhadován na 90.000 členů.

Některým Židům se ale podařilo transportům uniknout. Slovenský režim totiž v roce 1941 zařadil židovské chlapce (ročníky 1918-21) do “6. robotného práporu” a zavřel je do několika táborů nejtěžších nucených prací. Kromě Židů pracovali v táborech i Romové a kriminálníci. Nasazení byli dočasně vyjmuti z transportů a poté, co byli z táborů propuštěni, se mnozí z nich ocitli ve sběrných táborech Sereď, Nováky a Vyhne. Odtud se většímu počtu podařilo utéci, ukrýt se v horách a aktivně se zapojit do SNP.

Mezi nasazenými byl například spisovatel a dlouholetý předseda Rady židovských náboženských obcí v ČR Desider Galský nebo spisovatel a scénárista Ladislav Grosman, autor knihy Obchod na korze, která byla předlohou pro stejnojmenný oscarový film Jána Kadára a Elmara Klose.

Případ slovenských Židů je i v dalším unikátní. Jedině Slovensko platilo za vyhlazení svých občanů. V roce 1942 totiž Bratislava souhlasila s tím, že vyplatí 500 říšských marek za každého deportovaného Žida a za záruku, že se nevrátí. Deportační poplatky pocházely ze zabaveného židovského jmění a slovenští Židé si tak vlastně “předpláceli” vlastní smrt. Celkem zaplatil stát 200 miliónů tehdejších slovenských korun přes clearingový účet, jímž se převáděly na říšské marky.

Nacisté i na Slovensku prokázali svůj “pověstný” cynismus. Třebaže byli Židé po smrti, Němci se handrkovali o zvýšení příspěvku, protože prý peníze nestačily na usazení a rekvalifikaci deportovaných.

Ne všichni obyvatelé režimu tehdejšího prezidenta Josefa Tisa s protižidovskými perzekucemi souhlasili. Více než tři stovky Slováků byly oceněny izraelským titulem Spravedlivý mezi národy. Židovská komunita v současnosti na Slovensku čítá asi 3000 lidí.

Z parlamentních stran na Slovensku se k válečné Slovenské republice otevřeně hlásí krajně pravicová strana Kotlebovci-Lidová strana Naše Slovensko, jejíž preference po dřívějším vnitrostranickém rozkolu klesly.