Po červnových parlamentních volbách v Kosovu usedla do tamního parlamentu první žena, která nosí podle islámských předpisů na hlavě šátek. Labinote Demiová-Murteziová dosud působila jako šéfka odboru zdravotnictví v městě Gnjilane a na kandidátce Demokratické strany Kosova předstihla všechny ostatní ženy, píše turecká agentura Anadolu.
Nová poslankyně už loni dosáhla výrazného úspěchu ve volbách do městského zastupitelstva v Gnjilane. “Komunální volby byla příležitost, aby mě lidé mohli vidět a slyšet. Všichni si totiž myslí, že kdo nosí šátek, neumí dělat nic jiného a má sedět doma. Ale nasadit si šátek přece neznamená, že se musíte smířit s předsudky a být zticha. Dokázala jsem, že není nutné mlčet a že budu dělat, co je v mých silách, abych bránila práva žen jako jsem já,” říká Demiová-Murteziová.
Ona sama přitom zažila kvůli šátku mnoho problémů. Vystudovala sice albánštinu a literaturu na univerzitě, za deset let ale nenašla ve svém oboru místo. Už samotná kandidatura tak podle jejích slov znamenala velký pokrok pro Kosovo a zejména pro ženy nosící tradiční pokrývku hlavy. Přesto ale v kosovské politice prý není ani zdaleka vše v pořádku.
“Někteří lidé v některých stranách zavádějí nová tabu a teď je moderní, jestli se to tak dá říci, věnovat se náboženským svobodám. Víra je však kvůli tomu ve jménu emancipace často v ohrožení. Pro mě ale emancipace neznamená, že bych měla přestat nosit šátek. Je to moje právo a přání, část mojí emancipace jako vzdělané ženy zapojené do politiky,” dodává nová poslankyně.
Demiová-Murteziová také upozorňuje na špatné postavení žen v současné kosovské společnosti. Diskriminace žen je podle ní vidět doslova na každém kroku a ženy – ať s šátkem nebo bez něj – musejí bojovat za svá práva. “Jsme patriarchální společnost, podobně jako další evropské státy, zejména na Balkáně,” říká poslankyně, která se spolu s kolegyněmi chce v parlamentu zasazovat o zlepšení postavení žen v Kosovu.
Veřejně aktivní je Demiová-Murteziová už od studentských let a vždy ji znepokojovalo porušování lidských práv. Respektovat je přitom podle ní nic nestojí. “Proto myslím, že naše společnost, která některé věci opravdu nemůže kvůli nedostatku peněz v rozpočtu řešit, by měla ctít lidská práva a svobody. To je věc, která je zadarmo. K tomu, abychom občanům přiznali, co jim patří, přece stačí dobrá vůle,” tvrdí mladá politička.
Kosovo (které vyhlásilo samostatnost na Srbsku v únoru 2008, pozn. ČTK) podle ní musí také pokračovat v dialogu se srbskými politiky, jakkoli jsou vzájemné vztahy obou států stále velmi citlivé. Každodenní spolupráce se zeměmi v regionu už ale prý funguje dobře. “Bezpochyby nejlépe si rozumíme s Albánií – protože to je nás bratrský národ -, ale i s Makedonií, Černou Horou a koneckonců i Srbskem,” dodává poslankyně.
Podle ní je potřeba pracovat také na vztazích s Bosnou a Hercegovinou – přestože obě země nesousedí a Bosna samostatnost Kosova dosud neuznala. Žije tam ale velký počet muslimů. Vřelé vztahy má Kosovo s Tureckem. “Kosovo a Turecko mají mnoho společného. Turecký národ přijal mnoho kosovských Albánců během války a jeho pomoc našemu zdravotnictví a školství nemá hranic,” uzavírá Demiová-Murteziová.
